Desítky lidí bez domova stály v řadě a čekaly, až se za pár minut otevřou dveře lodi Hermes. Dveře, které pro jeden večer znamenají jistotu tepla, ale hlavně přístřeší.

Životem zkoušení

Ve frontě trpělivě postávají muži i ženy, mladí i starší. Všichni životem zkoušení.  A někteří s podobným příběhem. Mnohdy ne vlastní vinou přišli o práci, nebo nezaplatili složenky či pokuty,  a když přišel exekutor, rázem se ocitli pod mostem.

Procházím se lodí a její vedoucí Martin Novotný mi ukazuje místa, která za už za pár minut budou okupovat lidé bez domova. Nakukuji do kajut, do umýváren, do společenské místnosti. Všechno působí čistým dojmem, ale přesto tísnivě.

Blechy, vši a tubera

„Každé tři měsíce to tu kompletně deratizujeme. Je to nutné, aby tu nebyly blechy, vši a tak," zasvěcuje mě vedoucí Martin. Pak ještě zmíní tuberu a já jen nasucho polknu.

„Můžeme už je sem pustit?" ptá se Martina jeho kolega. „Jo, už jo." Dveře se otevírají a do nich se hrnou bezdomovci. Jeden po druhém nahlásí pracovníkovi v kukani své příjmení a kód, který jim byl už v minulosti přidělen. Jedno písmeno, dvě číslice.

Po chvíli se kajuty zaplňují taškami s jídlem a oblečením. „A ty ručníky tu nechávají  i přes den?" zajímá mě. Martin mi vysvětluje, že tu funguje pravidlo. Každý má „svou" postel na nějaký čas jistou. Pokud by však dotyční nepřišli třikrát po sobě, postele zaměstnanci lodi povlečou a místo nabídnou někomu jinému.

Slavný bezdomovec

Na lodi nějaký čas pobýval  i bezdomovec, který při hledání jídla v popelnici našel miminko  Vendelína Čtvrtka. „Byl fajn, škoda, že už není mezi námi," zavzpomínal na návštěvníka lodi, který se udusil salámem, Martin. „Myslím, že ale své poslání splnil. Zachránil lidský život."

Šťastný konec

Vedoucí lodi mi vyprávěl různé příběhy. A veskrze smutné. „Mám ale i jeden se šťastným koncem. Takové jsou totiž také potřeba, jinak by se z toho člověk zbláznil," svěřuje se mi Martin. „Měl jsem tu jednoho klienta. Ten si za nějaký čas našel družku a nyní spolu bydlí v sociálním bytě." Cesta ke společnému štěstí ale nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Museli se totiž spolu učit takové základní věci, jako je například placení nájmu. „Člověk z těchto povinností, pokud je pod mostem, rychle vypadne," vysvětlil mi Martin. „Ale pokud chtějí, ti lidé to znovu dokáží," věří Martin.

Loď Hermes ve zkratce:

- Loď Hermes byla postavena v roce 1962 jako plavidlo určené pro přepravu nákladů a zboží.

- Nese jméno podle boha Herma, který byl bohem cest a poutníků, ale zároveň i zlodějů a řečníků.

- Noclehárna pro osoby bez přístřeší byla na lodi Hermes otevřena  1. února 2007.

- Na lodi mohou přespávat muži i ženy v sociální a bytové nouzi, kterým je alespoň 18 let, mají platný doklad totožnosti, jsou střízliví a zdravotně soběstační.

- Poplatek 20 korun na za noc vybírá správce každý večer při nástupu klientů na loď.

- Hermes kotví na nábřeží Kapitána Jaroše pod Štefánikovým mostem.

- Noclehárna je v provozu každou noc, celoročně.

- Klienti musí večer přijít na loď v době mezi 19.30 - 20.30.

- Ráno je budíček v 6 hodin a do půl sedmí musí všichni opustit loď.

Na dva roky se stal nedobrovolně bezdomovcem. Teď chce začít znovu žít

Kdybyste ho potkali na ulici, těžko byste si ho zaškatulkovali jako bezdomovce. Daniel Jakubčik vypadá jako každý druhý. Obléká se jako každý druhý. Má rád pohodlné džíny, teď v zimě nosí teplý černý svetr. Příležitostně brigádničí a je mu teprve třiadvacet let. Jenže je tu něco, co ho od jeho vrstevníků výrazně odlišuje. Už několik let nemá střechu nad hlavou. Stal se z něj bezdomovec.

Cholerický otčím

MÍSTO NAHOŘE NA PALANDĚ má Daniel jisté. Od listopadu na něm spí pravidelně každý den. Pokud by však na loď nepřišel třikrát po sobě, podle pravidel by o místo přišel. Jak už to bývá, i u Daniela to začalo problémy v rodině. „Vychoval mě můj otčím. Vlastně mu děkuju za to, že se o mě staral jako o vlastního," začíná své vyprávění Daniel. Připustil ale, že jeho nevlastní otec byl velmi cholerický, a tak jeho i maminku nechal v západních Čechách a sám šel zkusit štěstí do Prahy.

Ze dne na den bez peněz i bydlení

Začal zde pracovat jako dělník ve výrobně na psí pamlsky. Jenže jednoho dne mu řekli, ať už druhý den do práce nechodí. A tak se ze dne na den ocitl bez peněz a po pár dnech i bez střechy nad hlavou. „Chvíli jsem bydlel po kamarádech, ale nešlo to dělat takhle věčně. Takže jsem se jednoho dne ocitl pod mostem. Doslova," vypráví Daniel. Vzpomínky na minulost jakoby byly už hodně vzdálené. O tom, že spal, kde se dalo, povídá skoro bezstarostně. A přitom je to jen pár měsíců, co ho okradli.

Zbyly jen sluchátka a nabíječka

„Spal jsem pod mostem, schoulený do klubíčka. Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že mi zloději vzali všechno," popisuje Daniel. „Vlastně ne úplně všechno, nechali mi sluchátka a nabíječku na mobil," směje se třiadvacetiletý mladík, který už dnes příhodu bere s nadhledem.

Ale nebylo to tak vždycky. Tím, že mu zloději vzali mobil, rázem ztratil veškerý kontakt s rodinou. Psychicky na tom byl špatně. „Bál jsem se spát pod mostem, ale neměl jsem kam jít. Tak jsem sedm dní jen bloumal Prahou a pil jsem jedno kafe za druhým, abych přemohl únavu."

Kolaps z vyčerpání

Po týdnu zkolaboval. „Skončil jsem na Bulovce. Pak mi doktoři řekli, že jsem ležel bezvládně na tramvajové zastávce. Nějaký kolemjdoucí naštěstí zavolal záchranku."

Po kolapsu si Daniel uvědomil, že už takhle dál žít nechce. Vyhledal sociálního pracovníka, který ho přivedl na loď Hermes. Po třech měsících, kdy se tu dal dohromady, má plány do budoucna. „Chci si najít stabilní práci, domov a chci mít rodinu," řekl mi Daniel. Věřím, že se mu to s jeho odhodlaností brzy vyplní.