Ač město bomby zasáhly už předtím, hlavní cíl – Škodovy závody – téměř neutrpěl. Tentokrát to však bylo jiné.

„Po neúspěších britské RAF v letech 1942 a 1943 se iniciativy zničit významnou zbrojovku chopili Američané s bombardéry 8. a 15. letecké armády. Nad Plzní se objevili poprvé v únoru 1944, poté 16. října a 16. prosince. Ani tehdy ale cíl nebyl výrazněji poškozen," líčí předehru k 20. prosinci historik Karel Foud.

Čtyři dny před Štědrým dnem na Plzeň udeřila 15. letecká armáda. „Bomby z pumovnic bezmála osmi desítek čtyřmotoráků zasáhly nejen škodováckou dělovku, soustružnu nábojů či mechanické dílny, ale i střed města včetně lázní. Silně poškozena byla také budova někdejšího policejního ředitelství, sídlo gestapa, bývalá škola U Hamburku (dnes sídlo soudu, pozn. red.) a také hotel Continental, kde spolu s dalšími zahynul i jeho majitel. Útok si vyžádal přes 130 mrtvých a skoro 240 raněných," pokračuje Foud.

Dnes se o náletu mluví jako o druhém nejsmrtelnějším pro Plzeň.

Na webu projektu Plzeň – Skryté město vzpomínají na bombardování lázní Marie a Jan Maderovi, jejichž otec, plavmistr Karel, tam málem zahynul. S kolegou Josefem Chodorou do lázní běžel, když nálet odhoukali. „Byla tam pára a Chodora běžel od pokladny jednou stranou a otec druhou, a tam to dostalo ten zásah. A otec nám vyprávěl, že zůstal někde na nějakým trámu nebo traverze a pod ním se valila vařící voda," vzpomínají jeho děti s tím, že Chodora nepřežil.

Nálet byl hrozivý, ne však poslední a nejhorší. Za čtyři měsíce město postihly tři další. „Noc z 16. na 17. dubna 1945 se do dějin Plzně zapsala krvavým písmem, stejně tak 18. a 25. duben 1945, kdy se uskutečnil poslední ze série útoků proti zbrojovce a zdejším dopravním uzlům," dodává Karel Foud.