Václav Váchal miluje hudbu tělem i duší. Pracuje jako zvukař pro Městské kulturní středisko v Domažlicích a ozvučuje také všechny možné hudební akce na koncertech a festivalech v okolí.

Zároveň však také provozuje malé nahrávací studio ve Kdyni, které funguje už od roku 1996.

„Jsem šťastný, že takhle mohu pracovat. Hudbou žiji a nabíjí mě," říká Váchal.

Na nedostatek práce si rozhodně nemůže stěžovat, kdyňské studio je zarezervováno až do konce listopadu.

Šrouby a matice

Nahrávat sem nejčastěji chodí regionální kapely, ale cestu si do studia našla i dnes populární kapela Mandrage. Ta v roce 2012 v cenách Anděl získala 1. místo v kategorii skupina roku a rovněž 2. místo v kategorii skladba roku s písní Šrouby a matice. Tento hit se stal skladbou roku také v anketě Žebřík. Právě Šrouby a matice přitom vznikly ve kdyňském studiu.

„Jsem samozřejmě pyšný na to, když se v takovém malém studiu natočí pecka, která se dostane na tak vysokou úroveň. Mandrage je kapela, která u mne točí už deset let. Začínali tady, když je ještě nikdo neznal. Málokdy se stane, že kapela takhle prorazí na hudební scéně," tvrdí Váchal.

Kluky z Mandrage bude mít Váchal ve studiu i v následujících dvou měsících. Připravují totiž novou desku a kdyňskému studiu zůstávají věrni.

Do studia zavítají ale i rodiče, kteří chtějí zaznamenat výkony svých hudebně nadaných dětí, či lidé, kteří si prostě jen chtějí natočit desku pro radost nebo nazpívat písničku jako dárek pro své blízké. „Kuriózní bylo například, když jsem remasteroval záznam ze schůze KSČM z roku 1967. Zákazníci chtěli dát někomu k výročí záznam jeho plamenného projevu," říká zvukař.

Něco na uvolnění

Netradičních zážitků ze studia má ale Váchal více. Často se muzikanti, zejména ti nervózní ze svého prvního nahrávání, potřebují uvolnit, odvázat a provádět své drobné rituály, které jim pomohou dostat ze sebe to nejlepší. „Jeden zpěvák například říkal, že musí zpívat nahatý, jinak se neuvolní," vzpomíná Váchal.

„Jsou různé finty. Někdo si dá alkohol, jiný má s sebou plyšáka nebo zpívá ve tmě. Další člověk zas potřeboval whisky a doutník a teprve pak mu to šlo."

Pankáči zkoušejí v hospodě

Na muzikanty dokáže být Váchal přísný. Když je kapela nepřipravená, bez problému ji ze studia vyhodí s tím, ať se to nejdřív naučí.

„Jednou u mě například nahrávali pankáči a byli úplně strašní. Říkám jim, že zní hrozně, a ptám se, jestli vůbec zkoušeli. Tvrdili, že mají za sebou patnáct zkoušek, ale pak z nich vypadlo, že ty zkoušky většinou probíhaly tak, že šli do hospody, chlastali a pak šli domů," vzpomíná Váchal. „Ale poučili se, dva měsíce pořádně zkoušeli a pak už to bylo lepší. Podle mě to sice pořád bylo docela hrozné, ale oni byli spokojení."

S pomocí techniky

A jak taková nahrávka vzniká? „Nahrát písničku trvá tak deset dní. Funguje to tak, že se nejdřív natočí bicí, pak kytary, baskytary, klávesy a nakonec zpěvy. Pak se vše různě míchá, dělají se efekty a tak dále. Musím říci, že je to pořádná piplačka. Samozřejmě jde nahrát najednou celou kapelu, ale ta už musí být výborně sehraná. Pokud udělá jeden chybu, zkazí to všem," vysvětluje Váchal s tím, že právě hit Šrouby a matice byl výjimka a vznikl jako živá nahrávka.

„Kluci tenkrát přijeli po nějaké náročnější akci a vypadlo to z nich naprosto dokonale. Písnička byla za čtyři hodiny hotová. Sama o sobě však měla úžasný nápad a náboj."

Muzikantům v dnešní době může výrazně pomoci moderní technika. Když se zpěvákovi nevede a zpívá falešně, jde jeho part rozložit na jednotlivá písmenka a dotáhnout k dokonalosti.

„Nedělám to rád. Mám raději, když jsou zpěvák a kapela dobře připraveni a nahrávka se nechá živá. Snažím se z muzikantů vytlouct to nejlepší," vysvětluje Váchal s tím, že příliš mnoho dnešních muzikantů se podle něj na zázraky moderní techniky spoléhá. „Je to nešvar dnešní doby a degradace muzikantů," říká.

Sám Váchal byl dříve aktivní muzikant. „K nahrávání jsem se dostal jako lékař k patologii, hrál jsem, hrál a najednou jsem zjistil, že nahrávám," zmiňuje. Kvůli práci je časově velmi vytížený, v létě je tradičně každý víkend na nějakém festivalu, a práce ve studiu je tudíž trochu v útlum. Přesto si čas od času sám zkusí něco ve studiu zahrát. „Jenže stejně jako jsem přísný na ostatní kapely, jsem přísný i sám na sebe. Poslechnu si, co jsem zahrál, a řeknu si, no, tohle se přece nedá poslouchat," směje se zvukař.