„Neztrapňuju se? Může být vůbec pravda, že se ten člověk chce vážně zabít?“, vířilo Ondrovi Kinštovi hlavou, když se při hraní jeho oblíbené počítačové hry jedna z ostatních postav přiznala, že zamýšlí skoncovat se životem.

Zachráněný život a nová kamarádka

Přestože to postava psala stále dokola, byl Ondra jediný, kdo vyzvídal, proč to chce udělat. Neznámý mu odepsal, že nemá pro co žít, a dokonce mu poslal i fotku strmého srázu s ostrými kameny, které si vybral jako místo, kde spáchá sebevraždu. Ondra se snažil neznámou postavu ze hry přesvědčit, že se tím nic nevyřeší.

„Byla to holka, které umřeli rodiče, takže měla jít do dětského domova. Utekla a schovávala se po kamarádech a všemožně, kde se dá.“

S Ondrou si psali a volali asi dva měsíce. Vždycky jen krátce, protože nemohla být moc často u počítače a volat.

„Vykládala mi svůj příběh a já jsem ji přemlouval, že se to dá přežít. Nakonec jsem ji přesvědčil, ať se vrátí do dětského domova, a dnes jsou z nás kamarádi.“

Příběh svého kamaráda poslal Tomáš Jedlička ze základní školy ve Slavkově do soutěže Dětský čin roku a ve čtvrtek si spolu s ním na Staroměstskou radnici přišel pro jedno z ocenění.

Soutěž každoročně oceňuje děti, které svým hrdinským jednáním dokázaly někomu pomoci.

Do letošního ročníku se zapojilo téměř 10 000 dětí. Příběh o svém dobrém skutku nebo činu stejně starého kamaráda letos poslalo přes 500 dětí, do následného hlasování o nejlepší příběhy v jednotlivých kategoriích se zapojilo skoro 9000 dětí.

Stále více příběhů

„Snažíme se oslovovat děti v našem okolí nebo prostřednictvím sponzorů, aby se do soutěže aktivně zapojovaly. Čím více dětí se o soutěži dozví, tím lépe,“ uvedl Ján Živný, předseda nadačního fondu Dětský čin roku.

Soutěž vznikla jako jeden z nadačních firemních projektů, ve kterém šlo o předávání morálních hodnot ve společnosti. Za sedm let existence klání bylo oceněno okolo 50 dětí. Každým rokem se zvedá počet poslaných příspěvků i počet dětí, které následně došlé příběhy vyhodnocují.

Několikačlenná porota, složená ze zástupců pořádající firmy, ale i psychologů či učitelů, vybere semifinalisty.

Jejich vrstevníci pak přes internet hlasují o nejzajímavější příběh.

„Každý rok jsme příjemně překvapeni, kolik dětí nám zašle svoje příběhy a podpoří svoje kamarády. Nejlepší zprávou je, že děti stále konají dobro,“ prohlásil Ján Živný.

A navíc je konat dobro velmi baví. Stejně jako další vítězku Markétu Janíkovou, která pravidelně chodí do seniorcentra, kde pracuje její maminka, a povídá si s babičkami a dědečky.

„Povídáme si třeba o tom, co jsem dělala ve škole. Občas jim zahraju na piánu nebo na keyboard. Nedávno jsem měla i koncert, na kterém jsem spolu se sestrou zpívala. Měli z toho ohromnou radost,“ vypráví blonďatá školačka.

„Myslím, že to musí být moc smutné, když jsou celý den zavření v pokoji a ven vyjdou jen na oběd či večeři. Za některými sice chodí rodiny, někdy si je i berou domů, ale přesto se jim stýská. Rodinu nic nenahradí,“ vypráví dále školačka. Markétinou největší kamarádkou je paní Ludmila, která je upoutána na invalidní vozík.

Markétu zajímalo, jaké to je, a tak si od ní vozík vypůjčila.

„Bylo to strašné. Pořád jsem se odrážela nohama, protože mi s ním vůbec nešlo jezdit. Také s otáčením kolečka jsem měla velké problémy,“ vzpomíná na nepřenosnou zkušenost.

Příběhy, které se letos do projektu přihlásily, soutěžily v šesti kategoriích: Záchrana lidského života, Pomoc v rodině, Pomoc jiným dětem, Pomoc ostatním lidem, Pomoc přírodě, dobrý nápad a Pomoc n@ netu.

Vítězní malí hrdinové četli při vyhlašování své příběhy společně se svými patrony, kterými byly herečka Dana Morávková, zpěvačka Petra Černocká nebo modelka Lucie Váchová.

Jedno z ocenění pak předával i ministr školství Josef Dobeš.

„Mládež není zkažená. Má cit pro něco dobrého. A učitelé pomáhají to dobré v dětech hledat. Proto chci poděkovat učitelům za dobro v dětech. Vždyť každý nepatrný dobrý skutek nás posouvá o kousek dál.“

Podobně jako ministr se vyjádřili i další hosté slavnostního aktu, například vrchní komisař městské policie Praha Rudolf Rubeš nebo moderátor Aleš Háma. „Děti jsou prima, jen se to s nimi musí umět. Jsou obrovskou inspirací,“ říká učitelka jednoho z oceněných hrdinů Tatiana Hrubá.

Učí výtvarnou a hudební výchovu a s dětmi je ráda ve škole i na školních výletech.

„Hodně záleží i na komunikaci s rodiči a na podpoře školy. Čím více podnětů dětem dáte a čím více se jim věnujete, tím více dobrých skutků udělají. Jsem moc pyšná na to, že i jeden z našich žáků dokázal pomoci, když to bylo třeba.“

SOŇA KACEROVSKÁ