Václav Bělohradský
Jiří Růžička
1. Do jakých tří oblastí by měl stát nejvíce investovat?
Zaprvé do zaostalé dopravní infrastruktury, je skandálem, že v roce 2016 jedeme 200 kilometrů do Brna dvě a půl hodiny. Systém rychlovlaků je třeba rychle začít budovat. Zadruhé do struktur, které ulehčují rodinám pracovní život – školky, systém efektivních rekvalifikací, podporu zaměstnanosti lidí nad padesát let, sociální bydlení pro ty, kteří potřebují pomoc v životní krizi, aby se mohli vrátit do systému. Sem řadím i vyšší ohodnocení učitelů všech druhů, hlavně na základkách. Zatřetí pak do systému, který nazvěme ve svém celku „péče o aktivní stáří". Vysoký průměrný věk je důsledkem ekonomického úspěchu společnosti, je druhem bohatství a je třeba se seniory zacházet jako s bohatstvím, ne jako s lidmi „v neproduktivním věku". Jsou jen „jinak produktivní" než jak vyžaduje HDP!
Do vzdělávání - je to naše budoucnost a naděje, do infrastruktury, a to nejen dopravní (vlaky, silnice, dálnice), ale i datové a komunikační (efektivní státní správa) - je to v porovnání s civilizovanější části Evropy nejzanedbanější oblast. A také do prostředí, ve kterém žijeme. Stát se nemůže vymanit ani ze zodpovědnosti za důstojné zajištění lidí ve stáří.
2. Jaký je nejpalčivější problém českého školství?
Jednoznačně – nízké platy učitelů (zejména na základkách) a celkové podhodnocení učitelů v naší společnosti. Více nejen peněz ale i úcty, kterou si zaslouží! Říkalo se, že českou společnost vytvořila hrstka nadšených vlastenců, nevím, ale v každém případě učitelé v tom návratu našeho národa do dějin sehráli roli největší!
Nedostatek vize, co je vlastně podstatou vzdělávání pro děti a mladé lidi, kteří budou v nejproduktivnějším věku za dvacet, třicet let. V době, kdy nebude existovat většina současných povolání. Místo abychom rozvíjeli jejich dovednosti komunikace, jazykovou připravenost, matematickou a informační gramotnost, občanské kompetence, připravujeme je stále na povolání, kterých se nedostává právě teď. S tím ovšem souvisí i finanční zajištění škol a mzdy pro kvalitní učitele. Skoro nikdo v zemích OECD nedává tak málo na vzdělávání v poměru k HDP jako Česká republika!
3. Jaký je váš názor na působení Miloše Zemana jako prezidenta v české politice a společnosti?
Problémem je přímá volba prezidenta, je to nesystémový krok, jehož důsledky jsou nesystémové. Volit prezidenta referendem znamená vyšší legitimnost pro jeho roli a vyšší legitimnost musí nutně znamenat i vyšší kompetence – jinak budou růst spontánně, jak víme z politologických kurzů. Protože přechod k (polo)prezidentskému systému není v dohledu, podpořil bych zrušení přímé volby prezidenta - toho „semtexu" v institucích, jak napsal Petr Pithart.
Přímá volby prezidenta byla velkou výzvou a obávám se, že ji současný prezident hodně devalvoval. Pokud rezignovali na úlohu nastavování morálních hodnot a idejí politici, musí to být právě prezident. Ten současný ovšem příliš často pragmaticky hlásá to, co chce část veřejnosti slyšet, co je výhodné a ne to, co je z hlediska zachování hodnot, na kterých stojí Evropa a nakonec i naše země, správné. O jeho náklonnosti k Rusku a Číně je zbytečné mluvit.
4. Měly by Evropská unie a Česká republika přijímat migranty?
Česko by mělo respektovat dohody EU, být solidární se zeměmi, které nesou největší břemeno krize – Itálií například. Paktovat se proti EU spolu se současným autoritářským a nacionalistickým Polskem nebo Maďarskem je cesta do pekel a také je to proti naší „masarykovské" tradici. Pakliže solidarita s EU znamená přijmout uprchlíky, jsem pro to je přijmout.
Evropská unie - a my jsme doufám její nedílnou součástí - musí především chránit svoje vnější hranice, vést nesmiřitelný boj s terorismem a mít jasnou exilovou politiku. Zároveň je v intencích demokratické tradice Evropy vyjádřit opravdovými skutky pochopení pro utrpení lidí v určité, méně šťastné části světa. K nim patří i pomoc při řešení problémů tam, kde problémy vznikají.
5. Obáváte se nárůstu extremismu ve společnosti?
Ano, ale platí to pro celou Evropu. To, co nás nejvíce ohrožuje tady ve střední Evropě, je návrat národoveckých populismů, například Jaroslaw Kaczynski říká v jednom rozhovoru, že chce nadvládu národního kapitálu v ekonomice a bankách. Je to groteskní projekt v globalizovaném světě. Navíc v rámci EU nepovažujeme kapitál členských států za „nenárodní".
Jsem rád, že nedávné krajské, ale i první kolo senátních voleb dopadly pro extremisty a extremistická seskupení katastrofálně. Ukazuje se, že polarizování společnosti, o které se snaží občas i někteří představitelé státu a politici, nemůže dlouhodobě fungovat. Je třeba vysvětlovat, vzdělávat, řešit problémy, ale také se mít na pozoru před radikály. A s těmi jednat nekompromisně.
6. Jaký je váš názor na elektronickou evidenci tržeb?
Schvaluji její zavedení, je to krok správným směrem, ven z polotmy, v které naše tržní ekonomika fungovala od devadesátých let a na níž si část (menší!) podnikatelů bohužel zvykla.
Podvádět, natož krást se nemá! Ale stát má dostatek možností, jak se domoci práva a dodržování zákonů. EET není dobrá myšlenka především proto, že předem podezřívá určitou část společnosti z podvádění. Navíc si nejsem jist, že získané informace nikdo nemůže zneužít!
7. Mělo by být v restauracích zakázáno kouřit?
Jednoznačně ano, vdechování kouře je smrtelná externalita individuálního chování – mělo by proto být zakázáno na veřejnosti. Nic ovšem nebrání vzniku „klubových restaurací jen pro kuřáky".
Téměř celá Evropa a Amerika kouření v restauracích zakázala a nevidím důvod, proč bychom se i v tomto směru neměli k civilizovanému světu přidat. Naštěstí se už spousta hospod a restaurací nekuřáckými stala. A nevšiml jsem si, že by právě tyto restaurace strádaly…
8. Podporujete inkluzi na základních školách?
Inkluzi podporuji, mám s ní dobré zkušenosti z Itálie, vede k větší solidaritě mezi dětmi, k lepšímu porozumění tomu, co lze filosoficky nazvat „struktura existence". Jednodušeji: máme povinnost být blízko těm, pro které je život složitější než pro nás. Jinou otázkou, stejně dramatickou, je diskriminace romských žáků, ale to vyžaduje rozsáhlejší úvahu, na níž teď není čas.
Inkluze je správný přístup k méně šťastné části společnosti. Je potřeba dětem s určitým handicapem pomoci zařadit se mezi zdravé vrstevníky. Přínosné to není jenom pro handikepované, ale i pro ty ostatní. Problém je v tom, že stát nemůže pouze nařídit, musí vytvořit i podmínky (finanční i personální), aby zařazení dětí s různým znevýhodněním nebylo nezvládnutelnou zátěží pro školy. A to se nedělo a ani po posledních úpravách školského zákona nestane.
9. Jaké téma, týkající se Prahy, chcete v Senátu otevřít? Jaký je nejpalčivější problém Prahy?
Senátor má kancelář, v níž sbírá podněty občanů a snaží se je hodnotit s pomocí poradců. Počkám si na ty podněty.
Největší problém je asi nedostavěný městský okruh.
Město má být místem k žití a Praha jím pomalu přestává být. Problémy spojené s nezájmem státu o dostavbu Pražského okruhu, parkovacích domů, záchytných parkovišť, vlakového spojení s okolím Prahy, politizování již téměř dokončeného Metropolitního plánu, rozrůstání Prahy extenzivně místo její rozumné zástavby a vytvářením města malých vzdáleností a podobně, jistě souvisí s mnoha zákony, které by měly být upraveny tak, aby se nám zde dobře žilo, abychom zde pouze nebydleli.
10. Jak hodnotíte rozvoj Prahy za posledních deset let?
Nepodařilo se za všechna ta léta dohodnout se na základní představě o našem městě, o tom, kam by se mělo vyvíjet a to nezávisle na střídání vlád. Každé rozhodnutí se rychle stává předmětem zničujících kontroverzí, bez široce sdíleného rámcového konsensu, jednotlivá rozhodnutí se anulují. To je třeba změnit, ale senát v tom mnoho nezmůže, řekl bych, je to problém politické kultury celé země.
Jako totální ustrnutí především v posledních čtyřech, pěti letech. Neřeší se dopravní problémy, neinvestuje se, nevznikají potřebné, natož zajímavé stavby, o vlakovém spojení s letištěm Václava Havla i s nedalekými městy si budeme muset nechat zdát ještě hodně dlouhou dobu… Vrcholem všeho je, když město vrací dluh bankám, protože podle slov primátorky nemá do čeho investovat!
Čtěte také: Do druhého kola v Praze 6 postupují Růžička a Bělohradský