Celou tu dobu se podnik specializuje na jedinou oblast – a to jsou dveřní výplně. Vedle dřevěných a plastových firma vyrábí i dveře hliníkové a také kombinované, z hliníku a plastů, resp. z hliníku a skla. A už devět let sídlí ve zcela nových výrobních prostorách v kladenské městské části Dříň.

Covid jsme zvládli

Samozřejmě, v dnešních časech se žádná ekonomická diskuse nemůže vyhnout tématu covidu. Richard Obyt se na poměry výrazně nestěžuje, ale ani je nechválí: „Naše společnost bohudík mnoho pomoci nepotřebovala a vymýšlet jsme si nechtěli. Celkově jsme žádali – a od státu obdrželi – podporu hluboko pod hranicí sto tisíc korun, a to na 33 pracovníků, abych údaj ilustroval,“ uvádí věcně.

Podle jeho slov stabilitě výroby – a to včetně posledních dvou let – značně pomáhá export, který tvoří zhruba čtvrtinu objemu výroby. Vývozními zeměmi jsou hlavně Německo, Rakousko, Belgie, Holandsko, Francie a Polsko. Zakázky však už směrovaly i do vzdálenějších koutů světa, jako například do Spojených arabských emirátů či Dominikánské republiky.

Se zahraničím obchoduje VP trend obvykle v eurech a zde problémy nepociťuje.

Z hlediska konstrukce kladou odběratelé v posledních letech větší důraz na tepelně-izolační vlastnosti dveří a na bezpečnost. Většinou se totiž jedná o dveře vchodové – a kdo by nechtěl být dokonale chráněn před lupiči?

Sortiment nyní tvoří asi 150 základních modelů s neomezeným výběrem barev ve stupnici RAL. Na výběr jsou k tomu vitráže, speciální sklo, poštovní vhozy, kukátka i klepadla.

Nemoci trhu práce

Mnoho majitelů malých a středních podniků bude jistě souhlasit s tvrzením, že podnikání v dnešních dobách není zrovna procházka růžovou zahradou. Stanislav Obyt zmiňuje v českých podmínkách zejména nepřehlednou legislativu, množství zákonů, předpisů a nařízení, které se vážou na podnikatelskou sféru a ve kterých není snadné se vyznat: “V praxi to znamená buď neustále studovat novou legislativu, nebo využívat služeb externích specialistů. Snažíme se nalézt určitý soulad mezi oběma krajními řešeními, nicméně využívání externích služeb přináší i nezanedbatelné náklady.“

Z jiného soudku jsou pak problémy s nedostatkem vhodných pracovních sil, o kvalifikovaných prý ani nemluvě. Podle Stanislava Obyta je to v první řadě záležitost vzdělávacího systému. Tvrdí, že učňovské školství je v ČR zanedbáno, absolventi devítiletek jsou často udržováni v představě, že jakékoli středoškolské vzdělání je zárukou lepšího uplatnění se na trhu práce než je tomu u řemesla. „V konečném důsledku pak středoškoláci rozvážejí balíky v zásilkových službách, nebo běhají s vozíkem a skenerem po skladu, nebo – a to je nejhorší varianta, zůstávají v evidenci pracovního úřadu a rodičům na krku,“ zní jeho hodnocení špatné situace.

A co vzkazuje lidem, kteří se zrovna rozhodují, že i oni začnou podnikat? Má pro ně jasné sdělení: „Vzhledem k současné hektické a dost nepřehledné době přeji každému nadějnému podnikateli mnoho pracovitosti, trpělivosti a štěstí. Vše budou bohatě potřebovat.“