Stalo se tak ani ne týden poté, co byl v jiné části metropole, v Dejvicích na Praze 6, odhalen obří „výboj", pomník symbolizující chorvatského vynálezce Nikolu Teslu. „Největší pomník Tesly na světě je v Praze 6," hlásila tehdy městská část. Ta samá, která letos v červnu odhalila pomník také ruskému spisovateli Alexandru Sergejeviči Puškinovi.

Ale není pomník jako pomník. Zatímco Puškinova busta váží 250 kilogramů, odlitek připomínající Teslu 5,4 tuny. V Lapidáriu Národního muzea však už 93 let stojí dílo, které by všechny uvedené nejen proto, že váží bez podstavce přes deset tun asi hravě převážilo: bronzové sousoší českého šlechtice a slavného rakouského vojevůdce, Jana Josefa Václava, hraběte Radeckého z Radče, jednodušeji maršála Radeckého.

„Je to vysoko vyčnívající, špičkové sochařské dílo. V době svého vzniku nemělo v Evropě konkurenci," říká architekt Jan Bárta. Jinak též předseda Spolku Radecký 1766-2016, který už několik let usiluje o návrat pomníku na Malostranské náměstí, kde stál v letech 1848 až 1919.

Šestnáctistránková studie je hotová

Letos jeho spolek vypracoval i šestnáctistránkovou studii, kterou žádá primátora a starostu Prahy 1, aby vrácení pomníku na Malou Stranu zvážili. „Máme ji hotovou teprve pár dní. Plánujeme s ní obcházet politiky a chceme se pokusit nastolit o tom veřejnou debatu,“ přibližuje Bárta.

„Sousoší bylo odstraněno 
v důsledku dobové reakce na výsledky Velké války. Naštěstí, ne tak barbarsky jako na Staroměstském náměstí, kde byl zničen Mariánský sloup. Nezpochybnitelná výtvarná kvalita bronzového sousoší nedovolila ani v tak vypjaté době jeho úplnou likvidaci,“ uvádí předseda spolku, podle něhož je právě teď vhodná doba k úvahám 
o návratu pomníku.

„Aktivita, směřující k obnovení Radeckého pomníku, je výrazem změn ve společenském vědomí, pokud se týká vnímání naší historie před 
2. světovou válkou. Zdá se, že překonání ideologických 
a politických bariér, které dovedly Evropu k rozdělení, je jednou z podmínek plnohodnotného a rovnoprávného členství českého státu ve společenství zemí Evropy 3. tisíciletí,“ uvádí spolek obšírně ve studii.

Budoucnost náměstí? Aktuální téma

Dalším, aktuálním důvodem je pak to, že magistrátní Institut plánování a rozvoje letos vypsal ideovou soutěž o budoucí podobě Malostranského náměstí. Její výsledky mají být známy příští pátek. „Jako spoluautor jsem se 
s jednou skupinou té soutěže též zúčastnil. Uvidíme, kolik dalších účastníků tam Radeckého bude mít,“ říká Bárta.

Politiky chce začít se studií svého spolku seznamovat po komunálních volbách. „Samozřejmě nemá smysl otravovat je teď, když neví, jak na tom za měsíc budou. Ale věřím, že po volbách k tomu prostor bude. Loni nám například poslanecký podvýbor ve sněmovně na toto téma udělal veřejnou debatu, kde byla skoro stovka lidí, veřejnost to může zajímat.“

Že by se o návratu pomníku na Malostranské náměstí mělo diskutovat, připouští i současné vedení radnice Prahy 1. „Pro nás je nejdůležitější, aby na Malostranském náměstí vznikla klidová zóna. Jestli tam bude nějaká socha, nebo ne, není v tuto chvíli tak podstatné. Náš názor je indiferentní, jsme schopni přistoupit na obě varianty. Určitě by o tom ale měla být veřejná debata,“ říká mluvčí Prahy 1 Veronika Blažková.

Umělecká kvalita 
víc než politika

Už dříve se pro návrat sochy vyslovili například malíř Adolf Born, kardinál Dominik Duka nebo uznávaný historik architektury Zdeněk Lukeš. Proti naopak vystoupila skupina lidí, která Radeckému vyčítala, že byl „služebníkem Habsburků.“

„Nechal usmrtit 4000 Italů. To, že má socha stát jen asi jeden blok od italské ambasády, vypadá poněkud cynicky,“ upozorňoval Zdeněk Zacpal, který proti navrácení pomníku uspořádal i veřejný pochod.

Tomu Bárta oponuje. „Víme, jak se u nás politicky, hlavně za komunismu, vykládala historie,“ říká a odkazuje na studii, ve které o Radeckém mimo jiné píše: „O své vojáky se vždy staral, nejenom o jejich materiální zabezpečení, a vojáci jej milovali, jak dosvědčuje i Svatopluk Čech ve své básnické skladbě Ve stínu lípy. Zavedl vojenská cvičení, která v té době – v období míru nebyla běžná. Své války vedl rytířsky, nedovoloval plenění dobytých měst, ani drastické postupy vůči civilistům.“

Vojáci nesou na štítu hrdinného generála

Radecký byl podle něho „vzorem nejlepších vlastností vojáka.“ Hlavní ale podle Bárty je umělecká kvalita pomníku. Na tu před časem upozornil i zmíněný Zdeněk Lukeš: „Pomník Radeckého je velmi zdařilou sochařskou kompozicí. Vojáci nesou na štítu hrdinného generála. To je motiv převzatý z antiky. Byla by velká škoda, aby zůstával v depozitáři.“

Pomník byl po první světové válce z náměstí odstraněn jako symbol monarchie, dnes bychom už se na něho ale podle Lukeše měli umět podívat jako na umělecké dílo, nikoli politický symbol. Historik architektury v této souvislosti připomněl, že sousoší je významným počinem bratří Maxů, jejichž sochy stojí třeba i na Karlově mostě.

Zatímco jedna socha by se tak na Malé Straně mohla objevit, jiná stále může zmizet: okřídlený lev, památník československým válečným letcům. Proti jeho umístění se postavili magistrátní památkáři. Spor se táhne už od poloviny letošního června, kdy byl památník odhalen. „Stále je to v řízení. Čekáme na vyjádření ministerstva kultury. Bohužel neznáme žádný termín, kdy by mohlo být rozhodnuto,“ uvedla mluvčí Prahy 1.

Čtěte také: 
Pomník Puškina: politikům vadí peníze, lidem načasování jeho odhalení
Okřídlený lev stále může zmizet. Radnice se brání u ministerstva