Od čtvrtka už stojí doslova - Karel a Miloš Tarantíkovi jej za pomoci jeřábu nadzvedli a písty na jeho podvozkových nohách zajistili tak, že pod letounem se už dá procházet bez krčení hlavy.

Bude však ještě výš - Tarantíkovi jej ještě postaví na betonové sokly, takže tupolev nebude při pohledu od silnice muzeum a desítky kovových exponátů zakrývat. „To ale budeme dělat až v létě, za měsíc za dva. Do té doby natřeme zbytek letadla, kterému ještě barva chybí, a připravíme křídlo k přimontování," popisuje plány Tarantík.

Až všechny záchranné práce skončí, tupolev bude z každé strany jiný. Levý bok, který je teď téměř hotový, bude vyveden v barvách sovětského Aeroflotu, pravý, viditelný ze silnice, pak v barvách Československých aerolinií. „Když je teď takhle vysoko, budeme ho muset natírat z lešení," dodává muž.

Nadšený sběratel přivezl letoun na Plzeňsko z Olomouce, kde stával u bazénu v Legionářské ulici. Naposledy fungoval jako restaurace, ale po vyhoření už jen chátral. „Zachránili jsme ho," říká pyšně Tarantík.