Když jsem byla malá holka, jezdila jsem na prázdniny k babičce do malé podtatranské vesnice. Tehdy jsem neměla ani ponětí o existenci slova „permakultura“, ale zpětně si uvědomuji, že babička byla vlastně taková perkamakulturní specialistka.

Benefit pro nové předplatitele:
e-kniha Zázračné Česko v PDF podobě
(v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)

Nesnažila se ovládnout přírodu, ale aktivně s ní spolupracovala. Nebála se experimentovat a hledat nová řešení. Nepoužívala chemická hnojiva ani jedovaté postřiky. Dovolila přírodě, aby si sama nastolila svůj pořádek. Na zahrádce pěstovala primárně takové rostliny, které do tamního podnebního pásma a nadmořské výšky přirozeně patřily.

Nesázela jeden druh do jedné plochy, ale pěkně druhy střídala, takže vedle sebe rostla kořenová, košťálová i plodová zelenina. Mezi zeleninu pak vysazovala rostliny, které odpuzovaly svou vůní škůdce, třeba mátu, levanduli nebo muškáty. A jako zázrakem ta její zahrádka vzkvétala. Nikdy taky nevyhazovala zahradní odpad a vytvořila si vlastní kompost.

Ano, její zahrada nebyla pěkně přehledná a „uklizená“, ale dávala vše, co potřebovala rodina k životu. Pravda, bylo to pracnější na sklizeň, protože nejlepším pomocníkem byly ruce nebo rýč, bylo to ale smysluplné hospodaření bez ekologické zátěže.

Chcete-li tedy přiložit ruku a pomoci utvářet zdravější planetu, zkuste to s udržitelnou zahradou taky. Stačí pár metrů čtverečních doma na dvorku a můžete začít.

Udržitelná zahrada

Ulrike Windsperger v knize Permakulturní zahrada říká, že jedním z nejdůležitějších předpokladů permakultury je osobní postoj. „Je to láska k přírodě a přijetí a respekt ke všem rostlinám a živočichům.“ Kromě toho by mělo být cílem permakulturního plánování údržba a postupná optimalizace, jak vytvořit například zahradu, která bude vyžadovat minimální zásahy a trvale zůstane v dynamické rovnováze.

Pokud si myslíte, že slovo permakultura je synonymem pro nicnedělání, pak jste na omylu. „Začíná pečlivým plánováním, pokračuje sladěnými fázemi různých prací a eliminuje nadbytečné činnosti,“ říká Ulrike Windsperger. Tedy žádná přílišná aktivita, ale smysluplná práce, kterou je potřeba si pořádně promyslet.

V případě zahrady by určitě mělo taky platit, že se v ní budeme dobře cítit. Vždy by měla odpovídat estetickým a ekologickým požadavkům konkrétního zahradníka. A samozřejmě by měla poskytovat prostor pro relax. „Kdyby svému uživateli nevyhovovala, nestaral by se o ni rád. Víme, že neexistuje něco jako bezúdržbová zahrada. Nechceme se nadřít zbytečně a mít třeba věci příliš daleko od sebe,“ dodává zahradnice a specialistka na permakulturu a také lektorka permakulturních kurzů Katka Horáčková.

Ovšem to rozhodně neznamená zahradu bez práce. Podle Katky Horáčkové permakulturní design zahrady nebo domu není nikdy zcela hotový, protože jeho uživatelé se vyvíjejí a mohou se měnit jejich potřeby i priority. „Takže je to takový živý organismus, který je dobré občas přehodnotit, tedy znova pozorovat, a třeba něco upravit a přeonačit.“ Její unikátnost spočívá v tom, že vždy reaguje na místo, v němž se nachází. Nejen na region, ale taky na stanoviště či sousedy.

Vždy by měla vyhovovat primárně tomu, kdo si ji pořizuje. Někdo chce ovoce a rád pracuje s kosou, takže tam bude mít louku a stromy. Jiný touží po zelenině, takže se obklopí záhony s nejrůznějšími druhy zeleniny a bylin, protože ty se dobře doplňují a podporují a bude ho zajímat, kde vzít dost vody a jak správně kompostovat.

Tradiční zemědělství bylo náročné na práci (lidskou), konvenční zemědělství je náročné energeticky (ropa, vstupy, stroje, hnojiva) a permakulturní zemědělství, často také regenerativní zemědělství, je náročné na design. A to je právě to promýšlení předem.

Jak říká Katka Horáčková, osmdesát procent práce na permakulturní zahradě probíhá v hlavě, na papíru, doma a pak teprve dvacet procent práce správně provedené – ve správném čase a na správném místě. „A to je pak ta ,ušetřená práce‘,“ dodává.

Principy permakultury

Není to „jen“ navrhování záhonků před domem, za domem a to, jakou odrůdu meruněk si zvolíte. Je to jako filozofický směr, který se týká výživy, zdraví, bydlení a dalších oblastí života a který funguje v souladu s principy přírody.

„Ty principy jsou za prvé ‚péče o zemi‘, tedy jaké následky pro tuhle planetu a její zdroje má naše chování, za druhé ‚péče o lidi‘, tedy nakolik zasahuji já do životů těch druhých, a to i z pohledu toho, čím se živím a co nakupuji, co podporuji, aby přežilo, a třetím principem je ‚péče o budoucnost‘, tedy využití toho, co já mám navíc pro dobro společnosti.

Ať už jde o dobrovolnou práci v neziskovce, sdílení informací a zkušeností nebo přenechání nadbytku úrody kamarádům, což nás vede ke skupinovému přemýšlení a práci v místní komunitě. Z toho tedy vyplývá, že principy permakultury se dají uplatnit na každou situaci a pro každého. Je to spíše druh životního stylu než specializovaná věda,“ vysvětluje Katka Horáčková.

Největší důraz klade permakultura právě na etické principy. „Nemá tedy smysl někomu vnucovat ideální řešení v době, kdy na to nemá kapacitu, ať už znalostí, nebo financemi. To by pak mohlo člověka urazit nebo zarmoutit, a zbytečně,“ dodává Katka Horáčková.

Život v souladu s přírodou

Principy permakultury lze krásně zakomponovat i do běžného života a měnit ho k lepšímu. Trochu víc zapojíte zdravý rozum. Více pozorujete zemi a pracujete s přírodou, nikoli proti ní. Jasně, je snadnější vykupovat půdu, zasít semínka, zalévat je upravenou vodou a aplikovat chemická hnojiva na podporu růstu a pesticidy na to, aby nám škůdci nezničili naše rajčata. To všechno je ale „nepřirozené“ a závislé na nás.

Jak říká Crystal Steven, aktivistka a autorka mnoha knih o permakultuře, začít musíme tím, že se rozhlédneme po svých domovech a pracovištích. „Uvidíme stejně neudržitelné návyky a činnosti, které ale jde změnit k lepšímu pouhým využitím principu permakultury. Začněte ve své kuchyni a zkuste si slíbit, že budete jíst pouze poctivé potraviny. Podpořte místní ekonomiku tím, že budete podporovat místní drobné zemědělce. Vyhněte se zpracovaným potravinám a inspirujte přátele ke změnám. Pozorně přemýšlejte, jak lze principy permakultury apli kovat na váš životní styl.

Pokud žijete v chladném podnebí, je váš dům izolovaný, jak by mohl být? Jste-li na slunném místě, proč si nenechat instalovat solární panely k výrobě vlastní elektřiny? Máte-li možnost, směňujte a sdílejte zboží s ostatními, abyste snížili spotřebu a podpořili sousedské vztahy. Permakulturní myšlení vás může vést kamkoli,“ říká Crystal Steven.

Stačí malé změny ve vašem stávajícím životě, na které jste možná ani nepomysleli nebo je zanedbávali, ale které ve finále změní mnohem víc. Jezděte veřejnou dopravou, na kole, v zimě si oblečte teplý svetr místo toho, abyste přitápěli, když se něco rozbije, zkuste to opravit nebo využít jiným způsobem, než to vyhodíte do koše. To všechno jsou drobnosti, které vedou k „trvalé kultuře“.

ROZHOVOR

Katka Horáčková
- zahradnice
- bylinkářka
- lektorka permakulturních a bylinkových kurzů
- předsedkyně spolku Permakultura CS

Platí pro permakulturní zahradu nějaké zásady?
Pár zásad tu je. Jednak ji navrhneme tak, abychom nebyli závislí na nakupování substrátu. Nepoužíváme rašelinu ani chemické pomůcky, jako jsou hnojiva a postřiky. Spoléháme na přírodní predátory, takže je do zahrady pozveme a nerušíme. Unikátní na takové zahradě je to, že by měla ladit i s domem a životním stylem toho, u koho se nachází. Zabýváme se tedy i využitím vody z domu, raději využíváme gravitaci než čerpadla, používáme lokální materiály, třeba i na stavbu domu. Permakulturní zahrada nebo pozemek by si v ideálním případě měly na sebe vydělat, to je vrátit náklady, které jsme vynaložili při jejím založení. To může být sklizeň, kterou nám poskytne, nebo voda, kterou nám ušetří, nebo dřevo, které nám na ní vyroste do našich kamen, nebo med od včel nebo bylinky, které nám vyrostou a my nemusíme kupovat čaje a koření.

Když chceme ze své zahrady vytvořit permakulturní, co pro to musíme udělat?
Nejdřív je dobré se podívat, proč si myslíme, že není permakulturní. Ona totiž aspoň částečně bude. A pak si ujasnit, co s tím prostorem chceme udělat. Upřímně si říct, na co máme kapacitu a chuť a na co zatím ne. Udělat si takovou analýzu vstupů a výstupů, vkladů a přání. Vstupy nejsou jen voda, hlína, sazenice a konev, ale i náš čas. Nechtít všechno hned. Něco si přečíst taky není špatný nápad nebo zajet se někam podívat a inspirovat se. Jako organizace Permakultura CS máme Mapu ukázkových permakulturních projektů, které můžete po dohodě navštívit a vyptat se, co komu funguje a co by dělal třeba jinak. Těch míst je už skoro padesát a kaž dým rokem přibývají. Nejlépe se totiž učíme naživo. A pak pořádáme řadu kurzů a workshop na konkrétní zahradní témata. Najdete je na webu akademiepermakultury.cz a v létě se konají například právě ty o využití bylin v kuchyni a v koupelně.

Co by v takové zahradě nemělo chybět?
Kompost, krmítko a lavička. Kompost proto, že nás naučí vracet zdroje do zahrady a uzavírat cykly. A je jedno, jak ten kompost vypadá, hlavně když funguje. Kompost je srdce každé zahrady. Je potřeba odnaučit se na zahradě pálit a odvážet odpad v hnědých popelnicích. Uzavřený cyklus spočívá právě v tom, že co nám v domě a na zahradě „odpadne“, má být zdrojem pro jiný proces v zahradě, ať už to využijeme pro slípky, nebo to dáme právě na kompost. Často se lidé taky u vlastního kompostu začnou zajímat o to, co vlastně nakupují a jedí a co na ten kompost vyhazovat chtějí. Je dobře začít u „svých vlastních dveří“. Krmítko zase pro to, že nás naučí myslet na druhé a pečovat o kus přírody, která se nám stará o kontrolu hmyzu. A zase, je jedno, jak bude vypadat a jestli k němu přibude ještě hromádka pro ježka, budka pro ptáky na hnízdění nebo kus kamenné zídky pro ještěrky nebo malé jezírko ze staré vany. Lavička je nutná, abychom se uměli zpomalit, sedli si a jen tak si užívali atmosféry zahrady. Abychom se naučili občas nedělat nic a opravdu se snažili pochopit, co se na zahradě děje. No a pak už „jen“ ty kvetoucí záhony a občas nějaký ten list do salátu.

Od roku 1995 se věnujete permakultuře, zakládáte zahrady, sbíráte divoké i kulturní plodiny, vaříte ájurvédské masti. Je ještě něco, co byste chtěla objevit?
Ve světě rostlin je stále co objevovat, a v posledních letech mě navíc pohltilo pěstování jedlých hub na zahradě. Tedy očkování houbového mycelia do špalků, které máte blízko domu na stinném vlhkém místě a pravidelně vám tam roste třeba hlíva ústřičná nebo polnička topolová. Tak letos zkouším shi-take, ta je trošku složitější a vybíravější. Jinak se těším na každou první sklizeň bylin a jejich vůni. Radost mám také ze všech místních iniciativ a spolků pro obnovu vesnických návsí, sázení stromů a alejí, čištění studánek a zakládání malých mokřadů. A jestli jsme se mohli něco naučit za poslední rok, tak je to určitě to, co a jak v životě mít a dělat chceme a co nepotřebujeme. Takže ještě jednou všem přeji, ať najdou tu svoji niku.

Jaké pěstovat bylinky 

Z permakulturního pohledu bychom se měli zaměřit na takové bylinky, kterým se na našem balkoně bude dařit. Je to stejné jako při navrhování zahrad – vybíráme rostliny podle místa, tedy stanoviště.

V zahradě podle druhu půdy a zastínění, na balkoně podle míry slunečního svitu a velikosti nádob. Ty můžeme přizpůsobit potřebám všech rostlin a pro jejich kořeny mít co největší, aby nevysychaly.

Vlasta je moderní časopis plný inspirace a zajímavého čtení. V pravidelných rubrikách rozebírá aktuální ženská témata, zabývá se partnerskými i mezilidskými vztahy, současnými trendy v kosmetice, módě, jídle i cestování. Přináší zajímavé rozhovory s osobnostmi, názory odborníků a nechybí ani televizní program. Týdeník Vlasta znamená rozmazlování, které si může dovolit každá žena.