Bývalý primář dětského oddělení Klatovské nemocnice Jiří Havránek (43), který měl svými lékařskými zákroky trýznit dětské pacienty a některým z nich ublížit, nebude potrestán. Policie totiž již podruhé případ odložila. Důvodem je, že podle znalců nebyl lékař kvůli své duševní nemoci schopen ovládat své jednání a rozpoznat jeho škodlivost. Havránek Deníku řekl, že je na jednu stranu rád, že už vše skončí, na druhou stranu ale trvá na své nevině.

Causa primáře Havránka se vleče od března 2013, kdy ho začala vyšetřovat policie kvůli podezření, že od srpna 2012 do února 2013 vážně ublížil desítce dětí, z nichž většina byla maličká. Havránek podle znalců svými invazivními výkony, jako bylo například opakované zavádění jehel do žil, navíc bez aplikace potřebných léků, dětem působil „mimořádnou, vystupňovanou, prodlužovanou bolest". V některých případech šlo až o desítky neúspěšných pokusů během krátké doby.

V srpnu 2014 ale policie případ odložila, neboť dle znalců byly Havránkovy rozpoznávací a ovládací schopnosti kvůli bipolární afektivní poruše, jíž trpí, zcela vymizelé a on tedy nerozpoznával škodlivost svého jednání. Případ pak ale znovu otevřelo státní zastupitelství a byli přizváni další znalci, kteří se zabývali jak Havránkem, tak dětmi. Došli k názoru, že primář se u jednoho pacienta, jenž později zemřel, dopustil těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, a u dalších dvou dětí ublížení na zdraví z nedbalosti. U dalších pacientů nebylo podle znalců poškození zdraví takového rozsahu, aby šlo o trestný čin.

Havránkovi by tak hrozily čtyři roky vězení, policisté z krajského ředitelství v Plzni ale minulý týden případ opět odložili. „Ve věci nejde o podezření z trestného činu a věc nelze vyřídit jinak, protože znalci dospěli na základě provedených znaleckých posudků z oblasti psychiatrie k závěru, že lékař nebyl schopen rozpoznat škodlivost svého jednání a své jednání ovládat. Proto nebyly naplněny zákonné/povinné znaky skutkové podstaty trestného činu," uvedla krajská policejní mluvčí Jana Tomková.

Dodala, že usnesení o doložení věci dosud nenabylo právní moci. Je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Policie nechtěla k případu uvést bližší podrobnosti, podle informací Deníku ale bylo klíčové vyjádření znalkyně z Fakultní nemocnice Olomouc, že rozpoznávací a ovládací schopnosti doktora Havránka byly ve vztahu k jeho invazivním výkonům prakticky vymizelé. „Nebyl schopen rozpoznat, že výkon je zbytečný, případně nebezpečný. Nebyl schopen rozpoznat rizikovost výkonu, jeho načasování, zohlednění rizik a posouzení vlastních schopností výkon provést," uvedla znalkyně. Dodala, že výsledkem bylo, primář zákrok provedl v nevhodnou dobu a nevhodným způsobem. On to ale vnímal tak, že zákrok provede skvěle, že jej musí provést a je to to nejsprávnější, co má udělat.

Znalci, kteří se primářem zabývali, také uvedli, že nebylo zjištěno, že by trpěl poruchou spojenou s fascinací krví, bolestí a utrpením druhého.

Trvá na nevině

„Mám za sebou hodně těžké období, které bylo těžké pro mě i rodinu, byla to mediální poprava. Na jednu stranu jsem proto rád, že už to vše skončilo. Na druhou stranu, kdybych byl obviněn, tak bych měl aspoň možnost se bránit, podávat důkazy. Vždyť já nebyl ani vyslechnut, jen jsem podal vysvětlení. A to, že byl případ policii odložen, se dozvídám až od vás," řekl Deníku Havránek, který trvá na tom, že šlo o účelové obvinění, neboť se ho chtěla Klatovská nemocnice jako kritika zbavit, a že dětem neubližoval. „Já disponuji znaleckým posudkem, který vypracovávala komise České pediatrické společnosti. Ten říká, že u jednoho pacienta jsem způsobil trombózu, ale jinak jsem postupoval správně a žádné dítě jsem nepoškodil," uvedl lékař, podle něhož je i zbytečný návrh znalců, aby podstoupil ochrannou ambulantní léčbu. „Vždyť já se léčím dvacet let a teď jsem pochopitelně pod větším dohledem než dříve. Zaměstnavatel chce mít jistotu, že jsem schopen léčit," dodal Havránek.

Klatovská nemocnice už vloni na podzim odškodnila sedm z osmi rodin, které požádaly o odškodnění. Podle dobře informovaného zdroje Deníku ve všech případech šlo o desetitisíce, ani v jednom případě nepřesáhlo odškodné sto tisíc korun. To se právě zdálo osmé rodině málo, proto mimosoudní vyrovnání odmítla.