Vítězné Silo Jihlava je vznikající komunitní prostor otevřený všem. Společně rozvíjí kulturu, podporuje kreativitu, sdílení a spolupráci. Využívat je možné komunitní prostor, velkou zahradu se zastřešenými plochami, posezením a ohništěm, hrnčířský kruh a další.

Komunita se usídlila v Jihlavě v historické budově se zajímavou minulostí. Bývalé mechanizované obilní skladiště se nachází vedle městského nádraží v blízkosti centra města. Tato donedávna opomíjená dominanta Jihlavy byla otevřena v roce 1928 a tvoří ji tři části – hlavní budova mechanizovaného obilního skladiště, zázemí pro zaměstnance s byty a kancelářskými prostory a nákladová rampa. Součástí je i velký pozemek s pozůstatky kolejí, s halou a městskou divočinou. Specifickou podobu zaoblené střechy tvoří unikátní lamelové dřevěné krovy, díky kterým byla budova v roce 2019 prohlášena kulturní památkou, což zabránilo jejímu zboření.

Komunita přijímá rozhodnutí společně, a funguje na bázi pracovních skupin a menších týmů. Misí je vytvářet v Jihlavě prostor otevřený všem, kdo souzní s hodnotami komunity bez ohledu na věk a původ.

Komunita podporuje kulturu, kreativitu, sdílení a spolupráci, a buduje bezpečné místo v centru města pro seberozvoj i zábavu.

„Snažíme se odpovědně fungovat mezi sebou i ve vztahu k našemu okolí. V nehierarchicky řízeném kolektivu to ani bez osobní zodpovědnosti nefunguje. Uvědomili jsme si hlavně to, jak skvělá a důležitá je rozmanitost, protože každému jde něco jiného, můžeme se od sebe vzájemně učit i si být oporou. Po všech kulturních akcích je nakonec stejně nejlepší společně jen tak být kolem ohně,“ říká Hana Zoor Svačinková, která má v Silo Jihlava na starosti mimo jiné PR.

Na druhém místě v hlasování kolegia skončil Jiří Rudolf, který je propagátorem technického zájmového vzdělávání a polytechnické výchovy na Litoměřicku. Jeho životním dílem se stal Technický klub mládeže, jedinečná platforma pro technické zájmové vzdělávání.

Projekt Technického klubu opouští zaběhnutý model „kroužků“ a otvírá platformu, ve které soustřeďuje veškeré technické aktivity, prolínající se stejně tak jako v reálném světě. Základním rozdílem mezi tradičním „kroužkem“ a konceptem TKM je možnost volného přecházení mezi jednotlivými sekcemi a kooperace mezi jednotlivými účastníky.

Bronz berou Rudolf a Renata Kasperovi za změnu tváře historické budovy původní Elektrárny Poříčí 1 v Trutnově, která stojí ve výrobním areálu společnosti KASPER KOVO. Unikátní místo pro umělecké expozice historického objektu, vycházející z jeho industriální podstaty, oslovilo Rudolfa Kaspera, zakladatele a jednatele firmy natolik, že se rozhodl objekt revitalizovat ve verneovský technicistní svět s uměleckou náplní. Zrekonstruované interiéry s vysokými stropy poskytují vystavujícím umělcům potřebný prostor, návštěvníkům i odborné veřejnosti pak dopřávají jedinečný zážitek ze setkání se současným výtvarným uměním.

Historicky prvním vítězem se v roce 2020 stal projekt Hackathon, jehož cílem bylo rychle a s minimálními náklady vytvořit e-shop na prodej dálničních známek.

V roce 2021 zvítězili manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi za vytvoření největší soukromé nadace věnující se nevyléčitelně nemocným dětem. Vloni si ocenění vysloužila organizace Sto skupin, která zakládá dětské skupiny po celém Česku.

Partnery srovnávacího výzkumu Místo pro život 2023 jsou stavební skupina VINCI Construction CS a ÚJV Řež ze Skupiny ÚJV. Podporovatelem projektu je Česká pošta. Informace o výzkumu Místo pro život a další podrobnosti.

 Slavnostní vyhlašování výsledků srovnávacího výzkumu Místo pro život 2023, ředitel výzkumu David Pavlát a moderátorka Michaela Nováková.
Hledá se vítěz kategorie Odpovědná aktivita roku 2023. Tady jsou nominace

V jihlavském Silu se letos uskutečnilo více než 40 kulturních akcí

Hana Zoor Svačinková a Zdeněk OndrákHana Zoor Svačinková a Zdeněk OndrákZdroj: David PavlátLetošním vítězem kategorie Odpovědná aktivita roku srovnávacího výzkumu Místo pro život se staly aktivity komunitního centra Silo Jihlava, které buduje bezpečné místo v centru města pro seberozvoj i zábavu bez ohledu na věk nebo sociální skupinu jejích členů i návštěvníků pořádaných akcí. O tom jsme si povídali s Hanou Zoor Svačinkovou, která má v komunitě na starosti mimo jiné PR.

Pojďme začít od vlastní komunity…
Jsme poměrně nová komunita nebo spíše staronová komunita, protože k lidem kolem Sila se začali postupně přidávat jejich kamarádi. Fungujeme na nehierarchických principech, snažíme se věci rozhodovat společně, nemáme žádného šéfa. Existuje pouze poradní orgán, který se jmenuje vnitřní kruh, v rámci něhož se scházíme jednou za 14 dní. Společně věci diskutujeme a pracujeme ve formě pracovních skupin. Celá komunita má přitom kolem šedesáti členů. Misí je vytvářet v Jihlavě komunitu a prostor otevřený všem, kdo souzní s hodnotami komunity. Společně podporujeme kulturu, kreativitu, sdílení a spolupráci, a budujeme bezpečné místo v centru města pro seberozvoj i zábavu.

Jak byste popsala váš komunitní přístup?
Naší vizí je usilovat o uvědomělý, ohleduplný a udržitelný svět bez násilí. Svět, kde jsou si lidé rovni, respektují sebe i přírodu, a kde se mohou svobodně bavit a rozvíjet svůj potenciál. Na letošní sezónu jsme měli stanovené cíle, ke kterým jsme směřovali, a každý k nim přispívá, jak zrovna umí a dokáže.

Co se tu letos konalo?
Během letoška jsme udělali více než 40 kulturních akcí. Promítali jsme tu letní kino i Živé kino díky spolupráci s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů Ji.hlava. Dělali jsme i řadu koncertů a také akcí pro rodiny s dětmi. Uskutečnil se tu bazárek květin, deskohraní, PechaKucha Night nebo veganské hody.

Jak se může člověk stát členem komunity?
Bereme každého. Kdo se chce zapojit, může přijít na akci a rovnou pomáhat. Třeba za mnou přišla kamarádka. Že by chtěla pro Silo ilustrovat, tak jsme se hned domluvily na propagaci blížící se akce. Jsou tu lidé, kteří přijdou posekat trávníkem zapojí elektriku, nebo lidé, kteří se starají o kousek zahrádky, a i ti tvoří komunitu. Starají se o něco, co je nám společné. My jsme pronajali tento prostor a chceme ho nabízet dalším lidem, aby se tady mohli realizovat. Komunita, to jsou prostě kamarádi, kteří přijdou třeba posedět kolem ohně nebo poslouchat hudbu. Tady to je místo, kde se lidé můžou setkávat, poznávat a spolutvořit.

Co prozradíte k budově?
My tomu říkáme silo, ale je to vlastně sýpka. Je to skoro sto let stará budova, postavena byla v roce 1928. Měli jsme tu i památkáře Jiřího Neuberta, který nám dělal komentované prohlídky. Jsou to vlastně dvě budovy, první je sýpka a druhá je obytná kancelářská budova. Dále jsou tu různé sklepy, kam se dají dávat věci, a pak hangár, kde je hrnčířský kruh, máme tam basketbalový koš a podobně. Budova sýpky měla být zbourána kvůli tomu, že se staví centrální dopravní terminál. Do budoucna se vedle napojí silnice na kruhový objezd, který je poblíž, takže přijdeme o část pozemku. Ale tím, že budova má unikátní lamelové dřevěné krovy, tak se stala památkou a nebyla nakonec zbourána, i když už na to existoval plán.

Jak je to vlastnicky?
Budovu vlastní zemědělská společnost ZZN Jihlava. Tato sýpka už technologicky ani velikostí nedostačuje pro praktické využití na skladování obilí. Pokud jde o nás, tak si to pronajímal náš kamarád jako fyzická osoba. Všechny výdaje spojené s provozem jsme platili my jako Silo Jihlava.

Co plány do budoucna? 
Zatím Silo tvoří skupina dobrovolníků a dobrovolnic. Přes léto tu máme stánek s nápoji a veganskými utopenci a část z výdělků jde na provoz. Doufáme, že i příští rok se nám podaří stánek zachovat. Na akcích jsme schopni vydělat na provoz a na nájem. Probíhala zde také jedna výstava, kterou pomáhalo zafinancovat město Jihlava. Podáváme žádosti o granty a moc děkujeme všem, kteří poskytli či poskytnou nějaký dar. Právě Silo zazimováváme a chystáme aktivity na příští rok.