Luky, meče a elfové. Burza šermířů praskala ve švech

Lidé na trh s historickým zbožím přijížděli z celé republiky i ze zahraničí. Počkat si na nabídku, kterou takto pohromadě nikde jinde neseženou, jim proto nevadilo. Příští burza šermířů se bude konat zase až na jaře.

Podle organizátorů je burza určena hlavně pro profesionály. Dovybavit se po náročné sezoně dorazil z nedalekého Mělníka i Petr Rada ze Skupiny historického šermu Palaestra. „Pořídili jsme pár nových věcí, objednali jsme novou kuši na vystoupení. Pořídili jsme jedny dámské botičky, spoustu řemení, přezek. Přes zimu se musí opravovat zbroj," popsal Rada. Historickému šermu se jako koníčku věnuje už jedenáct let.

Šermířská burza není místo pouze pro šermíře. Naopak pokrývá celou škálu historických odvětví. Na své si tak mimo historických a scénických šermířů přišli i příznivci living history, LARPu a fanouškové fantasy. K dostání bylo od oblečení a šperků z různých období, přes zbraně všeho druhu až po středověké nádobí či historické knihy.

Místo pro setkávání

Kromě dovybavení po letní sezóně a předvánočním nákupům slouží burza lidem z branže také jako místo pro setkávání. „Znám tady minimálně polovinu lidí. Touhle dobou je méně akcí, tak se potkáváme tady," vysvětlil Rada. Lidé zde mohou sehnat i nové kontakty.

Na burzu do Barči přijíždějí přední odborníci na danou tematiku i mistři svého řemesla. Vedle šperkařky s elfíma ušima mohli návštěvníci potkat českého publicistu a bývalého šermíře Leonida Křížka, který zde prezentoval své knihy o historii šermířských duelů. Své řemeslo příchozím představil také profesionální kovář Tomáš Lebduška.

Jako jediný nedostatek může při tak velkém zájmu lidí působit málo místa i času. Burza trvá pouhých šest hodin. „Více by se mi líbilo, kdyby trvala celý den, nebo dva. Tempo by bylo pozvolnější a ubylo by stresu," zhodnotil Petr Jindra z Lučištnice. Na burze nabízel mimo jiné své ručně vyráběné luky, šípy a další vybavení.

Bystrík Holeček: Šermování? Práce nebezpečná jako každá jiná

Meč z ruky prakticky neodkládá už od 14 let. Ze svého koníčku se mu podařilo udělat živnost. Vedle pořádání šermířských turnajů také obchoduje s historickým sklem. Na burzu dorazil až ze slovenské Trnavy. U stánku se zdobenými číšemi jsme se bavili s profesionálním šermířem Bystríkem Holečkem.

V čem se historické sklo liší od dnešního, co je na něm speciální?

Hlavně v tom, že je zbarvené do zelena. V minulosti mělo sklo zelenou barvu. Proto se mu také hlavně v Česku říká „lesní sklo". Potom je zajímavé zdobením a také funkcemi zdobení. Na pohárech ze 14. a 15. století můžeme vidět malé ďubky. Kromě dekorace sloužily i k tomu, že poháry neklouzaly, když se jedlo. Hlavně šlechta jedla holýma rukama maso a mastná jídla. Dekorace bývají specifické. Třeba vítací číše mívají různé proužkování. Dříve se pilo z jednoho poháru. Když se napil i hostitel, pozvaný host věděl, že číše není otrávená. Podle proužkování bylo jasné, kolik člověk může odpít, aby zbylo i ostatním.

Jak jste se dostal k historickému sklu?

Potřeboval jsem výbavu historického skla sám pro sebe. Když to lidé viděli, začali se mě ptát, jestli bych jim ho mohl také sehnat, až vznikl celý obchod.

Ke sklu jste se dostal oklikou. Jak jste na tom se šermováním?

Šermování se věnuji na plný úvazek. Je to mé zaměstnání. Mám agenturu, se kterou děláme různé historické akce, rytířské turnaje na koních, šermířská vystoupení. Sám jezdím na koni, šermuji, dělám řemeslo.

Jak se člověk stane šermířem?

Ve 14 letech jsem začal s historickým šermem. Byl to můj koníček. Po vysoké škole jsem se rozhodoval, jestli se začnu svému koníčku věnovat naplno, nebo si najdu práci a na koníčka mi moc času nezůstane. Řekl jsem si, že se chci šermu věnovat profesionálně.

Co všechno musí historický šermíř umět?

Je to hlavně neskutečně hodin strávených v tělocvičně ještě před tím, než se člověk vůbec dostane na pódium. Hlavní je mít dobrý pohyb, práci nohou a samozřejmě šermířskou techniku. Zbytek je o cestě, kterou si člověk zvolí. Zda chce dělat pouze scénické, divadelní věci nebo i rekonstrukci, to znamená šerm jako bojový sport. Lze vše i propojit, jako to děláme my. Studujeme skripty, věnujeme se bojovému šermu a zároveň ho propojujeme se šermem scénickým. Ukazujeme lidem, jak se dříve šermovalo. Samozřejmě v upravené podobě, aby všichni přežili.

Věnují se šermíři také studiu historie?

My máme mezi sebou přímo doktora historie. Každá naše věc začíná studiem. Neustále vycházejí nové knížky, nové poznatky, objevy a člověk chce být dobrý, chce udávat tón. Neustále musíme studovat.

Je profesionální šerm nebezpečná práce?

Je to činnost jako každá jiná. Možná u turnajů na koních je riziko vyšší. Ale i zedník na staveništi může spadnout z lešení.