Špatné zprávy? Dotované víno z ciziny likviduje moravské vinice

Jak se letos vyvíjí vinobraní? Ceny hroznů jsou na historickém minimu…
Propad cen hroznů je znát. Vykupují se pod výrobními náklady. V předchozích letech se cena za kilo hroznů pohybovala kolem 20 korun. V poslední době to už bylo 13 korun, teď cena spadla na 8 a následně až na 5 korun. Což opravdu nestačí ani na pokrytí nákladů, které s vinohradem máte - vždyť musíte vinice stříkat, stříhat, mulčovat a mohu klidně jmenovat dále. A ještě se vykupuje na velmi dlouhou splatnost 6 až 12 měsíců, takže je v některých případech vůbec otázka, zda pěstitel peníze dostanou.Z hlediska samotné úrody ale letošní sklizeň není špatná. Kvůli suchu v létě a dešti v září jsou hrozny drobnější, ale za to je jich hodně. U ranných odrůd, sbíraných koncem srpna a začátkem září, byly hrozny díky suchému létu a deštivému září drobnější, ale celkově jich bylo hodně. Babí léto přálo středně pozdním až pozdním odrůdám. Vše se sbíralo ve vysoké kvalitě.

Jaké vinohrady jsou ohroženy nejvíce?
Jde o červené odrůdy, o moravské červené víno totiž už několik let zájem klesá. Někteří pěstitelé červených vín letos hrozny na svých vinicích už ani neposbírali, což je známka opravdu kritické situace. Není absolutně zájem o dříve populární odrůdy Cabernet Moravia a Zweigeltrebe, nikdo je nechce ani za těch pět korun, protože je zkrátka v obchodech a restauracích neprodáte. Ty první smutné příklady pěstitelů, kteří už to po letech covidu a zdražování neutáhli, budou mít bohužel následovníky. Mnoho majitelů vinohradů si dnes klade otázku - budu v prosinci ještě stříhat? Začnu se vůbec připravovat na příští sezónu? Jakmile jeden rok vynecháte, vinohrad je těžce poškozen.

Vinař Tomáš Šupa: Situace na Ukrajině ovlivní i moravské víno

Poslední roky byly pro moravské vinaře krušné. Covid a zavření restaurací, pak orkán, teď inflace a válka …
Ano, bohužel je to tak. Spousta vinařů má ve sklepích neprodané víno z let 2020 ani 2021 a teď se jim začnou plnit ročníkem 2022. Začalo to covidem, kdy prodělali hlavně ti, co dodávali do restaurací, nebo byli závislí na turistickém ruchu. Ti co prodávali do retailu, obchodních řetězců, tak ti vyhráli, protože tam zákazníci chodit mohli a naopak tam nakupovali ještě víc. Současná ekonomická situace postihuje pak především ty pěstitele a vinaře, kteří byli orientovaní na dražší vína. Vidíme to v obchodních řetězcích, kteří jsou našimi klienty.

Stále více lidí se přiklání k levnějším značkám vína a tento trend je opravdu výrazný. Dnes se prodává prakticky hlavně moravské zemské víno, přívlastkové jen velmi málo. Pak jde na odbyt levné víno z dovozu a prudce roste spotřeba ovocného vína. Tento posun v preferencích spotřebitelů je velký problém pro všechny podniky, kteří jsou specializované na dražší odrůdy, mají sudy a další technologie na školení vína. Toto dnes nikdo neocení, respektive nikdo za to nechce zaplatit. Propad prodeje přívlastkových vín z Moravy je v supermarketech 70 procent. To je obrovské číslo. Z části ho nahradilo levnější, moravské zemské víno. Ale z větší části bohužel dovoz z Itálie, Maďarska, Španělska, kde mají silnou dotační politiku a kvůli tomu je tamní víno podstatně levnější než naše. Problem je ten, že náš stát nenastavil podmínky subvencí tak, aby dorovnal subvenční politiku v zahraničí.

To nezní moc dobře pro tradiční moravské vinaře, kteří si zakládají na kvalitě svého vína…
No, moc štastní z toho nejsou. Zatím vidím, že se většina z nich aspoň sklízí, to znamená, že ti lidé pořád najdou sílu a peníze sklidit, co jim na vinohradě vyroste, i když to pak prodají třeba i pod výrobní náklady. Ale přichází doba, kdy vinná réva na vinohradech začíná zůstávat. A to už je opravdu změna. Vinohrad, na kterém se nesklízí, na kterém se nepracuje, rychle odchází. A jak tohle začne, bude se to šířit jako nemoc. A za chvíli může být ráz moravské krajiny docela jiný. Už žádné romantické projíždky na kole krásnými vinohrady. Ono to zní drsně, ale já nepřeháním. Ekonomická realita fakt není dobrá. Jedině snad, že by intervenoval stát a vinařům pomohl. Ale to nevypadá, že se stane.

Nesnaží se vinaři jednat se státem?
Myslím, že moc ne. Ale stát by se měl spíše zajímat o to, aby v rámci EU byly stejné dotační podmínky.

Vaše vinařství Mutěnice a Neoklas Šardice ovšem zvyšuje v posledních letech svou produkci, protože jste vsadili právě na levnější vína prodávaná v supermarketech. Nemáte tedy nyní příležitost expandovat a kupovat konkurenci?
Teď se skutečně vynořila obrovská nabídka na koupi vinohradů. Jenže když si koupíte vinohrad, tak k němu musíte mít odpovídající pracovní sílu. A na Moravě je chronicky nedostatek zaměstnanců v zemědělství. A to není všechno, také potřebujete ten typ vinohradů, kde se pěstují spíše levnější odrůdy, protože ty dražší prostě na trhu neumístíte. Ono se dnes opravdu nevyplatí kupovat vinohrad, když na něm pěstujete hrozny za pár korun. I my, kteří pěstujeme na 500 hektarech, se budeme muset zamyslet, zda to do budoucna neomezíme. Uvidíme co bude za pár měsíců, kdy navíc bude - podle mých předpokladů - chybět sklo na láhve.

Mohelnický výrobce světelné techniky Forvia Hella staví nové logistické centrum

Prodáváte vlastní víno i dovozové, vaše výrobní linky vyrobí přes dvacet milionů litrů vína. Co je pro vás dnes největší výzva?
Snižující se spotřeba v maloobchodu, růst cen energií a obalů, růst bankovních úroků, nedostatek pracovní síly, zavírání skláren v důsledku války a s tím související otázka, zda zákazníci budou akceptovat petláhve, když budou víc a víc nahrazovat tradiční sklo. 

A co pracovníci z Východní Evropy?
Máme zaměstnance z Ukrajiny a jiných východních zemí, jsou to pracovití lidé, ale nejsou kvalifikovaní. Jsou to prostě ruce. Když chcete třeba navýšit výrobu, rozjet další linku, tak potřebujete mechaniky na linku a samozřejmě vinaře a takové lidi není lehké získat.

Ale opravdu zásadní problém je, že násobně zdražily energie a k tomu se zdražili preformy, skla, krabice a taky chemie na hnojiva. Největší strašák je, že sklo zdraží tak, že ho zákazník už nekoupí a nebo že sklo nebude vůbec. Kvůli vysokým cenám plynu už vyply provoz první sklárny.

Za kolik dnes nakupujete lahev na víno?
Bylo to 5 korun, dnes je to 10 a zdražuje se tempem dvě koruny měsíčně. Což ve finále v obchodě na regále udělá na lahvi vína rozdíl třeba 15 korun. My kupujeme ročně třeba pět milionů lahví, takže si představte ty rozdíly…

Jste jedním z největších podnikatelů na jihu Moravy. Podnikáte taky v realitách, ve finančních sektoru, v módě. Jak se bude podle vás dál vyvíjet celková ekonomická situace?
To nikdo neví, vždyť už jsme se v posledních letech v předpovědích tolikrát spletli. Kdo čekal covid, kdo čekal válku na Ukrajině a dvoucifernou inflaci? Ale abych aspoň nějak odpověděl na otázku: Pokud situace půjde současným směrem, pak se bojím hlavně ztráty konkurenceschopnosti českých firem. Máme jedny z nejdražších energií v Evropě a naše úvěry jsou kvůli politice ČNB také jedny z nejdražších v Evropě. Právě jsem se vrátil z Rumunska, kde žádné velké problémy v ekonomice nemají, samozřejmě proto, že nejsou závislí na ruském plynu. Ale to je jedno, důležité je, že v jiných částech světa tak výrazné ekonomické problémy nejsou. V Asii mají inflaci 2%. V eurozóně je to přes 10 %. Čili pokud si tyto nepříznivé makroekonomické ukazatele nezmění, pak v Česku dojde k velkému propouštění a nezaměstnanosti. U nás netáhnou ekonomiku velké podniky, u nás jsou páteří hospodářství střední firmy a živnostníci. Když nebudou mít práci, nebudou moc utrácet, nebude spotřeba a ekonomika půjde dolů. Já mám fabriky, takže se budu mít jakoby dobře, protože budu mít na stole 150 životopisů s žádostí o práci. Ale pro koho budu vyrábět, když lidi budou málo nakupovat? Respektive budu dělat jen ty nejlevnější vína a ani já ani ostatní nebudeme mít investice na péči o vinohrady, budeme žít jen z podstaty…

Hledá se vítěz soutěže „Odpovědná aktivita roku 2022“

Vinaři loni zažili ještě jednu událost - tornádo. Jak se s ročním odstupem projevuje zkušenost ničivého přírodního živlu?
Před každou velkou bouřkou lidé na mobilech sledují počasí, dívají se, jak se točí větry a volají si navzájem, jak to kde dopadlo. Oni zažili na vlastní oči, že během půl hodiny se jejich domov může změnit ve spoušť. Doufají, že už k ničemu podobnému nedojde, ale někde ve skrytu duše se obávají, že to na Moravě nebylo poslední tornádo.

A abychom skončili nějak pozitivně, co vám naopak dělá v dnešní době radost? 
Já jsem optimista. Mě dělá radost, že jsou kolem mě lidi se zdravým rozumem a dobrým přístupem k životu. Nevadí jim dělat rukama, chodí do práce rádi, někdy i udělají něco navíc, co po nich nikdo nechce, prostě jen proto, že chtějí dělají věci dobře. Já jsem sice majitel vinařství, ale žiju obyčejný život mezi ostatními. Chodíme spolu popít, máme kamarádský vztah, můžeme si všechno říct. Oceňuju na lidech, že je ta dnešní situace nezlomila. V záplavě špatných zpráv, tohle je ta jedna, ale zato ta nejdůležitější dobrá zpráva.