„Když jsem se ptala, jestli to nejde vyřešit jinak, jestli opravdu musím jít na služebnu, obořil se na mě jeden z revizorů, že musím, a víc se se mnou nebavil,” popisuje událost Alžběta. Na policii následně bez vysvětlení čekala přibližně dvacet minut.

Při kontrole se studentka sice prokázala omluvným listem ze školy, na prokázání totožnosti to ale nestačilo. „Není to doklad s fotografií. Omluvný list může být kohokoliv,” podotýká šéf plzeňských revizorů Pavel Pokorný s tím, že to, co se dělo následně, je v souladu s přepravním řádem. „Revizoři mohou zavolat policii na zastávku nebo odvést kontrolovaného na služebnu, pokud je poblíž,” vysvětluje.

Matka hodlá na chování revizorů upozornit vedení

Podle Alžbětiny matky by však revizoři měli rozlišovat, koho na policii odvedou. „Dcera se domů vrátila úplně vytřeštěná, brečela a opakovala, že přece není žádný kriminálník,” tvrdí Monika Holubová, která pracuje jako speciální pedagožka. Upozorňuje i na to, že žáci ani studenti neznají svá práva a ze strachu raději s kontrolory jdou. „Nevědí, že to mohou odmítnout a nechat zavolat policii na místo,” dodává žena, podle níž existuje reálná možnost, že toho někdo zneužije. „Prokáže se jakýmkoli průkazem a dítě pak klidně s nějakým cizím chlápkem odejde,” varuje Holubová, která hodlá na chování revizorů upozornit vedení Plzeňských městských dopravních podniků.

Pavel Pokorný tvrdí, že podobné stížnosti se objevují často. „Rodiče mívají pocit, že jsme jejich dětem ublížili, ale nakonec se pak ukáže, že nic není tak horké,” říká Pokorný. U dětí mladších patnácti let se snaží kontaktovat rodiče, u těch starších pak řeší ověření totožností s policií.

Čtěte také: Revizor je nevděčné i rizikové povolání