„Pálit se dá téměř všechno, v čem je cukr. Dokonce i borůvky, i když ty zrovna nepatří k běžnému artiklu našich zákazníků. Důležité je, aby přivezené ovoce bylo kvalitní, tedy zralé a cukernaté," vysvětlil Richard Schwarz.

Pro sadaře je ovšem podstatné, jaká je úroda. Na tu letošní si rozhodně nemohou stěžovat. „Loňská sklizeň byla opravdu nejhorší, kterou jsme vůbec zažili, a na vině bylo samozřejmě počasí. Vypálili jsme pouze třicet procent plánovaného. Tento rok čekáme rapidní zlepšení," doplnil Schwarz. Dosvědčuje to i počet návštěvníků, kteří do Vranovic míří.

A jak takový proces vlastně probíhá? Klíčové je přivézt dobré ovoce na pálení (jak už bylo uvedeno zralé a cukernaté). Poté nastává fáze kvašení, jehož délka se odvíjí od druhu plodů. Jako optimální doba se uvádí čtyři až šest týdnů. Pak už zbývá pouze destilace a lihovina je na světě. V případě zmiňovaných sadů jde o padesátiprocentní destilát.

Kromě oficiálních míst se ale i na Rokycansku najdou domácí palírny. „Tradičně vyrábím slivovici, zkoušel jsem i hruškovici. Když jsem s tím začínal, vzal jsem manželce přebytečné marmelády a použil je. Jéjé, to byla síla, nikdo z nás to pak nepil," vzpomínal jeden z místních, jenž si nepřál být jmenovaný.