Některé druhy jsou velmi snadno zaměnitelné.

Vloni houbař v domnění, že našel žampion lesní, sebral velmi jedovatou muchomůrku citronovou.

„Tyto houby jsou si podobné a následky požití mohou být velmi zlé," říká domažlický mykolog Pavel Kolda a dodává, že se žampionem si můžete snadno splést i další prudce jedovatou houbu – muchomůrku zelenou.

Opatrní musí být i houbaři, kteří sbírají muchomůrku růžovku, známou pod lidovým názvem masák. Ta se totiž dá velmi snadno zaměnit s muchomůrkou tygrovanou. „Houbaři musí znát tři rozlišovací znaky. Nejdůležitějším znakem masáku je svisle rýhovaný prstýnek na svrchní straně. Pokud bude prstýnek hladký, nesbíráme! Dalšími znaky jsou kuželovitá hlíza a narůžovělé skvrny po celé plodnici," radí Kolda.

„Sbírám jen hřiby, křemenáče, lišky, podhřiby a babky. Ty ostatní nechám v lese," říká Jana Plášilová z Domažlic.

V lese nyní roste spousta hořčáků neboli hřibů žlučníků, mnohdy jsou od hřibů těžko rozeznatelné. Rostou často ve společnosti jiných hřibů. U velkých odrostlejších kusů jsou typickým znakem narůžovělé rourky zespodu klobouku a také často výrazná struktura síťky na noze. Sice není jedovatý, ale dokáže zkazit celé jídlo. Přesto se najde pro fajnšmekry z hořčáků recept.

Hořčák na slanině: Suroviny: 150 g hořčáků, 3 vejce, 1 cibule, 150 g slaniny
Postup: Hřiby nakrájíme na slabé plátky, asi 2 mm. Slaninu a cibuli nakrájíme na kostičky. Slaninu dáme zesklovatět, přidáme cibulku a houby. Dusíme na plotně nejméně 25 minut. NEOCHUTNÁVÁME!!! Když se přebytečná voda vysmahne, přidáme vejce.
Smaženice má nahořklou chuť, nebude chutnat každému.