K tomu se naučit pořádně anglicky, procestovat Ameriku, levně nakoupit a nebo si dovézt mnohem víc peněz, než si student vydělá na brigádě za celé léto. Samozřejmě, že jsem se rozhodl vycestovat.

Spousta lidí si řekne, že to musí stát moc peněz, že neumí dost dobře anglicky nebo nedejbože, že se tam ztratí. Nechci, aby to vyznělo jako nějaká agitace, ale tohle jsou věci, které se dají při troše dobré vůle snadno překonat. Taky jsem na to neměl peníze, taky jsem na tom s angličtinou nebyl nijak slavně, ale prostě jsem tam chtěl a šel jsem si za tím přes všechny překážky, které se zdály být velké, ale při pohledu zpátky se jeví jen jako malichernosti. Když ta možnost tady byla a je, musí se prostě využít. Méně závazků, než mám, mít nebudu a mladší také ne.

Program funguje už od šedesátých let

Mě se konkrétně týkal program Work and Travel (překlad: Pracuj a cestuj), což je program, který vznikl už na počátku šedesátých let za administrativy prezidenta Kennedyho, aby umožňoval studentům z celého světa (tehdejšího Československa se to z pochopitelných důvodů netýkalo) přijet do USA, několik měsíců tam legálně pracovat a pak si cestovat, kam jen člověk chce. Tenhle systém se do dnešních dnů výrazně nezměnil.

Důležité je být studentem vysoké školy nebo VOŠky a nebýt starší než 26 let. Když tyto dvě základní podmínky splníte, už jste jednou nohou v USA. K pobytu za Atlantikem je nezbytné mít vízového sponzora. Jelikož je Work and Travel programem vládním, za celou dobu za vás zodpovídá vláda Spojených států právě skrz vízového sponzora. Toho si člověk ale sám nenajde, a musí proto využít služeb některé z agentur, které se na to specializují.

Protože jsem si těch několik měsíců chtěl i užít a nebýt například jen zavřený někde v kuchyni nebo uklízet hotely, vybral jsem si práci plavčíka. Ano, plavčíka. Ve Státech je totiž naprosto běžné, že k nějakému bytovému komplexu nebo určité oblasti připadá jako občanská vybavenost bazén. Pro lepší plavce je možnost být celé léto u oceánu na pláži, ale jelikož jsem plavec, řekněme průměrný, bral jsem pozici bazénového plavčíka jako ideální volbu. Měl jsem také možnost si vybrat z přibližně dvou desítek lokalit. Od New Yorku, přes okolí Washingtonu až po Texas.

Co všechno pro to udělat

Když to vezmu ve zkratce, je potřeba pro to udělat několik kroků. Lidé z agentury, kteří se o celý proces starají, si nejprve vyzkouší plavecké schopnosti zájemců. I když se to nezdá, je to ve finále docela sranda. Každý to zvládne. Plavčíka však nemůžete dělat jen tak z ničeho nic. Je potřeba kurz. Americký Červený kříž, který zodpovídá za vycvičení plavčíků, má tady v Čechách svoje vyškolené lidi (Čechy), kteří zmíněné kurzy vedou. Celý výcvik spočívá v tom, že jste jenom tři dny ve třídě a na bazénu, kde se učíte jak teorii, tak praxi. Na závěr absolvujete zkoušky a jdete s certifikátem domů. Pak už jen zbývá si udělat výlet na americkou ambasádu do Prahy pro pracovní vízum a je to. Při celém procesu vás vede za ruku agentura, takže z nalajnované cesty se ani uhnout nedá.

Když tímhle sítem s velmi velkými oky projdete, můžete se začít těšit na neopakovatelné léto v USA. Mně se letos podařilo najít si úplně úžasné bydlení poblíž Houstonu. Měli jsme spolu s přítelkyní k dispozici celý dům včetně zahrady, kde byl parádní bazén s výřivkou a obrovský gril. Prostě Amerika jako vyšitá. Do práce jsme dojížděli necelých deset minut na kole.

Naše práce plavčíků spočívala v praxi v tom, že jsme vlastně jen otevřeli bránu, připravili záchranářské vybavení, rozevřeli slunečníky a čekali, kdy přijdou lidi. I když po většinu času celého léta se teploty pohybovaly nad třiceti pěti stupni ve stínu, lidem se k vodě moc nechtělo. Tak jsme se slunili nebo koupali sami. A to prosím za mzdu vysoce přesahující český průměrný měsíční příjem. Víte, kolik se tam dá přečíst knížek? No, neber to! Když však lidé přišli, museli jsme sedět na takzvaných standech, což jsou pozice pro plavčíky a hlídat plavce v bazénu. A že je co hlídat. Oni Američané moc dobří plavci nejsou, a když se někdo odváží do míst, kde už nevystačí, plave převážně stylem pes. Nemluvím pouze o dětech, ale i o dospělých jedincích.

Proč jsou tlustí? Nemají možnost výběru

Konkrétně v Texasu teprve člověk pozná ty pravé americké stereotypy. Opravdu tam jsou extrémně tlustí, opravdu úplně všude jezdí autem a opravdu se denně stravují ve fast foodech. Tam to vlastně ani jinak nejde. Alternativa zdravějšího životního stylu tu prostě není, a když se někdo tomuto režimu vzepře, pocítí brzo ve svojí peněžence pořádný průvan.

Trocha cestování

Nedílnou součástí programu Work and Travel je ona druhá část, tedy travel-cestování. Velká část účastníků volí cestu na západní pobřeží, do Kalifornie, Hollywoodu, San Franciska, slavných a nádherných národních parků nebo do Las Vegas. Nemalá část pak na Floridu, na její slunné pláže, bary s následnou plavbou lodí skrz celý Karibik. Mne se letos netýkala ani jedna z variant, neboť cestování jsem si užil dost loni, a proto jsem zvolil kompromisní variantu, kdy jsem si naplánoval malé cestování a zároveň jsem si domů přivezl poměrně dost peněz. Nejprve jsme navštívili známé z loňského roku ve Washingtonu a poté se vydali do Buffala a na Niagarské vodopády, což je místo, které se v USA musí prostě navštívit. Poslední týden jsme pak prožili v New Yorku. Musím však dodat, že ani dva týdny by na důkladné prozkoumání New Yorku nestačily. Inu, budu se tam muset vydat znovu, a to klidně několikrát.

Pár slov na závěr

Cestování po Spojených státech je bráno jako samozřejmost. Je dostupné, neboť konkurence mezi leteckými a autobusovými společnostmi je obrovská a tlačí ceny dolů. Tisíc kilometrů není žádná velká vzdálenost. Hotely a hostely jsou také na každém rohu. Cestování opravdu není nikde jinde na světě jednodušší a zároveň zábavnější.

Musím dodat, že dvě léta, tedy v součtu osm měsíců, které jsem v USA strávil, mi daly do života velmi mnoho. Člověk teprve zde zjistí, kde má svoje limity, jak se dokáže adaptovat na cizí prostředí, a naučí se spoléhat sám na sebe. Stane se celkově mnohem odolnější. Vedle toho získá mnoho zkušeností, naučí se jazyk a seznámí se spoustou skvělých lidí.

V současné době nastává pomalu nejvyšší čas začít si to příští léto zařizovat, protože čím dřív člověk začne, tím je celý proces snazší a levnější. Budu tedy rád za jakýkoliv dotaz k tomu, jak se do USA dostat a co pro to udělat. Napište mi klidně na e-mailovou adresu: malarales@gmail.com.

Autor: Aleš Malár