V obou případech šlo o radnice za miliardu, v obou případech z dílny ODS, v obou případech svou roli sehrál institut místního referenda. V případě Prahy 7 v něm lidé stavbu radnice v roce 2013 skutečně odmítli, na desítce nakonec plebiscit neproběhl, ale i tak se projekt zastavil.

A v následujících volbách aktivisty, kteří za odmítnutím staveb stáli, nasbíraná popularita vynesla do zastupitelstva. Na desítce sice jen do opozice (i když koalice Vlasta skončila ve volbách na druhém místě), zato na sedmičce získalo sdružení Praha 7 sobě kolem Jana Čižinského v zastupitelstvu dokonce většinu.

Předem prohraný boj vyhráli 

„Byl to výraz zoufalství, protože jsme viděli, že se schyluje k miliardové radnici," zavzpomínal nynější starosta sedmičky Čižinský na svůj boj proti výstavbě.

Za úspěch aktivistů podle něj z velké části mohla sama radnice, se kterou bojovali. „Tím, že se radnice referendu zuřivě bránila, tak se bránila tak dlouho, až se přiblížily prezidentské volby, na které Nejvyšší správní soud referendum vyhlásil," vysvětlil.

Vyškrtávání podpisů 

Obstrukcím a zdržování čelili i aktivisté na desítce. „Zhruba za tři a půl měsíce jsme nasbírali deset tisíc podpisů. Setkali jsme se s velmi obstrukčním jednáním tehdejší koalice. Absolutně zbytečně nám vyškrtávali podpisy, o kterých tvrdili, že jsou nečitelné a podobně," vysvětlila nynější zastupitelka Renata Chmelová.

Vytrvalým odporem se však nakonec stavbě podařilo zabránit, i když referendum na desítce nakonec neproběhlo. Tím však nynější opozici zůstalo v rukávu velmi mocné eso. „Referendum nebylo, ale podpisy jsou stále platné. Jsme připraveni v případě vážné neshody s koalicí referendum nechat vyhlásit," slíbila Chmelová.

Čtěte také: Nové radnice: je to přepych, nebo nezbytnost?