Více stoupnou ceny pro spotřebitele „na pravém břehu Vltavy", kteří jsou většinou zásobeni teplem vyráběným především z uhlí a odpadu ze Soustavy Pražská teplárenská, tvořené zdroji elektrárna Mělník I, Třeboradice, Krč a spalovna odpadů Malešice. Mírněji naopak stoupnou ceny tepla spotřebitelům napojeným na lokální plynové zdroje (většinou „levobřežní").

„I když teplo vyráběné z uhlí a odpadů zůstává cenově výhodnější, neustálý růst cen tepla z tohoto zdroje považujeme za bezdůvodný. Pražská teplárenská se navíc ani neobtěžovala na rozdíl od jiných tepláren v Česku zdůvodnit, proč zdražuje. Navíc nám ani není známo, že by rostla cena vstupních surovin, především uhlí," uvedl Jan Ferenc, předseda sdružení. Jaké vlivy tedy přivodily avizované zdražení?

V podmínkách hlavního města, kde pro domácnosti na panelových sídlištích prakticky neexistuje alternativa pro dodávky tepla, zdražení přináší především sociální dopady na obyvatele, vystavené kromě jiného růstu daní, zavádění nových poplatků, a zvyšování nájemného, při současném poklesu reálných mezd.

Pražská teplárenská ve své tiskové zprávě o cenách tepla uvádí, že v průměru ceny tepla stoupnou o 3,5 až 3,8 procenta bez započtení vlivu daně z přidané hodnoty, ačkoliv zvýšení této daně bývá nejčastějším argumentem teplárenských firem pro zdražování tepla.

Zvyšování cen tepla z centrálních systémů dodavatelé obecně zdůvodňují růstem nákladů, rovněž zvyšováním dosavadních a zaváděním nových daní (například nákupem emisních povolenek) a inflací. Například ale největší vliv na inflaci má už několik let v české ekonomice stát prostřednictvím daní a regulovaných cen. Zatímco stát a podniky s regulovanými cenami, kam patří i teplárny, jsou tvůrci inflace, spotřebitelé jsou jejími příjemci.

SFÚT je toho názoru, že v současném ekonomickém prostředí není zvyšování cen tepla ani tak odrazem krytí rostoucích nákladů, jako spíše hájení tak zvaných přiměřených zisků dodavatelů a nevhodně nastavených podmínek regulace.