Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vzpomínky: Lidé se ve vagónu mačkali a neměli téměř žádné oblečení

Praha - Opuštěné a neopravené bubenské nádraží by se do dvou let mohlo změnit v Památník ticha, moderní expozici o dějinách 20. století se sálem otevřeným pro různé diskuse. Prvním krokem k tomuto uskutečnění bylo pondělní odhalení pomníku téměř 50 tisícům pražských židů, kteří byli v letech 1941 až 1945 z tohoto nádraží deportováni do koncentračních táborů a většina z nich už se zpátky domů nevrátila.

11.3.2015
SDÍLEJ:

Věra Pazderková prožila období protektorátu v Holešovicích. Se svoji matkou pomáhala vězňům, kteří ve vagónech pro dobytek přijeli na bubenské nádraží.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Na slavnostním aktu nechyběly mezi vzácnými hosty ani dvě desítky pamětníků, kteří tudy nedobrovolně opouštěli Prahu. Dorazila i čtyřiaosmdesátiletá Věra Pazderková, která v nedaleké Partyzánské ulici v Holešovicích strávila celé dětství.

Vlak plný hladových vězňů

Pražskému deníku pak prozradila svůj nejsilnější zážitek právě na nádraží Bubny. Když se asi dva týdny před koncem války v roce 1945 se vrátila domů ze školy, matka jí oznámila, že na nádraží právě zastavil vlak plný vězňů. „Odneseme jim jídlo," prohlásila prý odhodlaně matka Věry Pazderkové a slila hrách z kamen. Pak vzaly plný hrnec každá za jedno ucho, sběračku, hrnek a vyrazily na cestu.

Když došly na místo, stál tam nákladní vlak zvaný hytlák, ve kterém se běžně vozil dobytek. Neměl ani okna, jen malé otvory u stropu. Dveře byly zavřené a kolem pochodovalo několik nacistických vojáků s puškami na rameni.

„Maminka byla ale troufalá a uměla německy, proto k jednomu z nich přišla a spustila na něj, že jestli jsou uvnitř hladoví vězni, tak ať okamžitě otevře, že neseme jídlo," vypráví pamětnice. Když prý voják hrách viděl, hned se do něj pustil. Poté, co se trochu najedl, svolil a nechal dveře otevřít.

Oslepeni náhlým světlem

Tehdy Věře Pazderkové ještě nebylo ani 15 let, přestože už zažila několik náletů i další strašlivé zážitky z období protektorátu. Podle svých slov ale do smrti nezapomene na to, co spatřila uvnitř vagónu.

„Vidím to celé před sebou, jako by to bylo včera, taková to byla hrůza. Lidé namačkaní jeden přes druhého, neměli téměř žádné oblečení, jen pruhované plátěné hadry. Někdo měl třeba jen kalhoty, jiný zase vestu," říká. Oslepeni náhlým světlem z venku si zakrývali oči a ve strachu se krčili, protože netušili, zda je nečeká další utrpení. Podle vyprávění byli všichni velmi vyhublí, doslova jen kost a kůže.

V rukách měli prázdné plechovky od konzerv a matka s dcerou hned začaly hrnkem jídlo nabírat a vězni jeden po druhém přicházeli. Kdo neměl nádobu, dostal hrách třeba i do čepice. Němečtí vojáci jen přihlíželi, protože s rychle blížícím se koncem války si nechtěli dělat další problémy, myslí si vitální dáma.

Dopis rodině zajatce z Francie

„Moje maminka na vězně mluvila německy, ale příliš neodpovídali. V jednu chvíli se zvedl z kouta jeden muž a oslovil ji francouzsky," pokračuje. Pohublý mladík ji prosil, aby napsala jeho rodině, že je naživu. Žena si v nádražní budově půjčila tužku a papír a napsala si jeho adresu, naopak jemu podala tu svoji. Krátce na to výpravčí zapískal a vlak odjel.

Hned jak skončila válka, napsala rodina Věry Pazderkové příbuzným do Francie, nikdo jim ale neodepsal. Za pár týdnů ale nečekaně přišel dopis z nemocnice v Táboře. Stálo v něm, že k nim byl převezen vězeň, který u sebe neměl žádné doklady, jen napsanou adresu na kusu papírku a že přes hospitalizaci nakonec zemřel. Nebylo pochyb, že šlo o nešťastného Francouze.

Do Mauthausenu a zase zpátky

Až po letech Pazderková zjistila, že vlak vyrazil z koncentračního tábora v Sachsen- hausenu a mířil přes Prahu a České Budějovice do Maut- hausenu, kde ho ale nepřijali a jel zase zpátky. Lidé z něj se už sice za žádné ostnaté dráty znovu nedostali, zdlouhavým cestováním v neúnosných podmínkách jich ale ještě mnoho zemřelo.

Statečné ženy ale nebyly jediné, kdo se tehdy snažil vězňům pomoci. Zpráva o vězních na bubenském nádraží se rychle rozšířila mezi obyvateli Holešovic a mnoho jich přinášelo různé potraviny. Podle Pazderkové se dokonce uvažovalo, že si lidé zkusí odvést vězně domů.

Pazderková nakonec vystudovala knihovnickou školu a po válce dobrovolně odešla do pohraničí, kde pracovala v českokrumlovské knihovně a v jihočeském městě bydlí dodnes. Přesto ani chvíli neuvažovala, že by dlouhou cestu na odhalení památníku neabsolvovala. „Přijela jsem jen na otočku a hned zase pojedu zpátky, stojí mi to za to," tvrdí dáma a dává si sportovní batoh na záda."

Vztyčená kolejnice, která od pondělí zdobí prostranství před nádražím jako vzpomínka na židovské oběti, se jí líbí. „Dílo je symbolické a míří do nebe. Kam jinam by ti chudáci patřili," dodává Věra Pazderková.

Čtěte také: Socha na nádraží Bubny připomíná transporty Židů

Autor: Matěj Ludvík

11.3.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Nespavost je nejčastější poruchou spánku. Spánkový dluh se s věkem splácí hůře

Ilustrační foto
3 6

Češtinářka: Neuznávám domácí úkoly, rodiče nemají suplovat učitele

Zfetovaný Němec na silnici a strom, kterého se majitel bál: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve středu 22. listopadu 2017.

Daňové úniky a praní špinavých peněz. Francouzi obvinili ruského oligarchu

Soudce ve Francii formálně obvinil ruského senátora a miliardáře Suleimana Kerimova. Jeden z nejbohatších mužů v Rusku byl zatčen v pondělí večer v Nice kvůli praní špinavých peněz a daňovým únikům. Jednapadesátiletý podnikatel smí zůstat na svobodě za podmínky, že složí kauci ve výši pět milionů eur a pas odevzdá polici.

Lidé přispívají na teplické prvňáčky. Vybrali už statisíce

Nenávistné výhrůžky na adresu prvňáčků z teplických Prosetic nechaly v klidu většinu českých politiků. Z oficiálních míst proti komentářům pod fotkou z Teplického deníku zaznělo jen pár osamělých hlasů. Část české veřejnosti naopak svou podporu dětem, kterým diskutující na sociálních sítích vyhrožují likvidací, vyjádřila v penězích. Za několik dní se na účtech dvou iniciativ v jejich prospěch sešly statisíce korun.

Sedm způsobů, jak provonět byt bez chemie

Není to jen teplo a vkusné doplňky, co činí náš domov v zimě útulným. Na lidské smysly výrazně působí i vůně. Vůně příjemná, uklidňující, vánoční.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT