„Pane, prosím, kamarád tady řezal motorovou pilou a pořezal si nohu, prosím rychle," křičí mladý muž v maskovacím kabátu a ukazuje rukou kamsi za sebe. Pod kládou leží mladík, z nohy stříká krev, na čele studený pot. Kmen stromu leží na jeho nohou. Mladý muž nemluví, má promodralé rty a jen tiše sténá.

Figuranti v akci

Mladík byl naštěstí figurant a zranění na noze bylo jen umně namaskované. To vše v rámci cvičení Horské služby, které se odehrává v tomto týdnu na Šumavě. Redaktor Deníku měl exkluzivní možnost se cvičení zúčastnit v úterý, kdy měla Horská služba na programu soutěžní den, kdy družstva záchranářů z celé republiky soutěžila o „Cenu šumavského brouka lýkožrouta smrkového".

Akce začíná v půl druhé odpoledne na návsi v Prášilech. Před místním hostincem stojí zaparkována flotila modrých vozidel Horské služby. Jsou tu družstva z Krkonoš, Krušných hor, Jeseníků, domácí Šumavské družstvo. „Sešla se tu družstva z celé republiky," říká náčelník Horské služby Šumava Michal Janďura.

„Na jednotlivé týmy čeká sedm stanovišť, kde budou provádět cvičný zásah. Předem neví jaký. Týmy záchranářů musejí vyhledat místo, kde se nachází zraněný, za pomoci mapy a GPS. Tam pak zjistí stav zraněného, ošetří jej, transportují a předají cvičně veškeré informace na dispečink zdravotnické záchranné služby. Práci záchranářů na místě bude vždycky sledovat rozhodčí, ten vyhodnotí postup družstva a vypíše hodnocení. Večer pak provedeme rozbor dne a vyhlášení nejlepších družstev," dodává Janďura.

Blesk na Poledníku

Nastupujeme do auta spolu s náčelníkem a tiskovým mluvčím Horské služby Radkem Zemanem a vyrážíme na kontrolu jednotlivých stanovišť. Jako první nás čeká turisticky atraktivní Poledník. Zde je stanoviště, kterému se v rámci soutěže říká Prokop Diviš. Zadání, které družstva dostanou se zdá být jednoduché. Na místě je osoba v bezvědomí a druhá osoba je v šoku, s poraněným kolenem a je zmatená.

Krátce po nás doráží první tým, členové Horské služby vyskakují z vozu a ihned začínají se zjišťováním stavu zraněného. Nastupuje masáž srdce, umělé dýchání, vše s nasazením, jako by to bylo doopravdy. Dva členové týmu mezitím komunikují se zraněnou ženou. Figurantka se do role vžívá skvěle, záchranářům práci nijak neulehčuje. Za chvíli dostává krční límec a je jí ošetřeno koleno. Jeden z členů týmu přivolává vrtulník a záchrannou službu. Hovory jsou uskutečněny s fiktivním dispečinkem. I toto je část, kterou rozhodčí bedlivě sledují.

Necháváme pracující tým na místě a vyrážíme dál. Cestou míjíme značky upozorňující na možnou nevybuchlou munici. Celý prostor byl v dřívějších dobách dopadovou plochou tankové střelnice a ještě dnes zde dochází k nálezům munice.

Čeká nás stanoviště, kde leží pod kamenem cyklista. Figurant má nohy zapletené v kole, na hlavě velkou ránu a je v bezvědomí. Nestihnu si místo ani prohlédnout a už je u nás další z týmů záchranářů. Rychlost, s jakou jsou u zraněného s celou výbavou, je pro mě jako pro laika nepochopitelná. Nejprve záchranáři odstraní kolo, jiný člen týmu nasadí zraněnému límec, kontroluje dýchací cesty a životní funkce. Pacient je v bezvědomí, nekomunikuje. Je uložen na vakuová nosítka a další z týmu přivolává vrtulník. Tým pracuje jako jeden muž, nikde nic nedrhne. Jakmile je pacient připraven k transportu, rozhodčí zásah ukončí, záchranáři figuranta vyprostí z nosítek a ten se jde připravit na příjezd dalšího týmu.

Naše osádka se mezitím vydá na další cestu. Míjíme jedno ze stanovišť, kde figurantka sehraje roli turistky, kterou uštkl had, pravděpodobně zmije. „To se může stát nejen na Šumavě," říká Janďura. „Důležité je být v klidu, nezaškrcovat končetinu, tím můžete zraněnému i uškodit. Postiženou končetinu je nejlépe znehybnit a pacienta předat záchranné službě. Šance, že  turistu uštkne zmije, je malá, jsou to plachá zvířata a většinou před člověkem utečou," konstatuje Janďura. Zaškrcování se dříve doporučovalo, ale lékařská věda postupuje a my pracujeme vždy podle posledních standardů," dodává Janďura.

Pila umí ublížit

Před námi je stráň v lese, kousek od Hauswaldské kaple, nedaleko Srní. Právě zde leží ve stráni figurant, který představuje muže pořezaného motorovou pilou. Maskování je velmi realistické, záchranáři, kteří jako první dobíhají na místo, se ihned dávají do práce. Muži je zastaveno krvácení, záchranáři ho uloží na nosítka, fixují mu končetinu a volají vrtulník.

Spolu s náčelníkem se vracíme malebnou šumavskou krajinou zpět do Prášil. V nově vybudované stanici nám náčelník vaří kávu a čekáme na příjezd soutěžních týmů, které zde čeká poslední úkol. Na řadě je resuscitace muže v bezvědomí pomocí přístrojů. Bezvědomého muže provází jeho kamarád, simulující opilého společníka. Záchranářům ztěžuje práci tím, že je objímá a vůbec se chová jako opilec, který se chce s každým bratříčkovat. Všechna soutěžní mužstva se ho elegantně zbavují.Přidávám se ke hře na opilce, ale i mě záchranáři snadno pacifikují.

Z opilce se vyklube lékař Aleš Křiváček, který dohlíží na to, jak jednotlivé týmy umí použít přístroje a jak provádějí resuscitaci. „Opilce hrajeme proto, aby záchranáři věděli, že ne vždy budou mít u zásahu klid. Opilí  kamarádi zraněných osob je mohou různě zdržovat od práce a záchranář si s tím musí umět poradit," konstatuje Křiváček.

V Prášilech dnešní cvičení končí. Během večerního vyhodnocení byl jako nejlepší vyhlášen tým z Jeseníků před druhým družstvem z Orlických hor a třetí skončilo domácí šumavské mužstvo. „Vyhrálo mužstvo z Jeseníků, se kterým soutěžil ústřední náčelník Horské služby Jiří Brožek, brouk kůrovec tak bude historicky poprvé vyvezen za hranice Šumavy," usmívá se Janďura.

Neprohrál ale nikdo. Horská služba jasně prokázala, že má na horách své místo. Jsem rád, že jsem mohl partu  mužů, kteří pracují v nelehkých podmínkách, poznat. Vím také, že když se na Šumavě ztratím nebo zraním, bude o mě dobře postaráno.