Kdo má největší podíl na vysokých cenách potravin? Diskuse, v níž se navzájem obviňovali zemědělci, potravináři a obchodní řetězce. Nejen tuto situaci, ale také březnové demonstrace zemědělců pro Deník s časovým odstupem okomentoval ekonom Lukáš Kovanda.

Úprava dotační politiky přiměla zemědělce k březnovým demonstracím. V současnosti se jim podařilo s vládou vyjednat navrácení některých finančních prostředků. Jak celou situaci vnímáte?
Úprava dotační politiky hrála ve prospěch malých zemědělců. Vláda s ní chtěla mířit proti agrobaronům. Ti a velcí producenti se ale se situací vypořádají. Změna tedy nejvíce zasáhla středně velké zemědělce, což bylo hlavním důvodem demonstrací. Malí zemědělci totiž nedokážou dodávat na trh zásadnější množství produkce. To skutečně leží na středně velkých a velkých hráčích, jimž ale byly dotace spíše odebrány.

Česko má za sebou prudký nárůst cen potravin. Diskutovalo se o tom, kdo na něm měl nejvyšší podíl, zda zemědělci, potravináři či obchodní řetězce. Jaký na to máte pohled vy?
Vláda si situaci vyložila tak, že za zdražování mohou velcí čeští zemědělci, a že když nebudou mít takové dotace, tak to celému systému pomůže. Šlo ale o špatnou analýzu. Premiér Petr Fiala to navíc i nechtěně potvrdil, když ve virálním videu, v němž komentoval, kolik stojí potraviny v Německu, neukazoval cenový rozdíl u produktů jako třeba u pšenice či chleba, ale u zboží, do jehož ceny zemědělci v Česku nezasahují. Šlo tedy o problém v rámci cenotvorby na úrovni obchodních řetězců.

Bylo zdražení ze strany řetězců v souvislosti s krizí způsobenou válkou na Ukrajině nevyhnutelné?
Ano, bylo. Ale řetězce zdražily nad rámec objektivního růstu nákladů. Viděly nárůsty zemědělských produktů, a v atmosféře, která tehdy byla, si začaly navyšovat své vlastní marže.

To samé by ale mohly udělat i zemědělci a potravináři.
Samozřejmě. Řetězce ale mohou cenu stanovovat podle svých potřeb nejsnáze, a navíc je mezi nimi nejmenší konkurence. Dvě největší německé skupiny, které jsou v Česku aktivní, mají více než polovinu trhu. U potravinářů je konkurence trochu větší a největší je u zemědělců.

Jak přesně celou situaci ovlivnil konsolidační balíček?
Snížil DPH na potraviny z 15 na 12 procent. Pak se začátkem roku odehrálo velké mediální hlídkování, zda řetězce skutečně promítnou zlevnění do koncových cen, nebo ne. Ocitly se pod velkým tlakem a v prvních třech měsících letošního roku skutečně docházelo k viditelnému zlevňování i nad rámec snížení DPH. Šlo tedy o jakési vyfukování marží. Situaci řešila veřejnost, média i politici, a řetězce nechtěly dále setrvávat v negativním světle. Po Velikonocích pak obchodníci zkusili vyfukování marží pozastavit, a tak začala debata, zda zlevnili dostatečně.

Jak na novou ekonomickou situaci reagovali zemědělci?
Zemědělci na přelomu roku podle dat Českého statistického úřadu zlevnili vůbec nejvýrazněji v celé historii České republiky. V některých měsících to bylo meziročně i o 20 %. Pokud ale pak koncové ceny zlevní jen o procento nebo dvě, cítíme, že se ještě nabízí rezerva k dalšímu zlevňování. A to se ukázalo poté, co obchodníci zkusili po Velikonocích se snižováním cen brzdit. Jejich vyfukování marží a zisků se teď ještě zvýraznilo. Je ovšem třeba říci, že potraviny čelí vysoce kolísavým cenám.