„Na Švihově provádím už pět let. Tento hrad je senzibily a psychotroniky hodnocen poměrně pozitivně, přesto tam jsou místa, kde se často lidem dělá nevolno. Takovým místem je hodovní síň. Tam se opravdu dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát," říká průvodce na švihovském hradě Petr Ferczády.

„Při jedné prohlídce se skupinkou důchodců se stalo, že se pohnul korbel, který váží kolem tří kilogramů. Pak jsem já i senioři zahlédli černou postavu bez obličeje, která prošla místností. Byl to zvláštní pocit, v té chvíli v nás až zamrazilo," pokračuje průvodce.

Zaměstnanci hradu potvrzují, že podobných případů se tam stává spoustu. Odsunuté židle od stolu a nebo poražené židle v hodovní síni, otevřené dveře, které jste před několika minutami osobně zamkli, a podobně.

„Zkušenost mám i s tím, že jsem při prohlídce hradu slyšel, jak si na chodbě zpívá malá holčička a skáče přes švihadlo. To svištění provazu mi doslova utkvělo v paměti a dlouho jsem ho slyšel. Kolegové mě ale ujistili, že holčičku slyší často úplně každý. Nejhorší to bývá v bytě a v kanceláři kastelána. Jsem rád, že něco takového jsem neslyšel jen já. Občas se při prohlídce lidé zeptají, zda je smích a nebo pláč holčičky na hradě stále slyšet. Že tu byli na prohlídce třeba před dvaceti lety a něčeho takového byli svědky," dodal Ferczády.

Také v Chudenicích na Starém czernínském zámku jsou místa, kde se kastelánka Miroslava Žáková nerada zdržuje.

Pravda nebo lež?

„Osobně jsem žádného ducha ještě nepotkala. Nic se mi tu ještě naštěstí nezjevilo. Přesto jsou na zámku místa, kde se nerada zdržuji, kde mám divný pocit a běhá mně doslova mráz po zádech. Jsou tam různé energie. Z doslechu a z vyprávění lidí, kteří mají s naším zámkem co do činění, ale znám spousty vyprávění a historek. Jednou prý na nádvoří přespala jedna paní, která kolem třetí hodiny ráno slyšela křik a divné zvuky. Nezávisle na ní o několik let později přespal přímo v zámku jeden z řemeslníků, kteří dělali na našem zámku novou sgrafitovou omítku. Protože museli vyndat okna, zůstal tady, aby hlídal. I on se ráno ptal, co to mohlo být kolem třetí hodiny za divné zvuky, které ho probudily. Byl až od Vimperka, a tak nemohl znát žádné podrobnosti ani vyprávění místních obyvatel. Z dalších vyprávění třeba vím, že se hodně povídá o tom, že se na nádvoří zjevuje plačící malé dítě, které někdo vyvádí průjezdem ven ze zámku," říká Žáková.

Ducha a nebo něčí obličej viděl na zdi klatovské radnice ve Vídeňské ulici nedávno například Marcel Jandl z Klatov. „Nevěřil jsem svým očím, ale žádný odraz světla to být nemohl, pokusil jsem se proto zjevení vyfotografovat alespoň mobilním telefonem. Hned poté to zmizelo," popisoval svůj nevšední zážitek v redakci Deníku. Tomu, že by na radnici mohlo strašit, ale starosta města Rudolf Salvetr nevěří.

„Jediné, co je u nás na radnici hodně nepříjemné, je praskající dřevěná podlaha," tvrdí. On osobně, stejně jako vedoucí kanceláře starosty Jiří Tománek nic jiného v historické budově radnice, kde býval soud i mučírna, nikdy nezaznamenal, a to bývají v práci mnohdy i dlouho do noci a nebo hodně brzy. Přesto podle regionálního amatérského historika Ivana Rubáše existují pověsti, podle kterých se na radnici v Klatovech duchové nebo různá zjevení už v minulosti objevila.

I když na hradech bydlí léta, se strašidly a nadpřirozenými jevy se prozatím nesetkali například kasteláni hradů Velhartice a Kašperk. „Žiji tu už třicet let, nic neobvyklého jsem zatím nepotkal ani neviděl," potvrdil kastelán Velhartic Petr Mejstřík. A podobné to je prý i na údajně nejstrašidelnějším hradě u nás, na Kašperku.

„Hrad má v pověstech spoustu příběhů, kde to s lidmi dopadlo zle, ale já si tu žiji spokojeným životem už dvanáct let. Nikdy jsem tu nikoho nepotkal, neviděl, nic se tu nepohnulo. Jsou sice místa kde jsou různé energie, že vám přeběhne mráz po zádech, a nebo slyšíte nějaké skřípání či zvuky, ale opravdu nic, čeho bych se měl bát, jsem tu nezažil," řekl kastelán Kašperku Zdeněk Svoboda.