Francouzský soubor Galapiat, jehož jméno je možné přeložit doslova jako „Uličníci", je sestaven z šesti absolventů cirkusových škol. Představení Risque ZérO uvádí už třetím rokem ve vlastním stanu, který má kapacitu 350 diváků. Kromě turné ve Francii i po celé Evropě soubor pořádá také vlastní dubnový cirkusový festival ve městě Langueux, kde se jeho členové natrvalo usadili.

Nulové riziko, hra se slovy i bezpečím

Představení Risque ZérO si s fyzickým rizikem a hazardem pohrává s lehkostí, která je obecně francouzským uměleckým stylům vlastní. Šest akrobatů, pět mužů a jedna žena, přicházejí na kulaté cirkusové pódium před diváky a nebojí se ostří nožů, ani výšky bez jištění.

Autoři projektu se pokusili na jevišti simulovat skutečný život a vyvolat v publiku pocit reálného nebezpečí. Každý z vystupujících přitom na diváka mluví jiným „fyzickým a pohybovým" jazykem. Představení je náročné i po časové stránce, trvá bezmála hodinu a tři čtvrtě. Zásadní rozdíl mezi tradičním a novým cirkusem, který se tu buduje od sedmdesátých let, je to, že všechna pozornost se upíná k člověku. „O člověku a pro člověka.

Disciplíny nového cirkusu jsou založeny na tom, že účinkující vystupuje zásadně sám za sebe. A to všem, kteří se chtějí cirkusu věnovat, zdůrazňujeme," říká Michaela Hečková, která má na starosti propagaci organizace pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice Cirqueon. „Flexibilita, síla a výkonnost. Nový cirkus má velmi blízko k tanci, sportu, divadlu i hudbě a tyto disciplíny propojuje," dodává. V České republice v současnosti neexistuje tak, jak je tomu ve Francii a jiných evropských zemích, žádná univerzita nebo akademie zaměřená na cirkusové a akrobatické umění. Základům akrobacie a dalších podobných prvků se čeští studenti učí především na divadelních uměleckých školách, jakými jsou pražská DAMU nebo brněnská Divadelní fakulta JAMU.

„Nejsem v akrobacii zrovna zdatná. Proto jsem ráda, že jsem se ve škole naučila spoustu věcí, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nezvládnu. Akrobacie úzce souvisí s pohybem na jevišti, tancem, baletem a dalšími předměty, které máme na škole povinné. Myslím, že vedle našeho oboru se s akrobacií nejčastěji perou studenti pantomimy," říká studentka alternativního divadla pražské Divadelní akademie múzických umění Eva Burešová. Pokud se chtějí Češi učit akrobacii, je nejlepší najít si kurz nebo dlouhodobější studijní program v zahraničí.

Učit se naprostému soustředění

„Pořádáme kurzy, které jsou fyzicky náročné a člověk se díky nim naučí nejen novým akrobatickým zdatnostem, ale i trpělivosti, vnitřnímu klidu a soustředění," říká Michaela Hečková.

„Způsobů, jakým lze u sportovce takto náročných disciplín, kterou je i akrobacie, udržet pozornost, a kterými v něm lze vybudit větší energii a tím i lepší výkony, je nespočet. Například velmi účinná je imaginační nebo respirační technika," říká sportovní psycholog David Karel.

„Zásadní je ale individuální přístup ke každému sportovci. Záleží na povaze člověka, který si vybere hazard jako své povolání. Rozhodně není možné nijak paušalizovat typ lidí, kteří se takto nebezpečným sportovním výkonům věnují. A především je dobré si uvědomit, že díky svým fyzickým dovednostem nemusí toto cítit jako nebezpečí, pokud používají správně osvojenou techniku,"doplňuje.

Tři otázky pro hlavní manažerku turné a členku francouzské umělecké skupiny Galapiat Heléne Hirsinger

Nejtěžší je být celé dny pohromadě

Heléne Hirsinger je hlavní manažerkou turné francouzských artistů. Absolvovala s nimi už řadu evropských vystoupení. Na Letné soubor Galapiat zakotvil na celých šestnáct dní a jsou ve dvou třetinách odehraných vystoupení. Své představení plné hazardu a riskování nabídnou otrlejším divákům ještě čtyřikrát.

Jak se stane, že se někdo začne věnovat něčemu tak nebezpečnému? Je to třeba věc tradice nebo genů, jak to u kočovníků dříve bývalo?

Naši účinkující nejsou tradiční cirkusáci, tedy někdo, kdo pochází z tradičních kočovných klanů. Všichni vystudovali Národní cirkusovou školu (Ecole Nationale des Arts du Cirque) a trénovali na svá vystoupení posledních patnáct let. Nejedná se tedy vůbec o rodinnou záležitost, i když spolu v tuto chvíli, v cizím prostředí rodinně téměř žijí.

Jak vypadá Ecole Nationale des Arts du Cirque a jak dlouho funguje?

Je to vzdělávací instituce, která existuje od roku 1983. V podstatě se jedná o univerzitu, na které studují a připravují se umělci, jako jsou ti naši. Výuka se netýká jen artistických kousků, ale studuje se tam především herectví, divadelní dějiny a hudba. Všichni absolventi jsou tak tanečníci, herci a muzikanti, což vychází z tradice klasického cirkusu. Naši lidé tam absolvovali v roce 1997 a v roce 2006 se rozhodli dát dohromady projekt Circus Galapiat. Vlastně je dala dohromady škola. Díky tomu vzniklo i představení, které tady v Praze na Letné mohou festivaloví návštěvníci vidět. Ale každý z šesti členů skupiny pracoval a nadále pracuje také na svých individuálních projektech.

Představení, které jste do Česka přivezli, je dost nebezpečné. Co považujete za váš největší hazard?

Možná vás to překvapí, ale jak nedávno řekl jeden z našich akrobatů, tak nejtěžší je pro účinkující být po celé ty roky pohromadě a společně prožívat každodenní život na cestách. Což může být zároveň nebezpečné při vlastním vystoupení, protože je tam nejdůležitější velká koncentrace a vzájemná důvěra. Divákům se všechny akrobatické kousky zdají být samozřejmě velmi nebezpečné, ale celé představení je nastavené s maximální péčí tak, aby se nikomu z účinkujících nic nestalo.