Ocitl se totiž téměř na dlažbě a bez peněz. „Když jsem se vrátil, na tachovském městském úřadě mi dali tisíc korun. To jsem použil na to, abych si sehnal novou práci. Zatím se mi to ale nepodařilo. I přesto, že jsem vyučený kuchař, tak mi všude řekli, že nemají zájem," řekl Deníku Cvetan.
„Jenže mezitím mi došly peníze. To, co jsem si vydělal ve věznici, protože jsem tam pracoval, mi prý pošlou až tři týdny. Tak jsem oběhal v Tachově několik úřadů. Nikde jsem nepochodil. Všude mi řekli, že peníze mi teď hned dát nemůžou. Ale já je potřebuje teď hned, protože si musím hledat práci. A taky nemůžu zůstat na krku matce, která žije sama a je v důchodu," postěžoval si.
„Zkoušel jsem to také na úřadu práce. Tam mě sice zařadili do evidence, ale na podporu si prý také musím počkat. Zkoušel všechno, co mě napadlo, ale bez výsledku. Na úřadech mi řekli, ať se o sebe postarám, jak umím a peníze ať si opatřím jak chci. To mám snad začít krást? U nás na okrese není vůbec nic, co by těmto lidem mohlo nějakým způsobem pomoct. Spousta lidí si myslí, že na amnestii se dostali jen ti špatní a zlí. Ale jsou mezi nimi i tací, kteří chtějí začít znovu. Jde mi o to, jak je s nimi zacházeno. Myslím si, že by nám stát měl více pomáhat, abychom se mohli lépe vrátit do normálního života," posteskl si závěrem Miroslav Cvetan.