Každý třicátý obyvatel metropole má rakovinu. Nejčastěji nádor kůže

Při dalších vyšetřeních se ukázalo, že zhoubnou. Maminka dvou malých dětí se tak stala „tou třicátou".

Podle statistik Všeobecné zdravotní pojišťovny, které si nechal Pražský deník zpracovat, měl v minulém roce každý třicátý Pražan nějaký druh rakoviny. Nejvýše na žebříčku je nádor kůže, který má celá pětina pacientů. Hned v závěsu je to pak rakovina prsu (19 procent), nádory mužských pohlavních orgánů (15 procent), nádory trávicího traktu (14 procent) a nádory močového ústrojí (devět procent).

Naopak vzácnými druhy rakoviny jsou nádory hlavy a krku a nádory centrální nervové soustavy a oka (dvě procenta) a nádory kostí a kloubní chrupavky (jedno procento).

Pohled na uchazeče by se měl zlidštit

Jak těžký je pro lidi, kteří vyhráli nad rakovinou, návrat do zaměstnání? To v rozhovoru pro Pražský deník prozradila Tereza Žílová, koordinátorka programu Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci z občanského sdružení Amelie.

Už více než rok a půl pomáhá Tereza Žílová a její tým z neziskové organizace Amelie lidem po rakovině zpátky do práce. Jak úspěšný je program Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci podle jeho koordinátorky? A změnili díky němu zaměstnavatelé postoj k lidem, kteří se po onkologické léčbě vracejí do zaměstnání?

Čím je váš projekt Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci jedinečný?

Jako jediný svého druhu v České republice se zabývá specificky problémem návratu do zaměstnání po rakovině a skutečně ho řeší. Na konci čtyřměsíčního komplexního programu mají mnozí jeho účastníci opět zaměstnání, které jim vyhovuje, nebo jsou alespoň daleko lépe připraveni takové zaměstnání získat.

Proč je pro pacienty návrat zpět do práce tak složitý?

Lidé po onkologickém onemocnění mají zdravotní omezení, která nejsou na první pohled vidět, ale návrat do práce jim ztěžují. Jednak opravdu potřebují zvláštní ohledy, a taky proto, že zaměstnavatelé mohou uchazeče se zdravotním postižením při náboru diskriminovat ze strachu, že nebudou tak výkonní. Kromě toho, že projekt podpořil konkrétní lidi v návratu do zaměstnání, prezentuje i příklady dobré praxe a působí i na změnu postoje zaměstnavatelů a společnosti k lidem se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení není to hlavní, podle čeho by je měli zaměstnavatelé posuzovat. Na prvním místě by měly být jejich kompetence a motivovanost. Ale zároveň by zaměstnavatel měl brát ohled i na jejich zdravotní stav. Někdy stačí i jen taková úprava pracovních podmínek, jako je třeba zkrácená pracovní doba. Lidé po rakovině mohou totiž trpět větší únavností.

Součástí projektu je i veletrh pracovních příležitostí pro lidi po rakovině, který právě připravujete. Co si z něj odnesou zaměstnavatelé?

Zaměstnavatelé, kteří se přihlásili, chtějí lépe poznat potřeby uchazečů, kteří prošli onkologickou léčbou. Tato a další aktivity projektu pomáhají nejen konkrétním účastníkům, ale zvyšují znalost tohoto problému u zaměstnavatelů a pomáhají měnit jejich vnímání lidí, kteří prodělali nějakou nemoc a mají invalidní důchod. Náš projekt také zviditelnil význam psychosociální pomoci jako součásti péče o lidi s rakovinou. Mnozí účastníci programu uvádějí, že se díky němu začali při hledání práce cítit daleko jistější. To je posláním Amelie, pomáhat lidem s rakovinou a jejich blízkým překonat překážky spojené s touto těžkou nemocí.

Kdo se hlásí do vašeho programu?

Lidé různých profesí i vzdělání. Projekt dosud absolvovalo 30 lidí a z nich 14 již našlo dobré zaměstnání v bance, v cestovní kanceláři, v charitativní organizaci. Patnáct lidí se teď účastní třetího cyklu programu.

Vybavujete si příběh některého z účastníků, který vám byl hodně blízký?

Zaujal mě příběh Olgy Fořtlové. V roce 1995 se přestěhovala s manželem z Ukrajiny do Prahy. Několik let pracovala manuálně, poté přešla do cestovního ruchu. Zároveň studovala práva, k tomu se starala o domácnost. Bylo to pro ni velmi náročné a možná ta velká zátěž přispěla i k tomu, že v roce 2002 dostala rakovinu. Prošla velmi těžkým obdobím, ale díky projektu se jí podařilo získat místo právničky ve státní správě.

Proč je pro nemocné rakovinou tak důležitá psychosociální pomoc?

Trpí ztrátou sebevědomí, společenskou izolací, mají špatnou finanční situaci. Onkologická léčba trvá i více než rok, během té doby ztrácejí kontakt s lidmi, což je pak poškozuje i při následném hledání zaměstnání.

Co hodnotíte jako největší úspěch projektu?

Část účastníků si během něj sama našla práci, kterou předtím marně hledali. Dalším zaměstnání zprostředkovala Amelie a její tým. Podařilo se navázat kontakt s mnoha zaměstnavateli, kteří jsou nyní ochotni či ochotnější zvažovat zaměstnání lidí se zdravotním postižením a dívají se na ně jinak. Podařilo se pro téma zaujmout některá média jsme moc rádi, že Pražský deník zveřejnil velký článek o návratu lidí po rakovině zpátky do práce. V reakci na něj se nám následně ozvala i jedna televizní stanice, která o našem tématu a projektu natočila reportáž. A hodně si slibujeme i od chystaného veletrhu, jehož přípravě věnujeme velkou péči.

Jakou podobu bude mít veletrh a jaký bude jeho program?

Veletrh to bude spíše komorní, spíš než o velikost jde o přesné zacílení a specializaci. Zúčastní se ho asi patnáct zaměstnavatelů a tak do sta účastníků. Můžeme se pochlubit tím, že úvod bude moderovat Radim Koštial, který vede komunikační portál HR kavárna. Stoly ozdobíme květinami různých barev, chystáme dobré občerstvení, budeme nabízet konzultace k sociálně-právní i pracovněprávní problematice, a to v příjemném prostředí se zahradou. Chceme, aby to byla užitečná akce a lidé se tam cítili dobře.

Co jste se díky projektu dozvěděli o trhu práce ve vztahu ke zdravotně postiženým?

Zaměstnavatelé si je často představují stereotypně a ve standardních výběrových řízeních s nimi spíš nepočítají. To nastoluje otázku, jak se uchazeč se zdravotním postižením má na pohovoru prezentovat, aby nesnížil své šance na přijetí. Lidí se zdravotním postižením, kteří chtějí pracovat, je hodně. Každý rok onemocní rakovinou 75 tisíc lidí, z toho je část v produktivním věku a mnozí se po léčbě vrátí do zaměstnání. Je třeba si zvyknout na to, že budou běžnou součástí pracovních týmů. Pohled na uchazeče by se měl zlidštit. Výkonnost je důležitá, ale jsou to pořád lidé, ne jen nástroje.

Mohou se zájemci ještě do vašeho projektu hlásit?

Ano, čtvrtý, poslední běh začíná v říjnu. Více informací najdou zájemci na webových stránkách Amelie nebo se mohou obrátit na naši sociální pracovnici Šárku Slavíkovou na telefon 608 458 304 nebo na email: infoprojekt@amelie-os.cz.