Ještě než Libor Hubík založil svou firmu, býval sám závodníkem. „Potřebovali jsme tehdy kombinézy, ale nic takového nebylo. Proto jsem si první nechal vyrobit od kožešníka. Byla krásná, ale nepoužitelná. Byla totiž dělaná na stojící postavu, ale na motorce sedíte nebo třeba potřebujete zalehnout, a to ten oděv prostě neumožňoval,“ popisuje Hubík prvotní impuls, který ho přivedl k založení rodinné firmy, na jejímž provozu se podílí s manželkou a synem.

Dolní Morava se chystá na sezónu.
Horská střediska připravila řadu novinek. Ceny skipasů ale poletí nahoru

Firma nese v názvu poslední písmeno řecké abecedy – Psí. „Omega byla obsazení nějakými hodinkami, Alfa autem a tak nám zbylo psí,“ vysvětloval už dříve Hubík.

Posunuli jsme se dál

Začátky podle něj byly lehké, a to protože začal s něčím, čemu podle svých slov vůbec nerozuměl. „Původně jsem studoval strojařinu a pak pracoval jako konstruktér ve Zlíně. Nijak jsem výrobě motooblečení nerozuměl,“ říká.

S úsměvem také vzpomíná na první dílnu. „Bylo to v nedaleké malé vesničce Machová. První dílny jsme měli v chlívku a první prodejna byla v ložnici. Naštěstí jsme se ale už posunuli dál. Byl to takový pokus omyl,“ přiznává.

Stanislav Obyt, obchodní ředitel společnosti VP trend_přeprava více kusu dveřních výplní
Dveře jako klíč k domovu. A také k dlouholetému podnikání

Dnes má Hubík výrobnu v Hulíně a zaměstnává přes padesát lidí. Každý rok vyrobí přes tisícovku kombinéz, které exportuje třeba do Německa, Rakouska či Anglie. Posunuly se také samotné technologie. V kombinézách z italské kůže už dnes nechybí třeba kevlarová vlákna, speciální chrániče či airbagy.

Nedostatek řemeslníků

Velkým problémem současnosti, se kterým se musí potýkat, je nedostatek řemeslníků. To bylo ostatně hlavním mottem nedávno proběhlé exkurze ve firmě. „Všeobecně chceme poukázat na potřebu, aby nevymizely školy odborného zaměření a více motivovat mladou generaci pro chuť a odvahu tvořit vlastníma rukama,“ říká Monika Hubíková, která touto exkurzí chtěla navázat na bližší spolupráci se základními a odbornými školami.

„Všichni se setkáváme s tím, že dobrých řemeslníků je málo. Řemeslník zná to, co dělá, dokáže logicky přemýšlet a má šikovné ruce. Takových lidí dnes opravdu moc není,“ dodává Hubík.