V osm hodin večer jsem tedy nastoupila do „práce". Parťáka mi dělali Jan Habrle a Zdeněk Průcha.

Tak takhle to začíná

Protože jsem přišla o hodinu déle, ukázali mi, jak vypadá jejich předání služby. Před sedmou hodinou nastupuje každá hlídka na dvanáctihodinovou směnu. Ta zkontroluje, jestli je nabitý telefon a vysílačky, prohlídne auto, jestli je čisté a v pořádku. Hlavně si přečte takzvanou svodku, aby zjistili, co se dělo předešlou službu. „Strážníci, kteří ze služby odchází, také v rychlosti řeknou, co se dělo a jestli venku není nějaká botička," doplnil vysvětlování Jan Habrdle.

Na lince 156…

Ve 20.15 hodin dostáváme od operační hlášení, že si někdo v ulici Prokopa Velikého stěžuje na kouř, který ho od sousedů obtěžuje. Nasedli jsme do auta a jeli se do ulice podívat. Dlouho jsme žádný kouř neviděli. Nakonec jsme to ale našli.

Strážník Honza zazvonil, po chvíli otevřel starší pán a Honza mu řekl, že někdo volal na linku městské policie a stěžoval si na kouř. Starší pán nás vzal za dům na svoji zahradu, kde byla jeho žena a dcera a pálily drobné klestí. Na místě se domluvili, že budou klacíky pálit po malých hromádkách, aby to tak nekouřilo.

Sotva jsme nastartovali auto, že odjedeme zpět na služebnu, operační volá znovu: „Kluci, ten pán, co ohlašoval ohýnek u sousedů chce, aby jste se za ním zastavili. Chce s vámi mluvit."

Jeli jsme tedy o několik domů dál a tam nám ohlašovatel říkal, jak ho to všechno štve, že jsou tam věčný problémy s pálením všeho. Když jsme však stáli na jeho zahradě, žádný kouř jsme neviděli. Vítr ho stíhal rozfoukat. Z pána byl značně cítit alkohol. Rozloučili jsme se a jeli na služebnu. Tak jsme si udělali kávu, povečeřeli a ve volných minutách se kolegové učili na zkoušky, které se jim blíží.

Objížďka městem a málem pokuta

22.15 hodin. Jedeme na objížďku městem. Na Minerálce jsou Zvuky léta a očekáváme opilé lidi s chutí dělat bordel. Projíždíme několika ulicemi, projíždíme všechna sídliště a jezdíme do tmavých koutů, kde by se něco mohlo dít. Patří mezi ně zámek, parkoviště pod sjezdovkou, areál bývalých kasáren a minerálka. Právě když jedeme ke kruhovému objezdu, vidíme u parku zničený a vysypaný odpadkový koš. „Dano, prosím, zapiš si, že je jeden rozbitý koš v ulici T. G. Masaryka," hlásí Zdeněk do vysílačky.

22.44 hodin. Dostáváme se na světelnou křižovatku z Mánesovy ulice. Z ulice T. G. Masaryka jede řidič s Volswagenem a odbočí doleva, do ulice Stadtrodská, což není dovoleno. Okamžitě zapínáme majáky a auto zastavujeme. Situaci řešíme domluvou. Řidič byl cizinec a byl zmatený.

Tady si někdo nedá říct

23.09 hodin. Jedeme ulicí Hornická, jsme na úrovni pošty. V křižovatce Mánesova a Hornická předjíždí řidič se Škodou Superb vůz Audi. Předjíždí ho ale v křižovatce, kde je ostrůvek a přikázaný směr jízdy. Strážníci okamžitě otáčí auto a řidiče se snažíme dohnat. Musela bych být slepá, abych neviděla, že řidič určitě nejede padesátkou.

Řidič Superbu se snaží ujet a schovat se v ulicích Starého sídliště. Nahnali jsme ho však ke garážím pod Mohylou, kde se chtěl schovat. To se mu ale nepodařilo. Na místě dostal blokovou pokutu za dva tisíce korun. Na místě mu Honza sdělil, čeho se dopustil. Operační nám do vysílačky sdělila, že pan řidič má rejstřík plný drobných pokut.

23.55 hodin. Zaparkujeme auto na náměstí a procházíme se. Zdržuje se zde několik lidí. Je to tu vcelku klidné. Řidič Superbu provokativně jezdí sem a tam a jeho kamarád v Audi také.

Posledních pár objížděk

00.30 hodin. U zimního stadionu se povaluje opilý muž. Strážníci se ho ptají, jestli by nebylo lepší, kdyby se zvedl a šel domů. Opilec v ruce držel cigaretu a měl drobné průpovídky. Když jsme se přesvědčili, že muži nic není a pomoc opravdu nepotřebuje, jeli jsme dál.

00.50 hodin. Nás čeká Minerálka. Jedeme opravdu pomaličku a opatrně. Kolem nás se potácí a motají opilí návštěvníci festivalu. Na místě je ochranka, státní policie a pořadatelé. Jedeme tedy dál do ulic Tachova.

01.40 hodin. Jedno z problematických míst je volné prostranství v Plánské ulici. Zloději tam ukradli poklopy z kanálů. Musíme zkontrolovat, jestli tam někdo opět něco nekrade. Na místě je ale klid a nikdo se tam nepohybuje. Posvítili jsme tedy do kanálů, jestli tam někdo nespadl nebo tam něco nenaházel.

02.00 hodin. Jedeme z objížďky městem zpět na služebnu, kde si beru věci a služba mi končí. Byla jsem strašně unavená a opravdu bych to do sedmé hodiny ranní nevydržela.

Doufám tedy, že mí dva kolegové měli klidnou službu a rychle jim to uteklo. Moc se mi nová zkušenost líbila a poznala jsem, že to není jen med. Je to adrenalin, zodpovědnost, pozornost i v nočních hodinách a to bylo nad mé síly. Nesmírně si jejich práce vážím a děkuji za pěknou službu.