Na počátku bylo okouzlení malebným místem i velký kus odvahy opustit stávající práci a přestěhovat se i s rodinou do nového prostředí. V hotelnictví sice Sabina Kmecová nebyla žádným nováčkem a pracovala v něm už od roku 2002, ale až o deset let později se rozhodla rozjet vlastní podnik s restaurací v Kašperských Horách – vstupní bráně na Šumavu.

„Koupili jsme krásnou budovu, kterou před více než 112 lety postavili chytří lidé, a já mám svým způsobem radost, že můžu v jejich úsilí pokračovat. Začínali jsme v roce 2013, to se rozjížděla v Čechách gastronomická ‚revoluce‘. Jen díky tomu jsme si mohli dovolit otevřít v pohraničí podnik s částečně francouzskou kuchyní a velmi kvalitními produkty. Udělat to o několik let dříve, nenašli bychom klientelu a pravděpodobně zkrachovali,“ vrací se do začátku podnikání energická žena.

První podnikatelské kroky byly podle ní velmi těžké, ale ani dnes to není o mnoho lehčí. Gastronomie je těžký obor a peníze jsou zde tvrdě vydělané. Sabina Kmecová však nemá ve zvyku se lehko vzdávat, takže vydržela až doteď a zvládla i složité koronavirové období. „Nejhorší byla určitě nejistota. Kdy budeme moct znovu otevřít, za jakých omezení a podmínek? Co máme říct zaměstnancům a co hostům? Chystali jsme se na různé varianty,“ vzpomíná hoteliérka na letošní jaro, kdy se vše muselo ze dne na den zavřít.

V období, kdy museli na dveře vyvěsit ceduli Zavřeno, se v hotelu Nebespán vrhli do některých oprav, protože pohledem Sabiny bude vždycky co zlepšovat. „Dům je z roku 1907, je nádherný, má ducha, ale je s ním strašně moc práce. Těší mě, když vidím, že se u nás hosté dobře cítí, že naše práce dává smysl. Vložené energie určitě nelituji, jsem ráda, že je za mnou něco vidět, a koronavirus na tom nic nezměnil,“ podotýká Sabina Kmecová.

Nucenou pauzu využili k opravám

Během vynucené „zavíračky“ se tedy zaměřili na menší rekonstrukce zajišťující větší komfort a pohodlí hostů. Vyměnili některá okna za protihluková, udělali novou dlažbu ve vstupní chodbě, zrenovovali dřevěné podlahy v apartmá, vybrousili vstupní žulové schody, v zahradě postavili dřevěnou terasu s pergolou a pohovkou a další drobnější úpravy. Zkrátka ani chvíli v těchto složitých časech nezaháleli.

„Připravovali jsme se na letní sezonu. Do nabídky jsme v reakci na nastalou situaci zařadili například hotová jídla s sebou či piknikové koše. Součástí Nebespánu je i krámek, kde prodáváme naše produkty – marmelády, sirupy, terinky, paštiky… Když jsme měli zavřeno, tak jsme vyráběli do zásoby na letní sezonu. Začali jsme i s přípravou e-shopu, byť jsme ho před začátkem sezony nestihli dotáhnout. Tak se k tomu vrátíme po sezoně,“ pokračuje v popisu aktivit, do kterých se během jara pustili.

Do normálu se v Nebespánu naštěstí vrátili rychle. Sabina Kmecová potvrzuje, že lidé letos moc nechtějí cestovat do zahraničí, i když to podle ní není ani tak z obavy z koronaviru, jako spíš kvůli nejistotě, zda jim cestu nenaruší například nenadálé uzavření hranic. „Šumava je oblíbená destinace a hotelů v naší kategorii a kvalitě tady mnoho není. Přijíždějí k nám hosté, kteří by pravděpodobně trávili dovolenou v hotelech vyšší kategorie někde v zahraničí. Jsme moc rádi, že i tito nároční a svým způsobem ‚rozmazlení‘ hosté jsou u nás spokojeni. Už od ledna jsme v podstatě zrušili jídelní lístek a pod taktovkou našeho francouzského šéfkuchaře Evžena nabízíme jen dost „vymazlená‘ polední a večerní menu za pevnou cenu.

Byl to takový krok do neznáma, ale jsem si jistá, že správným směrem. Vždycky jsme byli tak trochu průkopníci, a to se asi nezmění,“ usmívá se šumavská hoteliérka.

Cestovní ruch a hotelnictví obzvlášť je služba, kterou přirovnává k tanci mezi vejci. Kdo v tomto odvětví podniká, musí být připravený na nejrůznější komplikace, ale nic z toho nesmí ovlivnit kvalitu služeb a host nesmí poznat, že se v pozadí něco děje. „Dobrý hoteliér musí být empatický, svým způsobem psycholog. Musí rozpoznat nálady, rozpoložení a potřeby svých hostů a pokusit se naplnit jejich představy o ideálním pobytu. Ty mohou být u každého z hostů různé. Je velmi důležité zaměřit se na určitou klientelu, pak je to o něco snazší. Když se hosté vracejí nebo k nám posílají své přátele, je to nejen radost, ale také závazek. Můžete mít sebelepší hotel a služby, ale podstatné je vytvořit v něm atmosféru, kvůli které se hosté budou vracet,“ přibližuje své zkušenosti Sabina Kmecová.

Sama o sobě říká, že je dost puntičkář a lpí na detailech a kvalitě. A to i za cenu nižšího výdělku. Nikdy by třeba hostům například k snídani nenabídla jinou kávu než tu nejlepší výběrovou, kterou mají v Nebespánu v kavárně. Nyní se nachází uprostřed letní sezony, a ta je podle ní z pohledu obsazenosti hotelu velmi dobrá. To vnímá jako dobrou zprávu nejen pro sebe, ale i pro celý region.

Hlubší krize by byla devastační

„Naše plány s Nebespánem se nezměnily. Budeme se i nadále snažit naše služby vylepšovat. Máme za hotelem krásnou zahradu o rozloze 1400 m2, z jejího konce uvidíte i hrad Kašperk. Zatím je spíše jednoduchá, ale chceme ji přetvořit na úžasné místo k relaxaci. Je to opět velké sousto a doufám, že to zvládneme. O sebe se nebojím, ale důležité je, aby nás nezasáhla nějaká hlubší ekonomická krize. To by bylo pro náš obor devastační,“ hodnotí situaci žena šéfující podniku s poetickým názvem.

Závěrem se ještě majitelka Nebespána zasní a dodává: „Šumava je krásná, specifická krajina, a to v každé roční době. Spolu se sousedním Bavorským lesem je skutečnou zelenou střechou Evropy. Pro mě je to jeden prostor, nerozlišuji německou nebo českou část. Považuji se především za Evropana. Šumavu stojí za to navštěvovat a objevovat, a stojí za to tady žít. I když je to někdy dost tvrdé.“