Metropole, podle údajů policejního prezídia, odnesla, z hlediska následné kriminality, tento ústavní akt hlavy státu zdaleka nejvíce z celé republiky. Udály se tu zhruba dvě třetiny všech zločinů, za nimiž stojí amnestovaní.

Přesto podle policejních šéfů není důvod k panice. Propuštění trestanci se prý převážně dopouštějí méně závažných skutků, které svým počtem doslova tonou v moři „běžného" náporu kriminality, zužující hlavní město. „Od porušení zákazu pobytu, řízení, maření výkonu úředního rozhodnutí, po krádeže věcí z aut," nastínil ředitel pražské policie Martin Vondrášek nejobvyklejší rozsah „působnosti" problematické skupiny, která z vůle prezidenta opustila brány věznic.

Vedle „běžných" krádeží, či výtržností se tu ale objevily i mnohem závažnější případy, jako například obvinění z vraždy, či loupeže.

Policejní prezident Martin Červíček přesto ujistil, že podobné je to i s ostatními pachateli. Vloni bylo v Praze šetřeno přes sedmdesát tisíc zločinů. Dvě třetiny reprezentovaly krádeže a násilné zločiny, jako loupeže a vraždy představovaly jen asi pět procent. „Čtvrtina všech trestných činů je každoročně spáchána v Praze. To je problém všech velkých evropských aglomerací. V případě amnestie jde o analogii," uvádí policejní prezident. Dosud se prý nedá říci, že by amnestie v Praze enormně zvedla kriminalitu. Policisté slovy Červíčka mají zmapováno, kam se amnestovaní vrací a jaké riziko recidivy u nich hrozí.

Shazování zboží z regálů a napadání zákazníků benzínky v Novopacké ulici, nebo obtěžování a vulgární chování vůči cestujícím na Florenci. Tak se hned z kraje ledna v Praze uvedli první amnestovaní vězni.

Stovka kondomů i celé okapy

Následovala série informací o návratu recidivistů, kteří dali před spořádaným životem přednost návratu ke zločinu.

Zatím zřejmě mediálně nejzajímavějším případem se stal skutek sedmadvacetiletého amnestovaného muže, který jen pár hodin po propuštění z věznice zamířil do nákupního centra v Praze 4 a pokusil se ukrást stovku balení prezervativů asi za osm tisíc korun. Prošel sice pokladnami, ale to už o něm věděla ostraha obchodu i policie.

Na první pohled absurdně a nelogicky se ten samý den zachoval teprve jednadvacetiletý, čerstvě amnestovaný mladík. Byl přistižen při krádeži pozinkovaných parapetů na budově sokolovny v Libušské ulici. Po výslechu a sdělení obvinění ho policisté propustili, ovšem jen několik hodin poté mu klepali na rameno strážníci poblíž stanice metra Vltavská. Vláčel totiž dva igelitové pytle, plné rozřezaných okapů. Posléze se přiznal, že okapy kradl nejen v desátém a sedmém pražském obvodu, ale také v Praze 4.

Zpět za mříže? Do dvou let…

Tyto dva a také celou řadu dalších recidiv amnestovaných vězňů vysvětluje psycholog Petr Kučera někdy povědomou, jindy vědomou snahou dostat se co nejrychleji zpět za mříže.

„Amnestií se naštěstí na svobodu nedostalo příliš mnoho násilníků. Šlo z valné části o zloděje, či zlodějíčky, pro které je však tento způsob obživy jedinou možností. Zpravidla to jsou lidé, kteří nikdy nepracovali a na svobodě ztrácejí půdu pod nohama. Někdy hodí dlažební kostku do výlohy, jindy kradou a nechají se chytit s vidinou návratu jakési jistoty," uvádí.

„Jsem přesvědčen, že podobně jako širokou veřejnost zasáhly některé amnestií zastavené korupční kauzy, tak celou řadu policistů neblaze poznamenalo propuštění právě těchto drobných kriminálníků. Pracovali na jejich dopadení a nyní mohou jen přihlížet, jak se znovu činí v ulicích," dodal Kučera s tím, že během roku až dvou let se zpět do cel dostane přibližně polovina amnestovaných.

Jeho slova potvrzuje i nejmenovaný příslušník pražské pohotovostní motorizované jednotky, který se netajil demotivačním dopadem amnestie na psychiku svoji i svých kolegů. Připustil ale, že nejhůře jsou na tom kriminalisté, vyšetřující dlouhá léta právě ony korupční kauzy.

„Jejich práce vyšla vniveč, podobně jako ta naše. Já osobně jsem před pár týdny zatýkal téhož recidivistu, kterého jsem dopadl asi před třemi roky. Rozbil několik výloh a pak napadal cestující v metru. Právě tento člověk je prototypem většiny amnestovaných," konstatoval policista. „Oni se většinou živí celý život trestnou činností. Jinak se o sebe nedokážou postarat a dokonce jsou přesvědčeni, že jde o jedinou cestu, jak získávat prostředky k živobytí," dodal ve shodě s psychologem.

Násilné excesy

Ovšem nejen relativně málo nebezpeční zlodějíčci opustili své vězeňské cely a dosud se toulají po pražských ulicích. Dokladem toho je například loupež z dvacátého února.

Amnestovaný vězeň vtrhl se zbraní v ruce do zlatnictví v žižkovské ulici Jana Želivského. Naštěstí nevystřelil a nikoho nezranil. S lupem také daleko neutekl a skončil s pouty na rukou. Mluvčí pražské policie Jan Daněk poté upozornil, že tentýž zločinec se v lednu, tedy krátce po svém propuštění, mimo jiné pokusil podpálit auto v Karlíně.

Ještě o něco dříve, třetího února pak oblétla Prahou zpráva o ubodaném třicetiletém slovenském bezdomovci, jehož tělo našli kolemjdoucí v podolské ulici Nad Pekařkou.

O tři roky mladší muž, několik týdnů před tím amnestovaný, nyní podezřelý z vraždy byl pak zatčen jen o kousek dál na křižovatce ulic Jeremenkova a Podolská.

Policisté pak opakovaně ujistili Pražany, že v metropoli i ve zbytku republiky nadále pokračují zvláštní bezpečnostní opatření a to do té doby, dokud nebude panovat jistota, že amnestovaní vězni už nepředstavují žádné zvýšené riziko.