Kromě obyčejných látkových se objevily i nanoroušky. A rázem se staly hitem na internetu i v prodeji. Výrobci nanovláken v rámci svého marketingu tvrdí, že nanoroušky poskytují ochranu i proti virům, které nepropouští obousměrně. Současně propagují, že jediné skutečné „nano“ je materiál, který obsahuje nanovlákno.

Spotřebitel nabývá dojmu, že nanovlákna mají jakýsi zázračný účinek v ochraně před koronavirem. Přitom neexistuje jednotný standard, který by určoval, jaké materiály mohou být označovány nano. Jednou z vlastností takových materiálů je, že díky speciální výrobě propouštějí částice v řádech nanometrů.

Reportáž České televize v pořadu Černé ovce se věnovala právě tématu nanoroušek. Redakce si nechala v Technické univerzitě Liberec, kde mají patent na průmyslovou výrobu nanovlákna, udělat laboratorní testy několika nanororušek - domácí i zahraniční výroby. Jednou z testovaných nanoroušek byla TNG, kterou do Česka dováží z Vietnamu společnost Remoska.

„Virus nás opouští při řeči, kýchání či kašli a to v podobě respiračních kapiček, které se zachytí na roušce, a to i látkové. Když chceme ochránit ale sebe od infekčních kapiček přicházejících z vnějšku ve formě aerosolu, je třeba používat roušky s vysokou efektivitou záchytu, bavlněné nejsou tak efektivní, protože mají velké prostory mezi přízemi. Nanoroušky obsahující takzvaný nanovlákenný materiál mají vysokou hodnotu efektivity záchytu virových částic. Morfologická analýza ukázala, že u některých roušek není obsažen nanovlákenný materiál. Byla mimo nimi i rouška TNG,“ uvedl v reportáži David Lukáš, vědecký pracovník TU Liberec, kterého doplnil jeho kolega Pavel Kejzlar: „Vnějšek roušky je vytvořen technologií tkaní, vznikají rozměrné póry, to je jednoznačným indikátorem toho, že skrz takovou roušku můžou procházet i celkem rozměrné částice, například bakterie či viry.“

„Z pohledu Technické univerzity tato rouška nemůže být za nanoroušku prohlášená,“ dodal David Lukáš.

V Remosce si funkční vlastnosti roušek nechali ověřit prostřednictvím Univerzity Hradec Králové.

„V případě materiálů, které nejsou vyrobeny z nanovlákna, je možné docílit filtračního „nano efektu“ způsobem výroby, který docílí těsného kladení několika vrstev vláken materiálu na sebe. Výsledný materiál tak zachytí velmi malé částice v řádech desítek až stovek nanometrů. To je i případ roušky dovážené Remoskou. Proto stojím za dřívější zprávou naší fakulty, která uvádí, že tyto roušky mají vlastnosti blízké materiálům z nanovláken,“ vysvětluje Robert Frischer z hradecké Univerzity.

Per Vaněček, jednatel společnosti Remoska, která zmíněné roušky do České republiky dováží, říká: „První z testů, provedený Technickou univerzitou Liberec, zkoumal, zda vzorky několika roušek obsahují nanomateriály, vyrobené z takzvaného nanovlákna. V případě námi dovážené roušky výsledek testu potvrdil, že rouška nanovlákna neobsahuje. To je ale plně v souladu s naší dřívější komunikací. Nikdy jsme netvrdili, že naše roušky obsahují nanovlákna. Roušky dovezené do ČR naší společností však splňují deklarované vlastnosti a jsou schopny zachytit velmi malé částice v řádu stovek nanometrů. Nelze tvrdit, že pouze materiály obsahující nanovlákna mohou být označována slovem nano a dosáhnout takových funkčních vlastností. Veškeré informace jsme poskytovali a poskytujeme našim partnerům korektně a pravdivě. Aktivně pracujeme s distributory na správném a přesném informování uživatelů o vlastnostech zmíněné roušky a jsem rád, že zpráva z hradecké Univerzity tyto vlastnosti potvrdila.“

Společnost Remoska z Frenštátu pod Radhoštěm dovezla roušky v březnu a dubnu letošního roku, kdy na českém trhu byl akutní nedostatek kvalitních roušek. Tisíce roušek rozdali potřebným, městům i nemocnicím.

Petr Vaněček vysvětluje: „Ačkoliv materiál pro námi dovážené nanoroušky neobsahuje nanovlákna, samotná svrchní vrstva roušek je vyráběna speciální technologií NANO YARN, která upravuje funkční vlastnosti vláken tak, že výsledný materiál dokáže zachytit částice v řádech stovek nanometrů. Požadovaného filtračního účinku je dosaženo kladením vláken na sebe v několika vrstvách, čímž se zmenšují mezery mezi vlákny. Rád bych doplnil, že není možné tvrdit, že nanomateriály jsou pouze takové materiály, které obsahují nanovlákno. Existuje řada výrobků, které nanovlákna neobsahují a jsou označovány běžně jako nano.“

Další test odvysílaný Českou televizí se zaměřoval na měření vzdáleností mezi vlákny materiálu, ze kterého byly roušky vyrobeny. V případě roušky dovážené společností Remoska byly údajně hodnoty mezer mezi vlákny v řádu mikrometrů, tedy mnohem větší než v případě testovaného materiálu vyrobeného z nanovláken.

„Výsledek tohoto testu je v přímém rozporu se závěry zprávy, kterou si naše společnost nechala v dubnu zpracovat Univerzitou Hradec Králové,“ podotýká Petr Vaněček.

„Rozdíl mezi výsledky testu velikosti mezer mezi vlákny ve svrchní tkanině roušky TNG, který provedla Univerzita Hradec Králové a Technická Univerzita Liberec, může být způsoben nesprávnou interpretací výsledků, nevhodně vybraným vzorkem nebo nedostatečným počtem vzorků, případně nevhodně zvolenou metodou měření rozestupů mezi vlákny. Rozlišit skutečné mezery mezi vlákny na snímcích z elektronového mikroskopu je náročné. Jako zapsaný znalec v oboru kybernetika stojím za správností zvolené softwarové metody v případě testu provedeného hradeckou univerzitou,“ říká Robert Frischer.

Reportáž rovněž zmiňuje test prováděný Akademií věd ČR, podle jehož závěrů je propustnost zmiňované roušky na úrovni běžných bavlněných roušek.

„Tento typ testu naše společnost v ČR neprováděla, ale informace z reportáže jsme předali výrobci k vyjádření. Na tomto místě bychom rádi doplnili, že podle informací České obchodní inspekce neexistuje v ČR akreditovaná laboratoř, jejíž stanovisko v této věci by bylo závazné,“ dodal Petr Vaněček ze společnosti Remoska.