Chřest je lidstvu známý už několik tisíc let a byl nedílnou součástí hostin egyptských faraonů, Ludvíka XIV. či třeba ikonické Sofie Lorenové.

Doslova a do písmene zakořenil také v českých zemích a v dobách Rakouska-Uherska mířilo naše „bílé zlato“ na stoly vídeňského císařského dvora, ovšem víceméně bez povšimnutí domácího publika.

Čtyřicet totalitních let mu pak neoprávněně vytvořilo image buržoazní lahůdky, a tak i poté trvalo, než se chřest zase začal prosazovat v tuzemských jídelníčcích.

Na česká pole se vrátil nejprve díky holandským pěstitelům a vypěstovaná produkce se logicky ve velkém vyvážela. Teprve odkoupením této firmy v roce 2012 a založením značky Český chřest, se začal v Hostíně u Vojkovic na Mělnicku ve středních Čechách psát skutečný novodobý tuzemský chřestový příběh.

Bylo to PENNY, které hned na počátku navázalo se společností Český chřest dlouhodobý obchodní vztah, jenž přetrvává dodnes.

I díky tomu zůstává většina produkce českého chřestu v tuzemsku, i když zájem o lahodný český unikát je i v zahraničí – k tradičním odběratelům patří Holandsko a Německo, ale mělnický chřest putuje třeba i do Hongkongu či Dubaje.

Nejsladší na světě

Pěstovat chřest ale není jen tak. Ze všech druhů zeleniny je péče o něj bezkonkurenčně nejobtížnější. Kromě jiného totiž vyžaduje specifické lehké písčité půdy, kterých není na světě mnoho, a jedny se  nacházejí právě v Polabské nížině na Mělnicku.

Když k tomu přidáte ideální klima, které zde není ani kontinentální, ani suché, začnou do sebe kousky příběhu jedinečného českého chřestu zapadat.

„Náš chřest je specifický svou výjimečnou chutí,“ říká Jiří Šafář, zakladatel společnosti Český chřest.

„Někdo o něm dokonce říká, že je nejsladší na světě.“

Pravdou je, že čerstvý český chřest má obsah cukru až šest procent, takže na tom skutečně něco je. 

Zlomit a… křup!

Jak poznáme, že je chřest čerstvý? Neměl by působit gumově a při zlomení by měl křupnout. Zejména u importovaných chřestů, které putují do obchodu často přes celou Evropu či půl světa, to však není úplná samozřejmost a takový transport není ani ekologický.

Český chřest má v tomto ohledu velkou výhodu, která je pro milovníky „šparglu“ garancí špičkové kvality – od momentu sklizně po prodej zákazníkovi uběhne vždy ten optimální čas. Čerstvě sklizený chřest má sice nejdokonalejší chuť, ale před samotným prodejem musí absolvovat přesně stanovený proces, který zaručí slibovanou chuť i zákazníkům v obchodě. 

Chřest je sprinter

Chřest dokáže během dne vyrůst i o osm centimetrů, a tak je nutné ho každodenně systematicky sklízet.

„Chřest nepočká. Každý den šedesát dní v roce procházíte pole a sklízíte,“ vysvětluje Jiří Šafář a pokračuje: „Když jeden den nesklidíte, zničíte si plachty, a když chřest nesklidíte třetí den, tak se při slunečném počasí takzvaně uvaří.“

Ani po včasné sklizni ještě není vyhráno, protože je chřest nabuzený k růstu, což se musí zastavit tím, že se dá na 24 hodin do ledové vody. Pokud by putoval na pulty prodejen bez tohoto mezikroku, rostlina by stále žila, začala by konzumovat vlastní cukr a zhořkla by.

Tomuto sprinterskému období však předchází tři roky, během nichž se musí pěstitel pečlivě starat o sazenice, než začnou plodit.

„Znamená to, že tři roky nesklízíte nic, pak sklízíte čtyři pět let bílý chřest a na závěr pak zhruba dva roky chřest zelený,“ vysvětluje Jiří Šafář.

Rozdíl mezi bílým a zeleným chřestem je tedy pouze ve způsobu pěstování. Bílý chřest je schovaný pod plachtami, zatímco zelený chřest roste bez plachet, a tak u něj probíhá fotosyntéza. Stále však jde o tu samou rostlinu. 

Mladým dívkám zapovězený

Chřestu právem náleží status tzv. superpotraviny, která oplývá množstvím zdraví prospěšných látek. Ať už jde o kyselinu listovou, vitamíny A a C, vápník i železo.

Chřest má i antibakteriální účinky a používá se i pro zrychlení metabolismu, proto je nedílnou součástí jídelníčku při redukci hmotnosti. Nejenže má málo kalorií, ale zároveň i čistí střeva, čehož si každý všimne i při jeho vylučování.

Dnes je chřest hojně doporučován víceméně všem, ale nebylo tomu tak vždy. Kvůli své pověsti falického symbolu byl chřest v 19. století například zakázán v penzionátech pro mladé dívky, protože církev tvrdila, že vyvolává nečisté představy a dráždí smysly.

Ať je to jak chce, afrodisiakální účinky jsou mu připisovány již od dob egyptských faraónů, kterým poddaní nosili chřest pro stimulaci jejich plodnosti. 

Kdo ochutná, ten se vrací

Receptů s chřestem jsou stovky, nejčastěji se samozřejmě jí s holandskou omáčkou nebo jen povařený na másle.

„Moje nejoblíbenější jídlo z chřestu je chřestová polévka. Zejména, když jsem po náročném večeru “společensky unaven“, tak je to něco neskutečného,“ usmívá se Jiří Šafář. 

Chřest by se měl loupat speciální škrabkou, a i když má slupka tvrdá vlákna, je v nich nejvíce blahodárných látek.

„V Německu je nikdo nevyhazuje – udělají je na másle a zalijí kuřecím vývarem a získají ten nejhodnotnější pokrm,“ poodhaluje tajemství přípravy „chřestový král“ Jiří Šafář a dodává, „Kdo jednou ochutná náš chřest a pozná jeho kvalitu a chuť, ten se k němu vrací.“

Hledá se zemědělec. Zn.: Dobrodruh

Český chřest dokázal navrátit Čechům něco, co původně znali, ale úplně na to zapomněli.

„V Česku je spousta zemědělských perel, které jen čekají na nějakou renesanci a způsob, jak je dostat k zákazníkům,“ říká majitel firmy a uzavírá debatu o chřestu:

„Vezměte si třeba angrešt, rybíz, křen nebo rebarboru. České zemědělství by si mělo najít další takové dobrodruhy jako jsem já, kteří se do toho pustí. Když dáte lidem něco, co tu bylo a co fungovalo, tak si k tomu znovu najdou cestu. A nakonec budeme všichni spokojení.“

Při pohledu na Jiřího Šafáře má člověk pocit, že se pro pěstování chřestu narodil – má detailní znalosti, zautomatizované pohyby a o chřestu ví všechno. Ale opět to původně bylo trochu jinak.

„Když jsem kupoval tuto zkrachovalou firmu, tak jsem ji chtěl po čase zase prodat dál,“ vzpomíná Jiří Šafář na rok 2012.

„Nakonec jsem ale u chřestu zůstal a fakt mě to baví. Tak Chřestu čest!“, dodává „chřestový král“ Jiří Šafář.