Pane Baxo, můžete čtenářům přiblížit své dosavadní zkušenosti z oboru zemědělství?

Vystudoval jsem zemědělské inženýrství. Už jako student jsem se v letech 2003-2004 v rámci programu Work and Travel podíval dvakrát do Států, konkrétně jsem byl v Texasu. Po promoci v roce 2005 jsem nastoupil do společnosti Agroconsult Bohemia, s. r. o., jako projektový manažer. Jinak jsem už odmala vyrůstal na farmě a měl jsem vzor v tátovi i dědovi. Jsme taková stará selská rodina. Náš statek v obci Hradiště nedaleko Kolovče obhospodařovali naši předci už od 18. století.

Zdeněk Horák. S respektem ke skutečným hodnotám země a krajiny se zemědělci neobejdou.
Musíme usilovat o zvyšování společenské prestiže zemědělství jako živitele lidí

Takže máte zemědělství doslova v krvi?

Ano, řekl bych, že v krvi i v srdci. Zkusil jsem i jinou práci, konkrétně to bylo v oboru automotive na pozici manažer kvality přepravy. Odešel jsem i do Anglie na dva roky na zkušenou kvůli jazyku. Srdce mě ale prostě táhlo zpět do zemědělství. Od roku 2010 se pohybuji v zemědělských společnostech a nyní vedu dvě firmy v západních Čechách. Právě Příkosická zemědělská, a. s., disponuje zhruba 3300 hektary, 3600 kusů dobytka a máme tu největší šlechtitelský chov české straky v republice.

Zdroj: DENÍKPrávě Příkosická zemědělská, a. s., byla partnerem akce Mladý zemědělec. Vy osobně jste se v severoplzeňských Plasích zúčastnil krajského kola. Co to pro vás znamená?

Je to podpora mladých lidí, kteří mají chuť do zemědělství jít. Poměrně mě překvapil ten zájem. Dva kluci ze SOŠ Plasy dělají už u nás brigády, tráví u nás prázdniny na brigádách. Pět čerstvých absolventů jsme během dvou let přijímali k nám do Příkosické.

Takže je podle vás důležité, aby do zemědělství vstoupila i jak se říká mladá krev?

Rozhodně. Je důležité dát mladým lidem šanci, navíc si myslím, že se rozhodně není za co stydět, a že dnes jde o prestižní a moderní obor, který má budoucnost. Výroba kvalitních potravin je jedna ze základních potřeb lidí. Lidé budou jíst zkrátka pořád, a když my tady máme vhodné podmínky a umíme to, tak by bylo fajn nasytit nejen naše občany, ale i vyvážet za hranice, a nemyslím jen do Evropské unie, ale i dál do světa. Prostě naši produkci dostat i na další trhy.

Antonín Kyjovský ve stájích AGRO Jevišovice. Chov mléčného skotu plemene holštýnsko-fríského.
Zemědělství je moderní a atraktivní obor, proto pro něj motivujeme mladé

Čím by se toho podle vás dalo docílit? Co by čeští zemědělci ocenili?

Za mě by to byla úprava Společné zemědělské politiky EU, tedy podporovat vyrobený litr mléka, kilogram masa anebo tunu obilí. To by motivovalo zemědělce k navýšení stavu hospodářských zvířat, tj. dobytčí jednotky (VDJ), která je nyní u nás na alarmující úrovni 0,3 VDJ/ha zemědělské půdy. Přitom průměr v západní Evropě je o mnoho vyšší zatížení, a to více jak 1VDJ/ha. A když se všichni baví o regenerativním udržitelném zemědělství, tedy bez hnoje to nepůjde.

Vy jste se také celé desetiletí věnoval ekologickému hospodaření v předchozí společnosti. Co pro vás takový návrat ke kořenům znamenal?

Byla to úprava agrotechnických postupů a navýšení počtu dobytčích jednotek na hektar (dostatek CHM – hnoje). V té době jsme s postupem času navyšovali z hodnoty 0,3 VDJ až na 0,88 VDJ. Tím pádem nám nikdo nemusel nařizovat, jaký máme mít osevní postup, a automaticky jsme 50 % orných ploch využívali k výrobě objemných krmiv (ozimé a jarní směsky, jetele, vojtěšky). A toto mi pomohlo si přinést zdravý pohled na zemědělství i do konvenčního způsobu hospodaření obou firem, které nyní vedu tak, abychom dostáli všem „současným nařízením“, která se neustále víc a víc zpřísňují. Snažíme se využívat naše hnoje a kejdy na úkor průmyslových hnojiv.

Proč máme zrovna my u nás nejpřísnější normy v celé Evropě?

Máme tu velmi přísnou nitrátovou směrnici a jsme premianti ve spotřebě průmyslových hnojiv i pesticidů. A proč? Ekonomika výroby! Nemáme totiž tak dobré podpůrčí podmínky jako naši sousedé, tak nás vývoj nákladů bohužel donutil šetřit. Takový začarovaný kruh. Já říkám, že kdyby se srovnaly podmínky všech zemí v EU, tak z popelky budeme těmi králi my. A proč si to myslím? To, co dělala EU více jak 30 let, tak my Češi jsme dokázali zvládnout za poloviční dobu. Jsme velice dobří v dojivosti a přírůstcích. Během těch 15 let jsme dokázali navýšit téměř o 60 % produkci dojivosti.

Petr Coufal je zodpovědný za chov prasat v celé skupině AGROFERT a vede i biofarmu Farma Boroví
Zvíře chované v lepších podmínkách má spokojenější život, ale i kvalitnější maso

Kolik lidí dokáže například produkce vaší firmy uživit a nasytit základními produkty, jako jsou maso – mléko – obilí?

Bez nadsázky krajské město jako je Plzeň. Třeba vloni jsme dodali do mlékárny 10,3 milionu litrů mléka, jatečně jsme dodali 800 tun masa.

Jak vidíte budoucnost českého zemědělství?

Já věřím ve světlé zítřky, kdy si nejen EU, ale i naši národní představitelé uvědomí, že potravinová soběstačnost, tedy výroba kvalitních potravin a s tím i údržba krajiny, což je další neméně důležitý úkol zemědělců, má smysl a měla by se podporovat celospolečensky. Bohužel Zemědělský svaz i Agrární komora ČR zaspali s osvětou společnosti a prezentací zemědělství jako velmi důležité součásti národního hospodářství. A to se MUSÍ změnit. Ono totiž mléko ani maso neroste v supermarketech…