Šití mešních oděvů a doplňků se v Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti s přestávkami věnují již od jejího vzniku v roce 1887. Katalog výrobků je tak pestrý a rozsáhlý. „Alby, antipendium, baldachýn, basičky, dalmatiky, kleriky, habiky, kněžské a jáhenské štoly, košile, křestní roušky, ornáty, paly, pluviály, prapory a rochety,“ vyjmenovává sestra Petra sortiment zdejší dílny.

OSOBNÍ NÁVŠTĚVA

V podstatě jde o mešní oděvy, doplňky, látky používané při církevních obřadech, ale i miniaturní šaty pro sošky svatých. „Vše šijeme na zakázku, dle přání zákazníka. Nejlepší je, když zájemce přijde osobně. Na ornát mu totiž musíme vzít jeho míry. Kontaktovat nás lze po telefonu i emailu,“ dodává s úsměvem sestra řeholnice.

Zdobené roucho zde potom vzniká asi týden či dva. „Je to různé podle požadavku. Hodně záleží na tom, jestli zájemce chce náročnější výšivky a detaily,“ zmínila sestra Petra. Na výrobě oděvu potom pracují tři profesionální švadleny a jedna vyšívačka. „Vyšívaní se zabývá i několik sester, je to výborná kreativní činnost,“ pochvaluje si.

ZAHRANIČNÍ KLIENTI

Jejich zákazníci nejsou jenom z Čech. „Šily jsme i do Ameriky pro jednoho kněze, který si nás našel na internetu, asi troje šatičky na sošku Pražského Jezulátka do jejich kostela. Za pár let se ozval znovu a nechal si ušít také ošacení pro sochu panny Marie Svatohorské,“ sdělila, že tak získali věrného a spokojeného zámořského zákazníka. Celý set církevních oděvů putoval také do sousedního Rakouska. „To byly oděvy pro sochy panny Marie a Jezulátka,“ vzpomněla se.

Miniaturní šatičky stojí stejně jako roucho pro kněze. „Ono se to nezdá, sice na malou postavičku spotřebujeme méně látky, ale samotná tvorba je mnohem pracnější,“ naznačila, že oba výrobky stojí několik tisíc.

PRÁCE JAKO POSLÁNÍ

Pestré oděvy obdivuje i kaplan katedrály sv. Mikuláše Miroslav Štrunc a rovnou si nechá vzít i míry na svůj ornát, důležité je znát obvod pasu, hrudi a délku zad. „Sestry berou tuto práci jako své poslání. Pomáhá jim to také v obživě,“ upřesňuje kaplan, který studoval ve Vatikánu.

Barvy ošacení se dle jeho slov vybírají podle ročního období či svátků. „Zlatá je honosná, vhodná na Vánoce a velké svátky, fialová je postní doba, před Velikonoci či na pohřby, protože je považována za smuteční barvu. Zelená je mezidobí během roku. Červená se nosí na svátky mučedníků, protože symbolizuje krev,“ popsal Miroslav Štrunc.

Šatstvo a doplňky zdobí nejen náboženské motivy, ale i květiny či zvířata. „Detaily ladíme společně, každý si může přát svého světce, kterého má například na obraze v kostele, výšivku lze také udělat podle knihy či náčrtku. Někdy se přišívají také zdobné kolárky či barevné kamínky. Každý kus je originál,“ uzavírá sestra Petra.