Podle odborníků je to navíc jen špička ledovce, protože spousta týraných o problému nikomu neřekne.

Ve většině případech se jedná o násilí mezi partnery. „Evidujeme ale i takové případy, kdy se domácí násilí netýká partnerů, ale i ostatních členů rodiny. Například týrání matky synem nebo týrání snachy tchyní," uvedla policejní mluvčí Ivana Telekešová a připojila případ, který se stal před dvěma týdny.

„Obvinili jsme dvaadvacetiletého muže, který ubližoval své matce, se kterou v Plzni bydlí. Od roku 2010 ji opakovaně psychicky a někdy i fyzicky napadal. Pod vlivem alkoholu ji bil pěstmi do horní části těla a vyhrožoval, že ji zabije, když mu nedá peníze. V noci ji například budil s tím, ať mu uvaří jídlo, a když odmítla, poškozoval zařízení bytu," popsala Telekešová. Mladíkovi teď hrozí až čtyři roky vězení.

Vykázání agresora ze společného obydlí

Co se týká domácího násilí, policistům hodně pomáhá institut vykázání agresora ze společného obydlí. „Osobu můžeme vykázat na deset dní. Letos jsme v kraji tuto možnost využili už jednatřicetkrát," upřesnila policistka.

Podle ní je důležité, aby oběti domácího násilí vyhledali pomoc co nejdříve. „Praxe je taková, že oběť obvykle vyhledá pomoc až po delší době týrání nebo až když je přesvědčená, že jí jde o život," vysvětluje Telekešová.

O tom ví své i třiatřicetiletá Martina K. z Plzně, která ve svých osmnácti letech poznala svého prvního manžela.

„Po čase se změnil. Kontroloval mě, i když jsem šla na návštěvu ke svým rodičům. Stál pod oknem a ujišťoval se, že jsem opravdu tam. Během hodiny mi poslal třeba dvacet zpráv. Pak padla první facka… Jednou se strašně opil, a když přišel, zmlátil mě tak, že jsem skončila v nemocnici. Já jsem od něj ale nedokázala odejít. Bála jsem se. Podařilo se mi to až po třech letech," popsala Martina K.

Policisté zdůrazňují, že oběti se kdykoli mohou obrátit na intervenční centra, jako je například Bílý kruh bezpečí. Tam poskytnou psychologickou i sociální pomoc a právní poradenství.