"Myslím, že vláda by všem nejvíce pomohla, kdyby vydávala srozumitelná prohlášení a formulovala jasné podmínky následného uvolňování bezpečnostních opatření. Nebo se o to alespoň upřímně snažila a ta uvolňování měla logiku. Kdyby zjednodušila byrokracii a přestala házet drobným podnikatelům a živnostníkům klacky pod nohy. Myslím, že málokdo z podnikatelů předpokládá, že mu bude vláda nějak zásadně pomáhat, ale stačilo by, kdyby neškodila," říká v rozhovoru Michaela Boudová.

Váš hudební klub KlonDike měl nejdříve podle uvolňovacích plánů vlády v rámci pandemie novým koronavirem otevřít až 8. června. Poté politici změnili datum na 25. květen. Jaký je váš názor na termíny a způsob uvolňování opatření?
Celý systém uvolňování je aktuálně dost složitý a v mnoha ohledech jde dost proti běžné logice. Nejsem lékař, hygienik ani epidemiolog, ale nechápu, že jste si mohli koupit hrábě, ale nemohli jste do kostela… Když jsme museli 15. března zavřít, tak jsem doufala, že bychom začátkem května otevřeli alespoň v omezeném režimu. Máme před sebou všichni náročný rok. Tedy alespoň ta kulturní zařízení, která přežijí, a já pevně věřím, že budu mezi nimi.

Jak tedy vnímáte neustále změny v nařízeních, která vláda vydává? Jak se s tím dá plánovat podnikání?
Nedá, blízkou budoucnost moc neplánuji, ale začala jsem připravovat termíny koncertů pro zimu 2021 - alespoň předběžně. Všichni víme, že data, kterými aktuálně plníme kalendáře, jsou pro případ, že vše dobře dopadne. Pevně věřím, že koncerty Mňágy a Žďorp a Vypsané Fixy, které jsme přesunuli na září, proběhnou, ale stát se může cokoli.

Jak moc zasáhla pandemie koronavirem a následné uzavření vládou váš klub? Co to pro něj a pro vás znamená?
Pro mě hodně. Hlavní sezonu mám oproti běžnému standardu služeb zimního střediska posunutou. Začínám v půlce ledna a končím v půlce dubna. Nyní mi chybí třetina zimy, která většinou uživí dobu mezi sezonami. Léto je pak udržovací, kdy člověk vydělává na provoz, na zaměstnance, ale v zimě vydělá třeba na stavební úpravy, vylepšení a hlavně na udržení mezisezón v chodu. To je pro mne obzvlášť důležité. U nás je razantně jiný pohyb lidí v průběhu roku, než na penzionu, kde je návštěvnost průběžná.

Dokážete říct, v jakých ztrátách měsíčně se nyní pohybujete?
Teď na konci sezony mluvíme o statisících korun.

Pomohou vám nějak vládní pobídky pomoci podnikatelům a živnostníkům? Dokážete něco využít?
S pár zaměstnanci a brigádníky jsem malý podnikatel. Dosáhla jsem na takzvanou pětadvacítku, o kterou jsem si požádala a přišla. Dosáhnu nejspíš i na příspěvky od úřadu práce na zaměstnance. Jen to při částkách, ve kterých se běžně pohybuji, není nic, co by mi zásadně pomohlo. Ale bránit se nebudu. Chápu, že pokud jsem instalatér a nemohu najednou chodit mezi lidi a opravovat trubky, tak je 25 tisíc korun příjem, který mi pokryje část hypotéky, a budu mít na provoz domácnosti, protože nemám navíc žádné náklady. Ale já se pohybuji v částkách, kdy najednou potřebuji zaplatit 80 tisíc korun za březnový nájem, 100 tisíc za energie a další poplatky a svůj život ani nepočítám – to jsou drobné. Částka 25 tisíc korun, když mi chybí 200 tisíc na běžný provoz, mě nevytrhne. Ráda jsem si je vzala, alespoň něco. Jsem také ráda, že nemusím do září platit sociální a zdravotní pojištění. Nepohrdám tím, ale poměr té sumy pomoci je pro mě vlastně tak strašně nicotný, že mě nezachrání. Mám finanční rezervu, neboť dopředu šetřím na mezisezonu, a taky kdyby se něco stalo – bouchla kotelna, nepovedl se koncert a podobně. V kultuře je to docela vabank. Za úspěšný koncert jsem ráda, ale zároveň počítám s tím, že v produkční činnosti něco špatně odhadnu, a to může být relativně drahé.

Finanční rezerva je nyní často skloňovaný pojem. Podnikatelé a OSVČ, kteří měli možnost si rezervu vytvořit a učinili tak, jsou na tom lépe. Měla jste rezervu?
Snažím se s penězi zacházet tak, abych se v březnu mohla začít finančně připravovat na mezisezonu. Tehdy většinou už mám část financí, s nimiž mohu něco dělat. Pozvu zaměstnance na teambuilding, někde investuji, něco koupím, opravím. Nyní jdou tyto peníze do udržení provozu a nestačí mi. Dobíhají mi faktury z provozu zimních měsíců. Kromě toho mám plný sklad piva, ve kterém mi leží asi 70 tisíc korun, protože jsme objednali zboží a já ho neprodám. Expiraci zboží řeší provozní s dodavateli. Je fajn, že jsou většinou vstřícní. Snažím se pořádně rozmýšlet jak s penězi, které mám, nakládám - která platba je urgentní, která počká a jak vygenerovat alespoň nějaký příjem. Majiteli nemovitosti jsem volala, že mu březnovou fakturu nezaplatím, i když jsem peníze měla původně připravené. V rámci současné situace ale bohužel padly jinam.

Jak na to reagoval?
V okamžiku, kdy je nemám, nemám mu je z čeho dát. A on to, doufám, chápe. Ve výsledku jsme snad domluveni, že co nebudu schopna zaplatit, tak mi rozdělí na splátky do léta.

Kolik zaměstnanců a brigádníků se tohle opatření v KlonDiku týká a jak?
Mám provozní hostelu, provozní baru, dále mám technika a správce, na domluvu je tu zvukař, tři barmani a šatnářka, debarasy a další barmani na střídačku. V podstatě jsme uzavřeli sezonu o měsíc dříve, dořešili jsme inventury a úklid hostelu. A já tu teď vymýšlím, jak generovat nějaký zisk ze zavřeného baru. Paradox je, že jsem si jednoho zaměstnance musela přidat, neboť se celý můj svět posunul na sociální sítě. V jednom to dělat nešlo a nikdo ze stávajících na to neměl morálku.

Jakým způsobem se vydělává na zavřeném baru?
Vzhledem k tomu, že v České republice začalo tento problém řešit více lidí, než já, tak společnost Hithit a také náš předprodejový systém GoOut nebo pivovary vytvořily kampaně. Na Hithitu je to Anticovid19, na GoOutu si mohou lidé koupit takzvané Vstupenky na nic a od pivovarů je to akce Zachraň hospodu. Dále domlouváme s manažery koncerty, přesouváme akce, řešíme co se vstupenkami, zda je vracet nebo měnit termíny.

Dokážete využít od státu pomoc formou kurzarbeitu?
Počítám, že si o něj zkusím požádat. Zaměstnanci dostávají výplatní pásku a já nechci o své zaměstnance přijít. Jsou to lidé, které mám ráda, jinak bych s nimi nechtěla pracovat. Pracuji s týmem, se kterým tu strávím spoustu času. Jsou to moji přátelé, se kterými mám dobré vztahy. Nedovolím si o ně přijít a nedokážu ani z hlediska lidského říct: Já vím, že musíš platit nájem, ale musíš jít.

Jakou jinou pomoc od vlády byste uvítala? Odpuštění odvodů? Úlevy na daních?
Myslím, že vláda by všem nejvíce pomohla, kdyby vydávala srozumitelná prohlášení a formulovala jasné podmínky následného uvolňování bezpečnostních opatření. Nebo se o to alespoň upřímně snažila a ta uvolňování měla logiku. Kdyby zjednodušila byrokracii a přestala házet drobným podnikatelům a živnostníkům klacky pod nohy. Myslím, že málokdo z podnikatelů předpokládá, že mu bude vláda nějak zásadně pomáhat, ale stačilo by, kdyby neškodila. Jinak se mi tedy líbil návrh Pirátů, kdy by se daný příspěvek vyúčtoval při předložení daňového přiznání 2020, a buď by se státu vrátil jako bezúročná půjčka, v případě že by podnikatel nakonec vydělával, nebo by zůstal jako příspěvek na dobu nouze v případě, že by měl podnikatel ztráty. Aktuálně si může o takzvanou Pětadvacítku požádat každý – i ten, na kterého vládní opatření nemají vliv, což mi zase přijde jako dost nelogický krok, který platíme my všichni.

Kromě provozování klubu a ubytování, jste zapojena do krizového štábu města Pec pod Sněžkou, co řešíte tam?
Pomáhám se Sdružením cestovního ruchu a propagace v Peci pod Sněžkou a řeším obsah na sociálních sítích, webových stránkách a podobně. Vlastně spravuji komunikaci a to, jak se Pec tváří navenek jak vůči běžným obyvatelům, tak vůči turistům a podnikatelům. Náš krizový štáb je spíše setkání, abychom se domluvili, co se v Peci děje, a řekli si se starostou, tajemníkem a lidmi ze služeb, co lidem říct, co potřebují technické služby, kde jsou k vyzvednutí roušky, které se tady šijí, jak má otevřeno samoobsluha a jak zajistit nákup starším lidem, kteří nemají možnost si pro něj dojít. Zajišťují ho místní hasiči.

Jak řešíte roušky?
Roušky se tu samozřejmě řeší aktivitou místních obyvatel. Začalo se šít na chalupě Šohajka a Orlík, kde sedí u strojů a šijí. Dodávají roušky do trafiky, kde si je lidé mohou vyzvednout. Zároveň se místní učitelky domluvily se stavební firmou, která dodala materiál, ze kterého se šily roušky pro jejich zaměstnance, ale i pro rodiče žáků a žáky. A také pro onkologicky nemocné děti v Janských Lázních.

Šila jste také?
Ano, šila jsem také. Říkala jsem si, že jde o vtipný návrat do školství, neboť jsem původně učitelka. A takový návrat do školského prostředí jsem nečekala.

Zmínila jste formy pomoci, kterou lidé mohou poskytnout KlonDiku, když budou chtít. Jak tedy mohou pomoci? Kde vás najdou?
Najdou nás momentálně v kampani na GoOut, tam máme Koncert o ničem, kde se dá přispět libovolnou částkou bez jakékoliv odměny. Zároveň běží zachranhospodu.cz, kde si lze předplatit útratu na baru a kampaň na Hithitu, kde lze za příspěvek získat odměnu.

Jak se kampaň jmenuje?
Drž KlonDike! Drž Pec!

Drž Pec, abychom to ujasnili čtenářům, je slangové heslo místních.
Vzniklo před lety mezi instruktory, kteří říkávali: Držím pec, jedu na hory, jedu do Pece. Drž Pec! Všichni, kteří se sem vrací, mají heslo spojené se zábavou, s životem, jaký si člověk na horách představuje, že by chtěl zažít. Opalovačka, slunce, dobrá parta lidí, která se umí bavit a má sportovního ducha. Ten je podpořen krásným místem, kde má člověk okolo sebe lidi, které má rád.

Je to patriotismu?
Spíše se do toho promítá genius loci. Důvod, proč tu člověk žije, je zaujetí místem, láska k horám a prostředí, ve kterém se pohybuje.

Takže držíte Pec…
Držíme Pec, nikdo neklesá na mysli a čekáme, jak se budou vyvíjet vládní nařízení, čekáme, co celá situace způsobí, jak se změní turistický ruch. Jak řešit reklamy, kam dávat spoty a marketing celé Pece pod Sněžkou. Snažíme se připravovat na situaci, kdy nás zase pustí podnikat, abychom mohli nahradit ztráty. Ale předpovědět chování lidí, nebo jaká bude finanční a ekonomická situace celé země, potažmo regionu, se nedá.

Zuzana Koulová