„Záměrem této zprávy je představit nákladově efektivní scénář snížení emisí skleníkových plynů České republiky, odpovídající očekávaným cílům Zelené dohody pro Evropu, který nastíní konkrétní opatření a investice pro jednotlivá od-větví českého hospodářství,“ vysvětluje v úvodu dokumentu čtveřice autorů Viktor Hanzlík, Vít Javůrek, Bram Smeets a Daniel Svoboda.

Vědecké poznatky podle autorů studie ukazují, že má-li se planeta vyhnout nejzávažnějším dopadům změny klimatu, je třeba omezit nárůst průměrné teploty na Zemi o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní.

Aby to lidstvo dokázalo, muselo by do poloviny tohoto století snížit množství produkovaných emisí skleníkových plynů prakticky na nulu. Ačkoli množství emisí skleníkových plynů v ČR od roku 1990 klesá, zůstává naše země čtvrtým největším emitentem skleníkových plynů na obyvatele v Evropské unii. Největším zdrojem znečištění v republice je odvětví energetiky, které zde produkuje 35 procent emisí skleníkových plynů, následují průmysl, doprava, budovy, zemědělství a odpadové hospodářství.

„Abychom zachovali naši planetu pro budoucí generace bude nutné udělat zásadní zásahy do způsobu našeho života, na který jsme si v posledních letech zvykli. Musíme přemýšlet směrem k ekologicky nezávadným produktům a obnovitelným zdrojům,“ myslí si Michal Kolařík, který se stará o jednu ze soukromých ekologických rezervací v České republice.

Uhelná komise na přelomu roku doporučila ukončit využívání uhlí v Česku pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038. Oznámil to jeden z předsedů komise, vicepremiér a ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček (za ANO). Rozhodnutí označil za kompromis, z 19 členů komise podle něj hlasovalo 15 pro, dva byli proti a dva se zdrželi. Konečné slovo bude mít vláda.

Uhlí by chybělo už do roku 2032

S usnesením nesouhlasili oba zástupci ekologických organizací v komisi Jan Rovenský a Jiří Koželouh. Komise pracovala se scénáři konce využívání uhlí v letech 2033, 2038 a 2043. Ministr Havlíček řekl, že rok 2038 není kompromisem jen v rámci všech skupin v Uhelné komisi, ale vychází z ekonomických i ekologických předpokladů budování nových zdrojů.

Zásadní kritika některých zástupců Uhelné komise směřovala na fakt, že zástupci organizací neměli čas na prostudování ministerstvem předložených dokumentů.

„My jsme na komisi navrhovali, abychom o usnesení v této podobě nerozhodovali. Náš návrh však ministr Havlíček zamítl. Odpovědnost za tuto chybu, kvůli které nebylo možné, aby se všechny organizace včas seznámily s jednotlivými body a skutečnostmi, nese ministr Havlíček, protože měl zajistit, aby podklady byly včas,“ uvedl ve vysílání České televize Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí Duha, s tím, že existují jasné ekonomické studie, které prokazují nedostatek uhlí pro provoz uhelných spaloven již do roku 2032.

„Z naší analýzy vyplývá, že snížení množství emisí do roku 2030 o 55 procent by vyžadovalo dodatečné investice ve výši 500 miliard korun, tedy 18 miliard eur. Většina těchto investic se však zaplatí, nebo dokonce přinese zisk, protože nově zaváděné technologie umožní snížení provozních nákladů. Naše analýza ukazuje, že snížení emisí o 55 % do roku 2030 je realistické. Primárními opatřeními, která lze ke splnění cíle využít, jsou další snížení závislosti země na uhlí při výrobě elektřiny a tepla a omezení těžby uhlí,“ říkají autoři studie McKinsey & Company.

ČR podle studií potřebuje nahradit pouze polovinu celkové uhelné produkce energie.

Jádro nebude třeba, když zmírní vývoz

„Druhou polovinu totiž exportujeme za směšné ceny do zahraničí. Ta se dá během deseti až patnácti let vystavět z obnovitelných zdrojů. Ani by nebylo zapotřebí velkých státních investic, jako do nepříliš logické dostavby nového jaderného bloku. Investoři mají stále dávat finance do nových technologií souvisejících s obnovitelnými zdroji. U nás by tak bylo zapotřebí pouze ustanovit výkupní cenu naprosto pevně, aby měly investice návratnost a nekončily v rukou distribučních společností. Když přestaneme třetinu výroby vyvážet do zahraničí a Česko konečně nastaví slušné podmínky pro investory do obnovitelných zdrojů energie, jaderné bloky ani nebudeme nakonec potřebovat a celou tuto investici si naše země může odpustit,“ vypočítává ekonom Milan Novotný.

V Evropě v současné době existují dva hlavní způsoby výroby elektřiny, při nichž nevzniká podstatné množství skleníkových plynů: jaderné a obnovitelné zdroje, ke kterým patří energie získávaná z vody, biomasy, větru na pevnině i na moři, solární fotovoltaika a koncentrovaná solární energie.

Pro dosažení čisté nulové bilance bude zapotřebí, aby ČR při výrobě tepla a elektřiny dokončila přechod od uhlí k obnovitelným zdrojům, jaderné energii a zařízením využívajícím zemní plyn vybaveným CCS.

„Není to jednoduchá cesta, ale naší zemi se ekonomicky vyplatí. Bude zapotřebí plně elektrifikovat dopravu a průmysl, zvýšit energetickou účinnost budov, přejít k vytápění budov pomocí tepelných čerpadel, zvýšit využití biomasy pro výrobu tepla v průmyslu, optimalizovat krmiva pro hospodářská zvířata a složení plodin v zemědělství,“ potvrzuje závěry studie Novotný.

Autor: Radim Černý