Jaká je nyní situace českých pendlerů, kteří přišli o práci v Německu nebo Rakousku?
Jejich situace je teď po koronaviru tragická. Nemají práci, protože německé firmy mají své zaměstnance na kurzarbeitu, takže nevyrábějí, jejich provozy stojí. Naši lidé tedy zůstávají doma v kritické situaci. Musí splácet hypotéky i úvěry, za které si koupili auta, aby se do své práce za hranicemi vůbec dostali. To všechno se ale pořád musí platit, i když žádné peníze nedostávají. Potíže mají i matky na rodičovské.

V čem jejich problémy spočívají?
Ženy s dítětem čekají až devět měsíců na to, až se vyřídí dokumentace, aby jim přiznali dávky. Dokonce máme případy, kdy Rakousko chce po maminkách, které jsou s dětmi na mateřské dovolené, aby jim vrátily peníze z rodičovských dávek. A co má dělat máma, která je doma s dítětem, když má do měsíce zaplatit 4000 eur? Lidi s tím mívají obrovské problémy, a tak se zadlužují.

Copak si pendleři nemusí platit zdravotní a sociální pojištění?
Samozřejmě, ale platí si je v zemi, kde pracují. Ale když dostanou výpověď, tak si je německá vláda pod svá křídla nevezme. Naopak je vykopne se slovy: Trvalou adresu máte v České republice, tak si běžte tam. Přitom to jsou miliardy korun ročně, co nás to stojí. Sociální a zdravotní systém je prostě nefunkční, protože zklamalo ministerstvo práce a sociálních věcí, které se na to mělo zaměřit už dávno. Ale neudělalo to ani dřív, ani teď v době, kdy nás zasáhl covid-19.

Co tedy pendlerům aktuálně nejvíc chybí?
Okamžitá pomoc. Ve chvíli, kdy pendler kvůli covid--19 dostal výpověď, tak pro něj začalo několik měsíců bez finančního zajištění. Protože opravdu až několik měsíců trvá, než se jeho dokumentace převede do České republiky.

Kolik lidí z Česka jezdí pracovat do Německa a Rakouska, a kolik z nich kvůli nynější krizi přišlo o práci?
Jejich počty zatím nikdo nikdy neevidoval. Hrubými propočty z údajů od zdravotních pojišťoven jsme zjistili, že je tu nejméně 90 tisíc pendlerů. Ale je to pouze hrubý odhad, jistě jich je daleko víc. Kvůli koronaviru ale přicházela výpověď za výpovědí, takže jich o práci přišlo zřejmě tak 25, možná až 30 procent.

Proč se podle vás dosud úřady o pendlery celých 30 let nezajímaly?
Mám pocit, že politici řeší Prahu, Brno a možná Olomouc, ale na příhraniční oblasti zapomněli, že jim o nich asi nikdo neřekl. Tak já jsem jim o tom dneska řekla.

Setkala jste se s premiérem Andrejem Babišem. Co si od něj po schůzce slibujete?
Domluvili jsme se, že mu do týdne předložíme podrobnou zprávu o tom, jak to v Česku s pendlery vypadá, a jak se řeší jejich sociální i zdravotní pojištění a obecně. Doufáme, že potom vláda začne jejich situaci řešit, a to i na mezinárodní úrovni v Evropské unii.

Kdy by podle vašeho odhadu mohla mít tato snaha nějaké konkrétní výsledky?
Jsme realisté a víme, že pan premiér nemá na starosti jenom pendlery, ale bylo vidět, že ho ta problematika opravdu zajímá. Je to doposud nejenom jediný premiér, ale i jediný politik, který o nás projevil zájem. My jsme nepolitická organizace a sáhneme po pomoci od kohokoliv, kdo nám ji chce nabídnout. Věříme tomu, že se to bude řešit co nejdříve.

Právě zakládáte asociaci, která by měla při jednání s úřady zastupovat pendlery i nadále. Kolik už máte členů?
Asociace vzniká, takže zatím teprve zpracováváme přihlášky. Vím že se nám neustále hlásí stovky lidí. Protože podle stanov na jejich registraci máme 14 dní, tak zatím přesné číslo neznám. Momentálně ale zastupujeme nejméně 3600 pendlerů.