A právě čerpání kalů, čištění i stěhování bylo nesnadným úkolem. „Vše je vyplavené a všude spousty bláta," stručně popsal Deníku situaci v Letech velitel chodovoplánských dobrovolníků Václav Zimák. „Každý den jsme pracovali od osmi ráno do jedenácti večer. Pomáhali jsme vyčistit asi deset domů," řekl.

Dobrovolníci vyrazili ve středu právě do Letů zatopených Berounkou. Vrátili se v pátek pozdě večer. „Příroda u Berounky je krásná. Jen tam byly úzké ulice a tak jsme například dnes museli celkem osmdesátkrát couvat, aby mohly projet jiné vozy," vypověděl velitel.

Výpověď záchranáře: My a povodně

Kdo nás zná, ví, že lidské neštěstí nás nenechává v klidu žít ani spát, a tak jsme od sobotního večera až do středy byli v permanentním provozu. Povodně, které zasáhly naší republiku, jsou velkou přírodní katastrofou, která s sebou nese spoustu smutku a bolesti. Osobně si myslím, že to není katastrofa poslední.

V celé této události je jedna nepřehlédnutelná pozitivní věc. Možná to zní divně, pozitivní věc v takovém moři smutku, ale opravdu tam je. Jak ji nazvat? Touha pomáhat, soucit s druhými, pochopení pro druhé. Shrnul bych to pod pojem sounáležitost. V běžném životě, když se nic zásadního neděje, mívám pocit, že tenhle svět, tak, jak ho známe, už nemá šanci. Sobectví a zlo jsou na každém kroku, pomoc druhým je soustředěna na pár charitativních organizací.

Tyhle povodně mi ukazují pravý opak. Pořád je v nás ještě spousta dobra. Desítky dobrovolníků, kteří fungovali ať už při záchraně života nebo majetku, tolik lidí, které jsme viděli při našich výjezdech v Ústí nad Labem, Přešticích, Staňkově, Liblíně a na mnoha jiných místech. To bylo prostě úžasné.

Dalším aspektem dobroty našich lidí byla spousta telefonátů a SMS nabízejících pomoc při našich činnostech. Až mi bylo líto některé odmítat, protože vznikal přetlak pomáhajících složek. My jsme zapojili do povodní zatím pouze výjezdový tým, který má osm lidí. Další dvě desítky dobrovolníků, které máme k dispozici, zatím nebylo do čeho zapojit. Myslím, že po opadnutí vody bude práce dost pro všechny, kterým jejich nadšení pomáhat vydrží.

Ještě jedna věc mě při práci, kterou jsme dělali v zaplavených oblastech, oslovila, a to úžasná sounáležitost a respekt mezi jednotlivými zasahujícími složkami. Co si budeme nalhávat, stále se potýkáme s přehlížením a arogancí v době „míru", ale to vše zmizelo. Bylo to úžasné. Policista, hasič, ranger, záchranář z ČČK, tlak smazal rozdíl. Všichni spolupracovali bez ohledu na to, kdo je placený a kdo ne, vedeni stejnou motivací pomoct. Společně odváděli dobrou a profesionální práci. Kéž to

Co dodat na závěr? Snad jen tohle: Hledejme to, co je v nás dobré, a dávejme to dál. Pak nám všem bude lépe.

Tomáš Rusňák, velitel záchranné služby Royal Rangers