Pro Michaela Královce a Ladislavu Vovsovou jsou kontroly domácích vězňů už běžnou rutinou, pro mě příjemným adrenalinem. První nečekaná návštěva je u mladého muže, který při dopravní nehodě zabil dva lidi. Za volant tehdy usedal opilý. Soud ho proto poslal za mříže na tři roky nepodmíněně. Po devatenácti měsících si požádal o přeměnu zbytku trestu odnětí svobody na domácí vězení, čemuž bylo vyhověno. Nedávno se tedy odsouzený vrátil zpátky ke své rodině – manželce a malé dceři.

Alternativní trest není pro vnějšího pozorovatele téměř rozdílný od běžného života. Na krok se nesmí dotyčný ze svého bytu hnout pouze od osmi večer do pěti ráno, o víkendu do šesti. Kdykoli během této doby může přijít kontrola, někdy i opakovaně během jedné noci.

Přepadovka

Kolem půl deváté přicházíme k paneláku a Královec volá na domluvené telefonní číslo. Oznamuje ´přepadovku´ a prosí o vstup dovnitř. Nenadálá návštěva je především pro manželku nepříjemným vyrušením z večerního rodinného rytmu. Bere do náručí malou dceru a směřuje do obýváku. Zatímco my si povídáme v kuchyni, z vedlejší místnosti se kromě televizních hlasů ozývá dětský pláč. Slzy ale vidíme taky v očích mladého muže, kdy vypráví o tom, co se v osudný večer vlastně stalo. „Těžko se mi o tom ještě teď mluví. Měl jsem toho v té době hodně, pracoval jsem šestnáct hodin denně. Po šichtě jsem zajel do hospody a dal si pět piv. Pak mi zavolala družka, že malá začala v bříšku kopat. A já tam musel jet. V tu chvíli jsem nemohl jinak," ospravedlňuje se.

Unavený a posilněný alkoholem vyrazil v husté mlze za těhotnou přítelkyní. Cesta měla však tragické následky, řidič srazil dva lidi, kteří na následky zranění zemřeli. Od své budoucí rodiny, za níž tolik spěchal, byl pak 19 měsíců odloučen.
Ve vězení sice pracoval, přesto měl dostatek času na přemýšlení. Neštěstí přemítal v hlavě snad milionkrát. Špatné rozhodnutí by nejraději vrátil zpátky. „Nejvíc na to stejně doplatila moje rodina. Přítelkyně na všechno zůstala sama, musela si půjčit peníze," vysvětluje vězeň. Před měsícem se objevil doma, malá dcera ho vůbec nepoznala. „Teď se snažím postavit se znovu na nohy, starat se o rodinu, pracovat, splácet dluhy," vyjmenovává. Alternativní způsob trestu bude odpykávat ještě 16 měsíců. Dalších šest let nesmí řídit a musí také zaplatit nemalou úhradu škody.

Konverzační kormidlo na chvíli přebírají kolegové z probačního. Ptají se na osobní situaci, na případné změny. Pak vyřizují běžnou agendu, včetně zápisu o provedené kontrole. Loučíme se.

Kontrolují alkohol 
i návykové látky

Vydáváme se i za dalším viníkem, který měl v kriminále kvůli opakovaným krádežím strávit přibližně tři roky. Podobně jako v předchozím příběhu také jemu byl zbytek sankce přeměněn na domácí, tentokrát čtyřměsíční trest. Během něj nesmí požívat žádné návykové látky. Po letmém telefonátu nám otevírá. Tentokrát zůstáváme na chodbě. Ve dveřích stojí hubený, spoře oděný a rozespalý muž, z kontroly je nepochybně nervózní. Světlo nevydrží svítit po celou dobu, proto je potřeba použít baterku. Alkoholtester ukazu-je nulové hodnoty. Vše v pořádku, odcházíme.

Krytí zad

Pracovníci mají několik základních zásad, kterými se řídí. Do terénu vždy vyráží ve dvou. Vzájemně si chrání záda. Jeden zpravidla vede rozhovor s klientem, druhý situaci pozoruje. Pokud by se cítili vězněm jakkoli ohroženi, kontrolu nemusí provést.

„Místa, do kterých zavítáme, nejsou vždy bezpečná. Jednou jsme se ocitli v paneláku, kde byla naprostá tma. Posvítili jsme před sebe baterkou a tam na nás byla nastoupená několikačlenná sku-pina. V té chvíli nás zřejmě zachránilo, že jednoho z nich jsme znali jako našeho bývalého klienta, takže se napětí uvolnilo," vypráví Královec.

Z městečka se autem vracíme zpátky do Plzně, kolem desáté zvoníme u postarší ženy. I když nám otevírá v noční košili, je upravená tak, jako by na návštěvu čekala.

Domácí vězení dostala kvůli opakovaným finančním podvodům. Alternativní trest jí umožňuje chodit do práce i na brigády a tím splácet dluhy. Během dialogu se rychle dozvídám, že rodina odsouzené o celé situaci nic netuší. „Nechtěla jsem jim to říct, protože se za to stydím," hrnou se jí slzy do očí. Jediné, komu se svěřila, je blízká kamarádka. S tou chodí do zaměstnání a tráví dlouhé chvíle, které nuceně musí od letošního ledna do dubna příštího roku strávit v cele svého bytu. „Udělala jsem průšvih a stát mi vyšel takhle vstříc, to opravdu pozitivně hodnotím. Kdybych skončila ve vězení, tak se asi zabiju, " tvrdí.

Na přepadovky si žena údajně rychle zvykla. Nicméně už několikrát se stalo, že probační úředníci ji včas nezastihli doma. „V takovém případě vždy dotyčného kontaktujeme, snažíme se zjistit, co a proč se stalo. S celou věcí rovněž musíme obeznámit soud. Na jeho rozhodnutí pak je, zda trest ponechá, nebo přemění na odnětí svobody," vysvětluje Vovsová. Plzeňanka má velké štěstí, neboť za mřížemi dosud neskončila. „I když nemůžu do divadla nebo tancovat, oželím to, rozhodně je to lepší, než sedět v base," slibuje.

Rutinní záležitost

Na poslední návštěvu vyjíždíme opět mimo území západočeské metropole. Večer pokročil a začíná se u mě projevovat únava. Ještě než kolegové zastaví auto, z bytu už vychází jejich dnešní poslední klient. Zdá se, že pro mladého muže s polodlouhými vlasy je kontrola běžnou rutinou. Domácí vězení dostal kvůli rvačce. Také v tomto případě hrál roli alkohol. Opilý přítel jeho bývalé družky chtěl odvézt jeho děti autem domů. Mladý muž, jenž byl také opilý, se snažil situaci zabránit, a proto se strhla bitva. Nakonec na něj padl alternativní trest kvů-li ublížení na zdraví, u něhož byli přítomni právě jeho potomci. Odsouzenec ve sportovním oblečení není příliš hovorný.

Probační úředníci se střídají s kolegyněmi, které vyráží na noční kontroly. Předávají si informace a domlouvají se na klientech, za nimiž se vydají. K mému překvapení budou někteří už námi oslovení v noci opět vzbuzeni. Loučíme se a každý míříme do svých domovů.