Skautské oddíly jsou rodiči a dětmi vyhledávány především pro bezpečné, užitečné a výchovné aktivity v přírodě. Od prvních dní pandemie se ale ukázalo, že spíš než partu rozvážných kliďasů, připomínají dobře vycvičenou vojenskou jednotku s pevnou disciplínou.
„Skautská pomoc se rozjela v podstatě okamžitě, dříve, než nějaké kroky začala podnikat města, která se na nás pak hodně obracela. Bylo to spontánní, hodně přirozené a nebylo potřeba nikoho přemlouvat,“ vzpomíná vedoucí skautského střediska Dýmka z Habartova Lukáš Cupal. „Založili jsme dobrovolnickou skupinu a hned se šily roušky. V podstatě jsem několik týdnů nemyslel na nic jiného než na zavážení látek, shánění gumiček, rozvážení hotových roušek,“ poznamenává s úsměvem.

Stejnou zkušenost mohou potvrdit i ostatní vedoucí nejen z Karlovarského kraje, ale z celého zbytku republiky. Do současnosti skauti pomáhají všude a měrou vrchovatou. Prošli si i první linií, v přeplněných nemocnicích na covidových odděleních nebo v domovech pro seniory. „Pomáhali jsme sestrám, dělali sanitářskou činnost. Nejvíc nás překvapilo, jaký nápor na psychiku zdravotníci v nemocnici zažívají,“ popisuje Jan Kučera vedoucí střediska Smrčina Aš.
Pomoc oceňují i mezinárodní organizace
Pomoc skautů oceňují jednotliví příjemci pomoci, města ale také mezinárodní organizace. Celosvětové skautské hnutí bylo za službu společnosti letos v únoru nominováno na Nobelovu cenu za mír.
Pomáhání ostatním skauty sice naplňovalo, nicméně samotná organizace procházela v České republice další těžkou zkouškou. Přestože ji nezadupával do země žádný další totalitní režim jako v minulosti, běžná činnost se úplně zastavila. „Činnost jsme obnovili v podstatě až v létě, kdy proběhly tábory. Na podzim ale nastala opět pauza a od té doby se, kromě dvou týdnů v prosinci, setkávat nemůžeme,“ potvrzuje Jiří Veselý, vedoucí střediska Arnika v Horním Slavkově.

Skauti se ale rychle přizpůsobili a radikálně změnili činnost. Typickou společnou činnost v přírodě a klubovnách nahradilo online prostředí, moderní aplikace a nápadité individuální aktivity. „Hráli jsme třeba štafety přes mobilní aplikaci WhatsApp, zdobili každý zvlášť jeden společný stromeček v lese, hledali individuálně poklady, nebo jsme plnili úkoly po městěpřevlečení za tajné agenty. Byly to drobnosti, ale děti to hrozně bavilo a vytrhlo je to ze stereotypu, ve kterém jsou. Nadšení u nich vidím velké, pro každou “špatnost,“ popisuje aktivity vedoucí Šárka Chocová, ze střediska Jestřáb Chodov
Otazník visí nad tím, jaké dopady bude utlumení činnosti mít na členskou základnu a zda děti neztratí návyky a chuť se skautingu věnovat. Organizace věří, že ji pandemie spíše posílí a malí skauti i jejich rodiče v ní vydrží. „I přes nepříznivé podmínky, ve kterých musel skauting fungovat, skautů a skautek za minulý rok přibylo, oproti předchozímu roku o téměř devět stovek,“ vypočítává mluvčí českého skauta Barbora Trojak. Celorepublikově bylo v polovině března v organizaci zaregistrováno téměř 69 tisíc dětí.

Tlustou čáru ale za pandemií jen tak neudělají. „Naučili jsme se hodně věcí dělat jinak, online činnost už zůstane naší součástí. Navíc se díky online schůzkám k nám vrací i odrostlí skauti, vysokoškoláci, kteří už žijí třeba v Praze, a opět měli čas a příležitost obnovit kontakt,“ pochvaluje si Šárka Chocová. Bude potřeba také splnit nějaké úkoly, které mají v pandemii kořeny. „Jedna seniorka nám nechávala peníze za nákupy, které jsme pro ni obstarávali. Nechat si peníze nepřipadá v úvahu. Takže jsme se rozhodli, že až pandemie skončí, nakoupíme za peníze barvy, štětce a natřeme jí plot u domu. To bude pěkná tečka,“ uzavírá Šárka Chocová.
Vítězové, poražení a přeživší covidové krize
Seriál Deníku o tom, jak se Česko bude dostávat zpět do normálních časů. Celý duben a květen v Deníku. V nejbližších dnech vás čeká:
Úterý 27. 4. – Umění v krizi. Příběh tanečníka, kterého zachraňují zahraniční granty
Čtvrtek 29. 4. – Vyrostli v pandemii. Malou firmu z Věstonic proslavil projekt balíků na míru
Pondělí 3. 5. – Bez kroužků a bez soutěží. Příběhy žáků uměleckých škol