Žalobce to uvedl u Městského soudu v Praze, kde do fáze přednesu závěrečných návrhů dospělo projednávání rozsáhlé kauzy údajné snahy o vytunelování státního podniku Čepro a přípravy vraždy celníka, jehož smrt se měla stát cestou k získání vysoké částky od státu.

Na verdikt v kauze, v jejímž rámci čelí obžalobě desítka lidí, si ale bude třeba počkat. Vyplývá to ze slov mluvčí soudu Markéty Puci. „Pokud se do konce týdne podaří stihnout závěrečné řeči, bude následovat pauza asi dva nebo tři týdny; pak bude vyhlášen rozsudek," tlumočila Puci Deníku slova předsedkyně senátu Hany Hrnčířové.

Tunel do firmy

Podle obžaloby vycházející nejenom z výsledků šetření elitních detektivů, ale také z nalezených poznámek, které si s velkou pečlivostí zapisoval přímo uprchlý podnikatel, se Krejčíř před více než desetiletím spojil s tehdejším obchodním ředitelem firmy Čepro Martinem Pechanem – a společně podnikali kroky k vytunelování státní firmy zabývající se přepravou, skladováním a prodejem ropných produktů.

Podle zjištění kriminalistů, obsažených i v obžalobě, vytvořili třímiliardové fiktivní pohledávky. To Pechan u soudu popřel; trvá na tom, že nešlo o výmysl, ale pohledávky byly skutečné, vzešlé z reálných obchodních vztahů.

V letech 2003 a 2004 pak firmy spojované s Krejčířem vymáhaly tyto peníze soudně. Zástupci Čepra (v té době shodou okolností sídlícího v domě ve Spálené ulici přímo proti budově pražského městského soudu, kde se koná nynější proces) přitom nevyvinuli jakoukoli aktivitu a k soudním jednáním se nedostavovali. Vůbec o nich totiž nevěděli.

To prý záměrně zajišťovala úřednice z podatelny firmy, která přicházející obsílky nechávala „zmizet". Státní podnik tedy soudy prohrál, avšak nereagoval ani po pravomocném verdiktu. Ve firmě totiž stále nikdo nic netušil – a z pohledu všech orgánů se tak zdálo, že se podnik staví do role mrtvého brouka. Užuž se schylovalo k exekuci, které nakonec zabránil zásah policie.

Celník měl zemřít

Kriminalisty na údajné rejdy skupiny kolem Krejčíře v červnu 2005 upozornil muž, kterého prý Krejčíř dosadil na post jednatele Tukového průmyslu. S jeho působením měl být spojen výnos dalších stamilionů získaných od státu. Zjednodušeně lze plán shrnout poměrně stručně: ve firmě Tukový průmysl prý Krejčíř nechal uložit padělané peníze.

Námitky, že švýcarské franky nebyly padělané, tudíž zaměnitelné s originály, ale mělo jít o žert určený pro narozeninovou oslavu (uprostřed totiž měly bílý kosočtverec s výraznou čtyřicítkou a přáním Ať se ti daří), žalobce Dolejší odmítá. Podle jeho slov páska spojující svazky bankovek kosočtverec zakrývala, takže na první pohled opravdu nebylo zřejmé, že nejde o skutečné peníze.

Následně měl být podplacen nějaký celník, aby bankovky zabavil; záminkou se měla stát úhrada údajného celního dluhu. O tom, že to bude zásah jen naoko, měl být podplacený celník informován. Už ale nic neměl vědět o plánu na další vývoj událostí. Chystala se totiž jeho vražda. Měl zmizet – s tím, že vše bude vypadat tak, jako že neoprávněně sebral peníze, se kterými pak utekl.

Ano, neoprávněně. Následně se totiž mělo prokázat, že žádný celní dluh neexistuje – a Tukový průmysl měl po státu vymáhat vrácení zabavených peněz. S tím, že místo odvezených padělků dostane peníze pravé…

Zadržení s ostudou

Tyhle záměry ale nakonec prozradil policii právě dosazený jednatel, jehož úkolem bylo mimo jiné sehnat vhodného celníka – a posléze ho také dopravit na místo vraždy. Vše prozradil ve chvíli, kdy podle vývoje událostí dospěl k závěru, že ani on možná nezná celý plán – a především tu jeho část, která se týká budoucnosti jeho vlastní osoby. Zkrátka a dobře: dostal strach o život.

Po vyhodnocení náznaků a indicií spojovaných s budoucími plány se začal obávat, že u jedné vraždy by nemuselo zůstat – a došlo mu, že „zmizet" by mohl nejenom celník, ale zlikvidován by mohl být i on sám. Krejčíř pak byl zadržen – načež kriminalistům přivodil ostudu mamutích rozměrů. Zmizel jim totiž během domovní prohlídky v jeho vilovém komplexu v Černošicích na Praze-západ. Následně se objevil na Sechylách, posléze přesídlil do Jižní Afriky, kde je nyní souzen pro velmi závažné zločiny.

Vedle Krejčíře a exředitele Pechana (pro něhož žalobce Dolejší požaduje vedle pobytu ve vězení ještě stanovení povinnosti zaplatit deset milionů korun), by podle návrhu státního zástupce měli dostat nepodmíněné tresty také další obžalovaní: bratrské dvojice Aleš a Jan Kohoutkové a Ivo Hricik s Radko Naušem, Tomáš Pavlíček, Jaromír Raida, Jaroslav Siuda a Aleš Zagora.

Sami zapojení do činnosti gangu vesměs odmítají, argumentují mimo jiné i tím, že většinu ze spoluobžalovaných ani neznají. Žalobce ve svém návrhu počítá také s jednou podmínkou; dostat by ji měla zaměstnankyně Čepra Ivana Skopcová.

Není uprchlý?

To, že by Krejčíř řídil organizovanou skupinu, u soudu odmítla jeho obhájkyně Karolína Babáková. Jednatel Tukového průmyslu, který kauzu odstartoval, podle jejích slov nekontaktoval policii kvůli tomu, aby zabránil vraždě celníka; šlo mu prý o to, aby on sám byl chráněn před dotírajícími věřiteli, kteří se domáhali zaplacení dluhů.

Ostatně i samotné stíhání Krejčíře jako uprchlého je podle jejích slov nesmysl. „Není v pozici uprchlého," zdůraznila advokátka s tím, že klient je v Jihoafrické republice tamějšími orgány omezen na svobodě.

Čtěte také: Svědek: Krejčíř chtěl celníka umlčet navždy