Jsou takzvaně v první linii. Nemohou si vybrat, s kýmse potkají, kdo před nimi stojí. Zdravotníci, hasiči. A také právě prodavači. Ti za pulty prodejen a především u pokladen zaslouží naše obrovské poděkování, že v této době zvládají své pracovní povinnosti často s úsměvem. K takovým patří i pětatřicetiletá Martina Konečná, která pracuje jako pokladní v supermarketu.

Vyučila se obchodnicí, poté pracovala v Jednotě, pak odešla z oboru, pracovala v bezpečnostní agentuře a také 13 let jako keramička v zahradní keramice. Pořád jí ale tam uvnitř cosi říkalo, že by bylo fajn se vrátit do obchodu mezi lidi k vystudované profesi.

„Když jsme se přestěhovali z Kolína, odkud pocházím, do Rapšachu na Jindřichohradecku, jen pár kilometrů od Suchdolu, přemýšlela jsem, co budu dělat. A když otevírala nová prodejna v Suchdole, objevila jsem inzerát a přihlásila se. A dva roky už tu pracuji,“ říká o své cestě do současného působiště.

Její pracovní prostor je, stručně řečeno, židle za kasou.

„Tady jsem spokojená. Vážně,“ říká stručně sympatická dáma, která působí každým gestem a každým slovem nesmírně pozitivně.

Když se jí zeptám, co jí na lidech kolem občas vadí a štve, zamyslí se a pak zase s tím svým pozitivním pohledem vychrlí: „Vůbec nic mě neštve. Naopak, já prací pro lidi žiju, lidi miluju a práci pokladní si vychutnávám, prostě se za pokladnou vyžívám. A čím je více lidí v obchodě a fronta u kasy delší, tím jsem spokojenější, jsem ve svém živlu. Já mám ráda frmol. Jasně, že se setká-váme s nevrlými zákazníky, každý přece nemá pořád dobrou náladu, ale od toho jsme tady, abychom nepodlehli a usmáli se.“

Paní Martina už má mezi zákazníky takzvaně staré známé.

„Za tu dobu, co byla prodejna otevřena, znám spoustu zákazníků. Ráda si s nimi popovídám, zeptám se, jak se mají, oni se zeptají, jak se mám já. Jasně, musí to být jen v rychlosti, protože za nimi je další zákazník,“ říká paní pokladní.

Právě tyto ženy za pultem (občas i muži za pultem) a jako v tomto případě žena za pokladnou, dělají z nákupu mnohdy mnohým příjemný čas. Úsměv totiž dělá divy. Zvláště v dnešní době, která je doslova protkaná koronavirovou epidemií. O tom svědčí i rouška na obličeji paní Martiny.

„To víte, určitě strach máme, kdo ho v dnešní době nemá? Firma nás ale vybavila, máme roušky, rukavice, desinfekci. Navíc máme u pokladny nainstalované plexisklo, takže jsme docela chráněné.“

Když si Martina Konečná vzpomene na první okamžiky pod rouškou, trochu se oklepe. Jakoby jí naskočila po těle husí kůže.

„Byly to hodně těžké okamžiky. Jednoduché to pod rouškou ale není ani teď, kdy už jsme si docela zvykli. Špatně se v tom dýchá, člověk se hodně potí. Když jsme se na sebe poprvé podívali, tak jsme se začali smát a říkali si: „Ty máš ale ránu!“ Docela jsme se tím pobavili, ale zase jsme si pod rouškou všichni rovní. Zaměstnavatel nás vybavil rouškami dostatečně, navíc nám je dodal i městský úřad, někdo si je šije doma, dokonce jsme dostali roušky i od zákazníků, což bylo hodně milé. My prostě každé ráno, když přijdeme do práce, máme takovou neplánovanou malou módní přehlídku a pozorujeme, kdo má krásnější vzorek.“

Je vidět, že i v době koronavirové krize dokáží ženy a také muži najít to pozitivní.

Paní Martina pracuje na dvě směny, nikdy nezapomene koupit domů pečivo.

„To, které u nás dopékáme,je fantastické, jak sladké, tak slané. U nás si ale v podstatě najde každý to své zboží. Záleží na chuti.“

Sympatická dáma má doma jedenáctiletou dceru a v tomto čase o ní pečuje střídavě s manželem, který pro změnu pracuje na tři směny.

„Dcera je šikovná, většinou jen zkontrolujeme, co měla za úkoly. Že by ale v budoucnu šla v mých pracovních stopách, to asi neudělá. Práce prodavaček a pokladních je, i když se to nezdá, náročná. Ona půjde asi jiným směrem.“

Za „normálních“ časů tráví paní Martina nejraději volný čas s rodinou, na výletech a nebo jen tak při posezení a povídání. V současné době se u Konečných především povídá, na výlety si musí počkat.

„Práce, uvařit, nádobí, úklid a úkoly. Pořád dokola,“ vypočítává životní kolotoč současnosti s úsměvem paní domu.

A z čeho v této době má radost a na co se těší?

„Že jsme zdraví a že se nám ty trable zatím vyhnuly. Radost mám z toho, když vidím, jak se národ dokáže semknout a pomoci. Mnoho lidí je teď vlídnějších a i pod rouškou vidím, že se usmívají. I když se v tom fakt blbě dýchá. A tak se těším právě na to, až budeme moci odložit roušky a konečně se volně nadechneme čerstvého vzduchu.“

Než dojde k tomu volnému nadechnutí, patrně ještě nějaký čas bude trvat. Je fajn, že zaměstnavatelé se současnou situaci snaží zaměstnancům, především těm v první linii, co nejvíce ulehčit. Například zmíněné PENNY rozdělí mezi zaměstnance v souvislosti s aktuální situací přes 40 milionů korun. Všichni zaměstnanci na prodejnách a v logistice mají od poloviny března o 15 procent vyšší hodinovou mzdu a každý z nich za březen obdržel jednorázový poukaz na nákup zbožív hodnotě 1500 korun.

„V našich prodejnách platí zpřísněná pravidla úklidu a desinfekce, a to včetně košíků nebo madel chladících boxů. Zaměstnanci mají k dispozici dostatečný počet roušek, průběžně pak dostávají osobní desinfekční gely nebo jednorázové rukavice. Všech více než 1600 pokladen v téměř čtyřech stovkách prodejen jsme vybavili přepážkou na ochranu pokladních,“ podotkl Mathias Mentrop, jednatel společnosti PENNY MARKET.

Boj s koronavirem nekončí. Nezbývá než věřit a popřát všem prodavačkám, prodavačům a pokladním, aby to s námi vydrželi. Jsem přesvědčen, že Martina Konečná to zvládne s úsměvem i pod rouškou.