Na Domažlicku i v celém Plzeňském kraji je nedostatek pěstounů, kteří by poskytli domov dětem momentálně žijícím v ústavní péči.

Na Domažlicku je celkem stovka pěstounských rodin.

„Domažlicko je okres, který je zvyklý na podobu tradiční rodiny. Pěstounské rodiny tu nejsou takovým zvykem, jinde jich je jistě více. Přesto se ale počet pěstounů v posledních letech zvyšuje a je u nás spousta lidí, kteří si ochotně vezmou dítě do pěstounské péče," říká Jana Váchalová, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví domažlického městského úřadu. V této oblasti má přibližně třicetiletou zkušenost, kterou zřejmě částečně přenesla i na svou dceru, která si rovněž vzala dítě do pěstounské péče.

„Vidím to tedy nejen z profesního hlediska, ale i z osobního. A vím, že mít dítě v pěstounské péči není jednoduchá záležitost," podotýká.

V celém kraji chybí i ti, kteří by dočasně pečovali o nejmenší děti. Jen vloni bylo umístěno do Dětského centra v Plzeňském kraji 71 dětí do tří let věku. Situaci nepomáhá ani to, že Česko je jedinou zemí v Evropě, která takto malým dětem umožňuje ústavní péči v dětských centrech (dříve kojenecké ústavy).
„Aby mohla úspěšně pokračovat transformace systému péče o ohrožené děti, která má za hlavní cíl poskytnout domov více dětem, náš kraj i celá ČR potřebuje mnohem více pěstounů, takzvaně zprostředkovaných, tedy rodin, které jsou ochotné pečovat o cizí dítě," konstatuje Jiřina Ullmanová, koordinátorka služeb náhradní péče Diakonie Západ.

Na západě Čech totiž téměř 80 procent z 820 dětí v náhradní rodinné péči vyrůstá v pěstounské péči u svých příbuzných.

Pouze 100 ze 700 pěstounských rodin se rozhodlo přijmout cizí dítě a jen dvacítka z nich jsou pěstouni na přechodnou dobu – poskytuje dětem péči na omezený čas. Citelně navíc schází pěstouni pro starší děti, jedince se zdravotním handicapem či sourozence.

Počet dětí vyrůstajících v pěstounské péči i počet pěstounů v kraji se sice postupně zvyšuje, stále však nedostačuje. Meziročně navíc klesá počet zájemců, kteří by se chtěli stát pěstouny. Vzniká tedy situace, kdy je třeba děti umístit do rodinného prostředí, i když náhradního, a chybí rodiny, které domov dětem mohou poskytnout.

Podle Diakonie Západ a LATUS pro rodinu může být důvodem snížení zájmu o pěstounství i samotná role pěstouna, která není v naší společnosti mnohdy uznávána – na pěstouny je nahlíženo jako na osoby, které pečují o dítě z finančních důvodů, přestože odměna pěstounů mnohdy stačí pouze na zajištění základních potřeb dítěte. Pěstouni sami musí mít stabilní finanční zajištění z vlastních zdrojů, aby zvládli nároky pěstounské péče. Navíc se setkávají s nepochopením ze strany učitelů či lékařů, kteří považují projevy dětí související s traumatizací v raném životě za neschopnost vychovávat dítě, a na pěstouny je mylně nahlíženo jako rodiče, kteří nezvládají svoji roli.