Le parkour zkráceně parkour je volnočasová sportovní disciplína, při které je cílem bezpečně, plynule a účinně se dostat z jednoho místa na druhé a to za pomocí jen vlastního těla. Překonat tak lze téměř libovolné překážky od skalních výběžků, přes větve až po zábradlí či betonové zdi. Právě takové zálibě se už několik let věnují šestnáctiletí Lukáš Bílý, Tomáš Bílý a osmnáctiletý Filip Tancoš z Bezdružic.
Tři mladé muže k parkouru přivedl vlastně příklad a vzor. „Viděl jsem to u kamaráda a pak to zkusil," říká Tomáš a dodává: „Když se cítím, věnuji se parkouru každý den. Dává mi sílu, radost i potěšení."
Téměř denně se sportovní disciplíně věnuje i Filip. „Zvyšuje to psychickou i fyzickou zdatnost a je to náplň volného času," poukazuje s tím, že parkour je o svobodě pohybu bez jasně a striktně daných pravidel. „Můžu skákat, jak chci, jak se mi to líbí." Vzorem a inspirací je pro něj španělský parkourista, který si říká Gomez. „Líbí se mi jeho krásný pohyb, čistota provedení a pěkné dopady."
„Jak říkal brácha, i mne to dává radost a sílu, baví mne to a určitě chci dál pokračovat," dále vypráví Lukáš, který je dvojčetem Tomáše Bílého.
Na první pohled jde o složité až nebezpečné skoky. Každý takový má svůj název a jde o jakousi kombinaci cviku, mrštnosti i síly. „Když ale pochopíte techniku, jde trik zvládnout poměrně jednoduše, nejde jen o sílu, která je nezbytná, ale ne nejdůležitější," popisuje Filip Tancoš.
Trénovat se dá prakticky kdekoli. V přírodě i ve městě. A právě provozování parkouru ve městech se někdy setkává s nevolí a nepochopením obyvatel. „Ano, už na nás i zavolali policii. Jenže my neděláme blbosti a nic neničíme. Děláme, jen co nás baví," říká dále Lukáš Bílý.
Kamarádi z Bezdružic mají společné zájmy i jméno skupiny: Break out, a svojí exhibici předvedli početnému diváckému publiku na nedávných Slavnostech jablek na úpatí vrchu Krasíkov.