201 026Tolik žilo v hlavním městě osob ve věku 65 a více let v roce 2011 podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů. Nejvyšší podíl seniorů je ve čtvrté, desáté a šesté městské části.

Ta se na podzim přestěhuje ze svého bytu 3+1 do rezidence RoSa v Kobylisích.

Milena je již čtrnáct let vdova, neměla ani žádné děti. A podle jejích slov bylo otázkou času, kdy půjde „do něčeho menšího". Dlouho ale neměla žádnou alternativu k domovu seniorů a v panelovém domě už sama žít nechtěla.

„V současné době totiž žiji v paneláku, kam se dostane v podstatě kdokoli. Navíc je dům plný mladých lidí, kteří jsou přes den v práci, takže o nějaké bezpečnosti se tu moc mluvit nemůže."

Podzim však bude pro Milenu ve znamení velkého stěhování. Místo třípokojového bytu se těší na 1+kk s lodžií. V budově rezidence navíc bude i centrální recepce a kamerový systém. „A do bytu si mohu vzít i svého čtyřnohého miláčka, kterého bych do domova seniorů těžko dostala. Takže konečně se mi po těch letech splní má vize, abych si to aktivní stáří pořádně užila!"

Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 žilo v hlavním městě 201 026 osob ve věku 65 a více let, což je téměř 16 procent z celkového počtu obyvatel Prahy. A téměř polovina seniorů (46 procent) bydlela ve vlastním domě nebo bytě, třetina v nájemním bytě a pouze dvě procenta v jiných zařízeních.

Do statistické kolonky „ve vlastním bytě" ještě stále patří i Milena Holečková. Jak ale přiznává, kdyby v Praze existovalo něco jako rezidence v Kobylisích, šla by z velkého 3+kk do garsonky, ve které bude platit měsíčně nájem, už dávno.

Případy dalších pražských seniorů

Podobné dilema, kde důstojně dožít stáří, však řeší i další Pražané, které oslovil Pražský deník.

„Nepřekvapuje mě, že podle statistik polovina pražských penzistů žije ve vlastních bytech. Horší však je, že stejně jako já je spousta těch, kteří už v nich bydlí sami. A pak dochází ke kuriózním situacím, kdy se rodiny s malými dětmi stěhují do dvoupokojáků a my senioři, kterým zemřel životní partner, žijeme v příliš velkých třípokojácích," říká dvaaosmdesátiletá Eva Javůrková z Prahy 4, která již pět let čeká na umístění do domova seniorů.

Stále více seniorů však také přiznává, že než jít do „domova důchodců", radši zůstanou ve svém bytě. A klidně sami.

„Přestože je mi pětasedmdesát, jsem poměrně čipera. Nedovedu si představit, že bych šel do domova důchodců, kde by na mě co chvíli někdo klepal a s něčím mi pomáhal. To radši zůstanu v mém bytě, dokud mi to zdraví dovolí," vysvětluje František Polák z Prahy 8 důvod, proč už sedm let jako vdovec ani nepodal žádost o umístění do domova seniorů.

Panická hrůza z domova důchodců

Umístění své třiasedmdesátileté maminky do domova seniorů řeší v současné době i pětapadesátiletá Pavlína Válová z Prahy 9.

„Mamince to stále myslí, do druhého patra, kde bydlí, stále chodí po svých. A z domova seniorů má panickou hrůzu. Vím ale i dalších seniorech, kteří to mají stejně. Proto mě zaráží, jak jsou developeři krátkozrací a stále staví jen byty pro mladé…" Podle Pavlíny Válové, která sama pracuje v sociálních službách, je mezi mnoha penzisty dlouhodobě poptávka po menších bezbariérových bytech, kde by mohli senioři důstojně a bezpečně dožít své stáří.

Co to podle ní v praxi znamená? „Místo bariérových nebo jen částečně bezbariérových komplexů by měly vznikat seniorské komplexy za rozumnou cenu, kde by byla ostraha, senioři by na jednom místě měli možnost využít lékařskou péči, cvičení, restauraci… Ale všechno by to muselo být dobrovolné. Aby měli senioři pocit, že je nikdo do využívání služeb a aktivit nenutí," navrhuje sociální pracovnice Pavlína Válová.

Manželé museli čekat třináct let

Je ale i hodně těch, kteří si pobyt v domově seniorů nemohou vynachválit. To je příklad i devětasedmdesátileté Věry Caisové, která se dlouho starala o svou maminku, a tak poznala, kolik úsilí a času stojí péče o příbuzného. „Když jsem viděla, jaká námaha to je, hned jsem si podala žádost o domov důchodců. Čekali jsme s manželem celkem třináct let."

Rok 2008 znamenal pro Věru začátek zdravotních problémů. A začátek operací kolena, kyčle a opět kolena.

„Když už jsme byli s manželem v roce 2010 na dně, zavolali jsme, že bychom už opravdu potřebovali odbornou péči. Museli jsme ale nastoupit do dvou dnů. A taky že jo. Měli nás tu ještě ten den. Neměli jsme tehdy nic než noční košili," směje se Věra, která je v Domově pro seniory Malešice šťastná. Už čtyři roky. „Nemusíme se o nic starat, nechodíme na nákupy, jen si užíváme péči, rehabilitace, masáže, prostě všechno."

Bydlení pražských seniorů ve zkratceV hlavním městě žilo v roce 2011 201 026 osob ve věku 65 a více let podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů. Nejvyšší podíl seniorů je ve čtvrté, desáté a šesté městské části.

Téměř polovina pražských seniorů bydlí ve vlastním bytě či domě, třetina v nájemním domě a dvě procenta v různých zařízeních.

Hlavní město zřizuje dvanáct domovů pro seniory s kapacitou 2 000 osob. Další domovy pro seniory zřizují i některé městské části.

Průměrný věk seniorů v domovech zřizovaných hlavním městem je 85 let.

Praha spíše než o stavění zcela nových domovů pro seniory rozšiřuje některé stávající o nové pavilony. Díky tomu uspoří provozní náklady (stravování, prádelna atd.).

Právě senioři jsou podle velkého sčítání z roku 2011 nejvýznamnější skupinou, která představuje více než třetinu všech domácností jednotlivců. Z důvodu nadúrmrtnosti mužů tvoří tyto domácnosti hlavně ovdovělé ženy.

Čtěte také: Sportovní hry seniorů? Spousta adrenalinu, zapálení, ale i rivalita