Údajná oběť skutek popisovala skutečně přesvědčivě. Policistka Jana Rösslerová ve středu uvedla, jak muž kriminalistům vyprávěl o tom, že ho v sobotu kolem čtvrté odpoledne napadla v centru metropole trojice neznámých gaunerů. „V podchodu pod ulicí Wilsonova ho měla obstoupit a požadovat po něm vydání finanční hotovosti. Napadený se měl nejprve bránit, ale dva muži ho pak chytili za ramena a třetí ho měl prohledávat," konstatovala policistka a dodala, jak dramaticky údajně přepadený muž popisoval další vývoj událostí: když lupič nahmátl ve vnitřní kapse bundy balík peněz, jemu se podařilo vytrhnout se ze sevření a snažil se útočníka praštit. Proti přesile ale neměl šanci. Agresoři ho okradli – a předtím, než utekli, ho ještě bodli do břicha! Pak se měli ztratit směrem k Vrchlického sadům.
Kriminalisté pátrající po pachatelích ale přišli na to, že celé historka je smyšlená. Do puntíku. Když pak vyšetřovatelé udeřili na údajně přepadeného muže, přiznal, že si vše vybájil. Měl prý strach z toho, jak by reagovali jeho manželka a bratr, kdyby se doma objevil bez peněz a řádného vysvětlení, jak o ně přišel; bylo mu jasné, že úsloví „neštěstí ve hře – štěstí v lásce" se za daných okolností asi nenaplní. Než by přiznal, že bankovky skončily v herně na Žižkově, raději neváhal prolít vlastní krev. Aby jeho historka vypadala hodnověrně, způsobil si zalamovacím nožem bodnořezné poranění. Kliku měl alespoň v tom, že si vážněji neublížil.
Podobné případ smyšlených loupeží nejsou pro pražské kriminalisty ojedinělé. Zpravidla se má jednat o omluvenku právě pro prohrané peníze nebo pro notebook ztracený v opilosti. Pro takovéhle události totiž mávají pramalé pochopení jak členové rodiny, tak zaměstnavatel. Nebývá ale zvykem, že by si někdo sám ublížil na důkaz toho, jací grázlové byli útočníci, kterým se neubránil. Zvlášť v centru Prahy, které je prošpikované kamerami, ale vyšetřovatelé zpravidla brzy přijdou na to, že po údajných útočnících nebylo v okolí údajného místa činu ani vidu ani slechu.