Dešťovou vodu lze prakticky využít, stačí ji zadržet

Na co by se měli lidé z vašeho pohledu zaměřit především?

Přesto, že v současné době je stav spodních vod na celém území České republiky relativně uspokojivý, tak toto téma již několik let silně rezonuje, a to nejen u nás, ale po celém světě. Velmi zjednodušeně řečeno, by se lidé měli zaměřit zejména na budování zelených ploch, hospodaření s dešťovou vodou a zadržování vody v krajině. Jak obce, tak i soukromí stavebníci by měli myslet i na to, že zpevněné vybetonované či vyasfaltované plochy je vhodné nahradit propustnými povrchy a že velkou výhodu přináší i budování zelených střech.

Zelené střechy v ČR zatím moc vidět nejsou, co je jejich hlavní výhodou?

Střecha pokrytá vegetací dokáže absorbovat 40 - 99 % srážkové vody, čímž umožní její odpaření zpět do ovzduší. Vedlejším efektem je pak odlehčení kanalizačního systému, který bývá zejména v dobách přívalových dešťů často přetížený. Do kanalizace se odvede jen zbytek neodpařené dešťové vody, a to s pomocí odvodňovacího gravitačního nebo podtlakového systému.

Kromě ekologických a estetických výhod dokáže zelená střecha v letních měsících působit jako tepelná izolace. Navíc funguje i jako regulátor teploty. Pokud nastane horké a dusné léto, jako bylo v posledních letech, rostliny prokazatelně dokáží tepelnou energii zadržovat a vyrovnávat tak rozdíly extrémních teplot. V neposlední řadě k výhodám patří i přívětivost k lidskému zdraví – zelená je příznivá pro oči a duševní pohodu. Střecha může být místem k odpočinku a relaxaci. Nahradí tak zahrádku nebo dvorek a i v husté městské zástavbě umožní lidem být přírodě blíž.

Otevření obchodů přišlo pozdě. Krachují oděvy i obuv, ohrožena jsou knihkupectví

Prvním městem v České republice, které podpořilo vznik zelených střech, je Brno. Na základě žádosti nabízelo dotace firmám i soukromníkům. Jediným požadavkem ze strany magistrátu bylo, že se musí jednat o novostavbu či dostavbu střechy na již stojící budovu na území města Brna.

Vznik zelených střech dnes podporuje Státní fond životního prostředí ČR. Vlastníci a stavebníci rodinných a bytových domů mohou žádat o dotace až do 31.12. 2021.

Co přesně si lze představit pod hospodařením s dešťovou vodou?

Snahu, aby se co nejméně dešťové vody dostalo do kanalizace, kde se v podstatě nevyužije. Kde je to tedy možné, je vhodné vybudovat zasakovací a retenční systémy, vodu zadržovat a postupně nechat vsakovat zpět do okolní půdy, anebo sekundárně využívat, ať už na zalévání zahrad či splachování WC.

V mnoha zemích je již povinnost hospodařit s dešťovou vodou zakotvena v legislativě, jak je to u nás?

U nás je to také tak. Dle platné legislativy se přitom musí řídit všichni stavebníci, ať už jde o soukromé, fyzické či právnické osoby. Například Vyhláška č. 501/2006 Sb. stanoví kdy, odkud a kam lze srážkové vody odvádět bez omezení, jaké parametry je třeba dodržet a kdy je třeba nasadit zařízení pro předčištění. Norma ČSN 759010 se zase týká návrhů, výstavby a provozu vsakovacích boxů.

Co když ale přijdou přívalové deště, pak hrozí, že se boxy rychle naplní a voda stejně odteče do kanalizace….

Pokud se v době přívalových dešťů box přeplní, tak se část vody vsákne do okolní zeminy a část skutečně případně odteče do kanalizace. Existují však zajímavá inteligentní řešení, která se snaží právě těmto scénářům zabránit. Dobrým příkladem je systém Stormharvester, což je softwarové řešení napojené na předpověď počasí. Pokud předpověď říká, že v následujících 24 nebo 48 hodinách přijdou přívalové deště, tak systém zajistí postupné vyprázdnění boxů a tím vlastně potřebnou kapacitu k opětovnému naplnění. Díky tomu lze mimo jiné eliminovat i případné škody z přívalových dešťů, jako je přeplněná a zanesená kanalizace, místní povodně a záplavy. Systém pomáhá samozřejmě i naopak, pokud víme, že větší srážky očekáváme až v horizontu příštích týdnů, tak boxy využíváme v co nejvíc v naplněné formě a vodu máme k dispozici pro další využití.

Kde ještě jinde se v oblasti vody či kanalizace prosazují inteligentní technologie? Jsou součástí konceptu chytrých měst?

Koncept chytrých měst je na technologických možnostech přímo postaven. My již několik let spolupracujeme ve vybraných lokalitách přímo se zastupiteli měst na jejich budoucí architektuře. Nejde ani tak o architekturu estetickou, i když i ta je součástí, ale primárně o tu praktickou. Například aby v oblastech, kde je nebezpečí záplav, byla nasazena inteligentní protipovodňová řešení, a naopak tam, kde je velké sucho a dochází k přehřívání, bylo co nejvíce betonových a asfaltových ploch nahrazeno plochami propustnými a zelenými. Zeleň samozřejmě vyžaduje i přísun k vodě, a tak se opět dostáváme k využití našich boxů, které vytváří nezhutněný prostor naplněný substrátem, kde je přísun vzduchu, vody a živin, a tím tvoří ideální podmínky pro růst stromů,

Hodně se hovoří i o únicích vody ze samotného potrubí, jak je na tom Česká republika?

Ano, dokonce až 30 % vody na celém světě je ztraceno díky únikům z netěsných trubek. Může za to zejména zastaralá vodovodní infrastruktura. I přesto, že se se v průmyslových zemích vynakládá až 200 miliard dolarů ročně k nahrazení stárnoucích potrubních sítí, situace není ideální. Dobrou zprávou je, že v tomto ohledu dosahujeme v České republice velmi dobrých výsledků, za posledních 25 let se nám podařilo snížit ztráty vody na polovinu. S 15,8 % tak patříme v Evropě k zemím s nejnižšími ztrátami, evropský průměr se totiž pohybuje až okolo 23 %. Kvůli netěsným spojům či prasklinám na potrubí po cestě z vodárny do domácností se u nás ještě v devadesátých letech ztratilo tři a půl litru z deseti, dnes ztráta činí pouhý litr. V Ostravě pak například klesla ztráta vody oproti roku 1995 o celých 26,59 %. Celková úspora vody tak činí oproti těmto letům 15,04 milionů m³ ročně, což představuje zhruba 6000 olympijských bazénů, nebo devítinásobek roční spotřeby piva v Česku.

Obnově vodovodní infrastruktury se věnujete i vy se systémem Compact Pipe, který představuje minimální zásahy do krajiny. Jak je to možné?

Compact Pipe je tzv. bezvýkopová technologie, což znamená, že při její realizaci nejsou potřeba žádné velké zásahy do krajiny či obce, stačí jen malé startovací a cílové montážní jámy. Principem této technologie je zatažení nového potrubí z polyetylenu PE100RC do potrubí původního, ke kterému těsně přilne. Původní potrubí navíc slouží jako ochranná vrstva a zvyšuje tlakovou odolnost potrubí nového. Původní trubky je ovšem potřeba nejdříve řádně pročistit. Musím říct, že je někdy dost strašidelné vidět, jakým způsobem mohou být zanesené nánosem hlíny a sedimentu. Občas se až divím, že tudy vůbec nějaká voda mohla protéct.

Český systém dobývá svět. Řídí jaderné elektrárny i supermoderní rychlovlaky

Nové potrubí, které se do původního vtahuje, je již ve výrobě předtvarované do tvaru písmena C.

Ve chvíli, kdy je zatažené v celém úseku a na svém místě, tak se do něj pustí horká pára, čímž se potrubí napne do finálního tvaru O.

Jak mohou zamezit únikům vody samotní stavebníci?

Svým způsobem dvěma způsoby – jednak výběrem kvalitních materiálů, jednak změnou vlastního myšlení. V oblasti materiálu lze volit například kvalitní potrubí z odolných a bezpečných materiálů, jako je například polypropylen nové generace, PP-RCT. Tento materiál se může pochlubit opravdu dlouhou životností, zejména při vyšších teplotách či tlaku. Kromě materiálu je samozřejmě nutné dbát i na kvalitu samotné instalace. V tomto ohledu bych zmínil naši novinku v podobě tvarovek K5/M5, které v případě netěsnosti v průběhu tlakové zkoušky vzduchem písknou. To pískání je ve výši

80 decibelů, takže není možné, aby ho instalatér neslyšel. Pohodlně přijde k místu a tvarovku dotáhne či upraví.

Celkovou změnou myšlení pak mám na mysli jak větší zodpovědnost a uvědomění si, že vodou bychom neměli plýtvat, tak i větší rozvahu ve výběru materiálů. Všichni známe staré rčení „nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci“ a mám radost, že už i v ČR dnes existují developeři, kteří se zaměřují na práci s kvalitními materiály, a to i na úkor vyšších vstupních nákladů. Ví totiž, že se to následně projeví ve vyšší životnosti a samozřejmě i v menší zátěži na životní prostředí.