V tomto povolání se denně setkává s velmi zajímavými situacemi. Denně pracuje s lidmi, kteří se dostali ve svém životě na scestí. Protože se s Jakubem známe už několik let, dovolím si mu při našem rozhovoru tykat.

Jak vlastně vypadá den takového terénního pracovníka?

V podstatě je to různý. Nemáme nalajnováno, co a jak máme kdy dělat. Ale v podstatě od úterý do čtvrtka jsem v terénu a zbytek věnuji administrativě. Pokud je to ale jen trochu možný, tak jsem mezi lidmi.

Co máte v terénu za úkol?

To záleží na cílové skupině. Když mám za cílovou skupinu drogově závislý, jde o takzvaný výměnný program, kdy vyměňuji injekční jehly a vlastně veškerý věci k bezpečnému braní drog. Když mám za úkol takzvaný volnočasový aktivity, jezdím s kolegy do vesnic za dětmi a mládeží, kde hrajeme různé hry s hakisem, frisbee a učíme je prevenci bezpečného sexu, před braním drog atd. Hlavní prací je s těmi lidmi komunikovat. Ukázat jim i jinémožnosti zábavy, než jen zevlovat na zastávce, nebo kouřit a k tomu popíjet. Skvělé je, že o tyto činnosti má mládež zájem.

Co vás ve vaší práci nejvíce naplňuje?

Asi je to zájem lidí o službu a taky viditelný pokroky u mladých lidí. Vidina toho, že můžu někomu pomoct. Taky to, že si musím získat jejich důvěru. Není to samozřejmost. Ze začátku jsou ostražití. Až po nějaký době vzniká nějaký pouto.

Přijde vám naopak někdy vaše práce marná?

Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nikdy. Neustále mám před očima vidinu pomoci. Vidinu toho, že všem není osud člověka ukradenej.

Kým je tato služba financována?

Projekt se financuje z dotací Evropské unie, které si vyžádal Plzeňský kraj. V srpnu roku 2013 by měl ale projekt končit.

Co se bude dít potom?

To nikdo neví, jestli bude služba pokračovat, nebo končit. Každopádně by to byla škoda, má to smysl.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Asi to, že se mi podařilo dostatečně motivovat jednoho klienta k tomu, aby nastoupil do léčby. On ji k tomu všemu úspěšně dokončil a teď žije normální život.To se nestává úplně běžně. Spousta lidí se šla léčit a po několika týdnech to vzdala.

Myslíte si, že lidí drogově závislých přibývá?

Bohužel musím říct, že určitě jo. Je vidět, že se drogy dostávají i do malých vesnic. Je toho všude hrozně moc. To si asi ani nedokážeš představit.

Jak z toho ven?

To kdybych věděl, tak tu možná nesedíme, protože nemám práci. My sami jako organizace nic nezmůžeme. Pokud budou rodiče dětí naivní a říkat, že jejich dítě chodí po městě na procházky, nikdy se nenapije alkoholu, nezkusí kouřit, nebo si nezahulí, tak se ničeho nedosáhne. Rodiče si musí přiznat, že jejich dítě může být taky strženo na špatnou stranu. Je to o tom, s kým se lidi stýkají, jaké mají možnosti. Prostě těch faktorů je tolik, že se můžeme snažit rizika minimalizovat.Chce to ale určitě mít v životě svůj cíl a za tím si jít. Potom je rozhodování, jaký směr si vybrat jednodušší.

A jakým způsobem minimalizuje rizika Kotec?

Kotec není jen terénní program, kde se mění stříkačky. Dělá i program prevence na základních školách, má centrum podpory rodiny, nízkoprahové centrum pro osoby bez přístřeší a nízkoprahové denní centrum pro děti a mládež. Snažíme se právě o co největší prevenci ve všech směrech.

A to všechno příští rok skončí?

Naštěstí ne. Každý program je financován samostatnou dotací, takže se jedná jen o terénní službu.

Jaký význam má měnit narkomanům stříkačky?

Když se to neudělá, klient používá stříkačku moc dlouho, nebo si ji mezi sebou i půjčují. Stříkačka je potom za prvé tupá a za druhé se rozšiřuje žloutenka typu C a jiné nemoci.

Kde všude terénní program funguje?

V podstatě jde o Tachovsko, Ašsko, Chebsko, Sokolovsko.

Jaký rajon máte vy osobně na starost?

Jezdím po celým okrese Tachov. Kde je potřeba, tam jsem.

Děláš si pravidelně testy, třeba na HIV?

V mé práci se setkávám poměrně často s infikovaným materiálem. Proto využívám testů pravidelně, jak na HIV, tak na žloutenku.

Kolik potřebuje uživatel drog peněz?

To nejde konkrétně říct. Ale tak pro představu, třeba v Praze musí narkoman sehnat 30 tisíc korun na týdenní dávku. Hodně často se stává, že tyhle peníze někde ukradne. Nebo nakrade zařízení, který pak zpeněží prodejem.

Co byste chtěl na závěr vzkázat?

Co bych chtěl vzkázat? Asi to, že ti co berou drogy, jsou taky lidé a tak by se na ně mělo pohlížet. Mnohdy se do takové situace nedostali úplně vlastní vinou. Většina z nich chce s fetováním přestat, ale je to strašně těžký. Chci vzkázat, aby se u těchto lidí nedělaly ukvapené soudy.

Lukáš Hilpert