Osmdesátiletá Dana Svačinová z Horažďovic vždycky ráda cestovala. Dokud byla bezdětná, jezdila prý nejraději pod stan. „Jezdili jsme s manželem na dovolené na motorce. Bylo třeba mít co nejméně věcí, motorka jich tolik neuvezla. V batozích jsme vezli nejnutnější oblečení, ešusy, spacáky a malý stan. Jídlo jsme si kupovali vždy na místě. Na motocyklu jsme projeli celou republiku. Byli jsme s ním i v Tatrách," řekla Svačinová.

Dovolené se změnily s narozením dětí. „Jakmile se narodily děti, motorka nám nestačila. Manžel si v podniku vypůjčil auto a už se jelo. Do auta se naložil velký stan s předsíňkou, stoličky, vařič s plynovou bombou a bylo to. Aby se ušetřilo na váze, používalo se nádobí z umělé hmoty. Pouze to, na kterém se vařilo, bylo hliníkové. Na cesty po Čechách jsme nevozili ani zásoby potravin, vždycky jsme si nakoupili na místě," pokračovala Svačinová.

Mezi turisty z tehdejšího Československa prý byly oblíbené i zahraniční destinace. Ale lidé nemohli cestovat neomezeně. Například do Polska nebo Sovětského svazu (dnešního Ruska) bylo potřeba obdržet zvací dopis, jinak nebylo vycestování možné. Takzvané kapitalistické země byly pro běžného turistu v podstatě zapovězené.

„Já jsem vždycky chtěla jet do Moskvy, ale nepovedlo se nám zajistit si pozvání. V roce 1975 se nám podařilo sehnat speciální šedé pasy a mohli jsme vyrazit do Jugoslávie. Cílem byla Makarská riviéra. Nebylo možné jet přes Rakousko, dálnic bylo velice málo a kvůli nedostatku valut jsme si vezli všechno jídlo s sebou. Na střeše auta se vezly sportovní potřeby, pádla, nafukovací kajak, míče pro děti. Půjčovny tehdy u moře nebyly," sdělila dále Svačinová.

Výlet do Jugoslávie nebyl nejlevnější. Zatímco poukaz na tuzemskou rekreaci se dal pořídit za pár desetikorun, Jugoslávie patřila mezi drahé destinace. „Poukaz na rekreaci v Čechách vyšel na dvě stě korun. Poukaz do Jugoslávie stál více než dva tisíce. Ale stálo to za to. Dovolené měly určité kouzlo, bylo, myslím, daleko snadnější se na ně například vybavit. Nebyl problém půjčit si podnikové auto, některé podniky měly pro zaměstnance i karavany. Spousta vybavení se půjčovala mezi sousedy. Dnes jsou plné obchody zboží, cestovní kanceláře udělají zájezd na míru. My jsme byli rádi, že vůbec někam jedeme," usmála se Svačinová.

Živelný zájezd celé vesnice

V devadesátých letech využívali turisté otevření hranic. Mnohdy jezdily „na západ" živelně celé vesnice. „Někdy v roce 1990 nebo 91 nás jelo asi sedm aut na výlet do Nizozemí, chtěli jsme prostě vidět větrné mlýny a předtím to pochopitelně nešlo. Vyjeli jsme ráno a druhý den ráno jsme byli doma. Postupně jsme takto sjezdili kdejakou pamětihodnost v Evropě. Dnes už bych se hodně rozmýšlel, kam jet, ale například na nocování v parku v Paříži ve stanu vzpomínám rád. Hotel byl totiž strašně drahý," vybavil si zážitek Rostislav Řezníček z Klatov.

Lidé si dnes mohou vybírat z velmi široké nabídky dovolených v podstatě po celém světě. Dovolené se také více prodávají prostřednictvím internetu. „Boom internetového prodeje se rok od roku zvyšuje a dá se předpokládat, že tento vývoj ještě poroste. Na internetu se prodá přibližně 50 procent zájezdů. Vývoj do budoucna je závislý na ekonomické síle jednotlivých států v celé Evropě, v posledních letech je zaznamenán nárůst poptávky na levnější zájezdy do všech států Evropské unie," řekla Deníku tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Kateřina Petříčková.

Lidé se chystají na dovolenou samozřejmě i v letošním roce. „Letos poprvé pojedu na Moravu. Zlé jazyky říkají, že za vínem, ale to není pravda. Jedeme na výlet na kolech. Ve druhé polovině prázdnin chceme jet s rodinou k moři. Ještě nevíme kam," sdělil Jan Tománek z Klatov.